Shadowgrounds Survivor - první recenze

Tento článek původně vyšel na Hratelně.cz v listopadu 2007. Po zániku serveru jsem ho přemístil na blog.

Shadowgrounds Survivor // Hodnocení: 56% // Cena: neznámá // Minimální hardware: CPU 1,3GHz, 384MB RAM, GeForce 4200ti / Radeon 9000, 1GB HDD // Lokalizace: ne // Platforma: PC // Vydavatel: DTP // Výrobce: Frozenbyte // Distributor: neznámý // Žánr: akce viděná shora

Klady: jednoduchost, střídání postav, ozvučení, oproti minule vychytanější ukládání pozic, nízké HW nároky, cena (bude-li se u nás prodávat). Zápory: krátkost, nízká obtížnost, nepoznáte kdy končí level a nemáte ho ještě celý prozkoumaný.

Verdikt: arkádová střílečka viděná z půdorysu, v níž máte za úkol vykosit stovky emzáků stejně, jako ve dva roky starém předchůdci tohoto titulu. Méně brutální než Alien Shooter, zato více atmosférické.

V předvánoční smršti 3D akcí šokujících grafikou, fyzikou, pitváním nepřátel či růžovou čepičkou a modrou bambulkou se objevila zcela jednoduchoučká a vůbec ničím nešokující arkáda Shadowgrounds Survivor. Toto pokračování (či datadisk, to vyjde nastejno) dva roky starého stejnojmenného titulu by se dalo popsat větou „přečtěte si recenzi na původní hru“, jenže to by tu pak zela prázdná stránka a prázdné stránky jsou špatné áno?

Jak to bylo, je a bude
Zubatý a drápatý šmejd z vesmíru napadl lidskou kolonii na Jupiterově měsíci Ganymédu, většinu obyvatel sežral k obědu a zbytek si chystá k večeři. Jenže nepočítá s několika přeživšími, kteří mají na večer jiné plány.

Princip Shadowgrounds je prostý: prostřílet se skrz kvanta emzáků na druhý konec lineární úrovně. Stejně jako ve skvělém Alien Shooter Vengeance, i zde je akce viděna shora, prostředí je plné zničitelných předmětů jako jsou sudy, bedny či kancelářské zařízení a ze všech stran se valí hladová monstra s ocelovými vruty místo zubů. Ovšem narozdíl od Alien Shooteru, kde jste na konci hry měli na kontě okolo dvaceti tisíc zabitých vetřelců, jich tady nebude ani desetina. Hra totiž není založená na masových jatkách, nýbrž na atmosféře umocněné dezolátním prostředím, občas nedostatkem nábojů a nárazovými střety s početně omezenými skupinami nepřátel. A taky je mnohem kratší. Vlastně příliš krátká.

Trošičku role playing
Aby to nebylo jen o násilí, sáhli autoři do pytle s cedulkou RPG a vytáhli pár velice, velice základních ingrediencí. Ve hře jsou tři postavy (mariňák, mechanik a průzkumnice), každá má odlišný styl boje a abyste si je stihli užít všechny, budou se průběžně střídat. Mariňák je obtěžkán pistolí, samopalem, výbušnými granáty a raketometem, zatímco mechanik preferuje svůj těžkotonážní miláček Firebreather (uhodli jste, je to plamenomet), rotačák, brokovnici a plynové granáty. Průzkumnice je ze všech tří nejslabší a nejméně zábavná, protože s railgunem se blbě zachází, pistole je slabá a plasmovku najdete až před koncem hry. Všechny zbraně lze postupem času upgradovat a docílit tak silnější munice, rychlejšího nabíjení, většího zásobníku či sekundárního módu střelby. Hrdinům lze přidat víc healthu, imunitu vůči jedům nebo speciální útok.

Dobře uleželá grafika
Po vizuální stránce je Survivor identický jako jeho dva roky starý předchůdce, jenž už tehdy nebyl na výsluní, což však neznamená že by vypadal špatně. Pořád je to hezká a hlavně atmosférická střílečka plná zdevastovaných vědeckých komplexů a kaňonů posetých mrtvolami, která má, narozdíl od nejnovějších pecek, z dnešního hlediska směšné hardwarové nároky. Víc než grafiku však musíme ocenit ozvučení, hlavně hudbu, jež vysokou měrou přispívá k umocnění atmosféry.

Dvakrát do stejné řeky (ne)vstoupíš
Rozhodnete-li se pro Survivor, čeká vás několik hodin jednoduché, neřku-li až primitivní zábavy, u které si odpočinete od všeho moderního. Chcete-li však opravdová jatka, sežeňte si Alien Shooter Vengeance.