V posledních třech dnech jsem se cítil poněkud nepatřičně. Poté, co mi ve středu společnost Disney sebrala práci pod nosem, to vypadalo špatně, protože žádný další projekt v češtině se výhledově nechystá. Naštěstí pro mě do konce týdne našli takovou speciální, možná až protekční prácičku sloužící jen k tomu, abych vykazoval nějakou aktivitu a měli mi za co zaplatit. Přesto jsem si připadal jak vytržený z kontextu – projekt na němž jsem už měsíc usilovně pracoval mi vzali, každý okolo mě se s někým bavil, konzultoval, dělal něco smysluplného, a já si prostě jen celých osm hodin poslouchal rádio Rockzone a pařil hru na PS2, de facto zbytečně.
Ale dneska se všechno v dobré obrátilo. Ráno povídám šéfovi, že potřebuju nejpozději do půl dvanácté vědět, jestli pro mě na pondělí budou něco mít (kdyby ne, s čímž jsem počítal, nezbylo by mi než jít zase blééé zametat, protože doma zůstat nemůžu). Ačkoliv jsem ve firmě jediný, kdo ovládá dva jazyky na úrovni mateřštiny, stejně jsem se musel připomenout, a dobře jsem udělal! Během dvaceti minut mi byla přidělena italská Wii verze onoho titulu, která se má začít testovat v pondělí. No není to paráda? Konečně svou polyglotštinu oficiálně využiju k obživě!
Mimochodem, potěšil mě rozhovor s jedním Italem, jenž u nás dočasně supervizoruje za vydavatele a jenž dřív makal ve firmě Sega, kde jsem se před časem neúspěšně ucházel o místo italského testera. Pokud jste tehdy četli můj rozhořčený příspěvek, víte že mě nevzali s odůvodněním, že moje italština není dost dobrá. Inu, podle Giuseppeho se tím nemám trápit, protože ze Segy se každý snaží zdrhnout na nějaké lepší místo a ti dva co dělali můj pohovor jsou prý skutečně arogantní hovada, jak jsem si sám myslel.
Žádné komentáře:
Okomentovat