Chodili jsme se Saveriem, mým spolužákem a nejlepším kamarádem z Itálie, k potoku za vsí někdy jen tak blbnout. Jednoho dne, bylo to asi v šesté třídě, na takovém plácku plném kamení Saverio znenadání zařval: "Hele bomba!" a vytáhl něco, co jsem původně považoval za šutr. Byla to výbušnina z druhé světové, asi 3 kg těžká, 30 cm dlouhá a ve tvaru baculaté raketky. Šlo nejspíš o střelu do minometu. Tlusté břicho, úzký trup a na konci čtyři křidélka jako u šípu. Saverio byl nálezem tak unesen, že si ho chtěl vystavit v pokojíčku! Tahali jsme sebou tu nevybuchlou bombu půl dne, ať už v ruce či na kole v košíku, položenou velkým červeným čidlem dolů, a jezdili přes drncáky. Když jsme dorazili k Saveriovi domů, hned nadšeně běžel ukázat rodičům co našel (byli zrovna v kuchyni). Jeho matka dostala hysterák, za hlasitého řevu nás vyhnala ven a otec šel volat policajty. Ti přijeli asi za hodinu, koukli na to, řekli ať to dáme za garáž a že pro to pošlou hasiče. Neřekli však, že to potrvá tři týdny, během nichž nálož bude ležet poblíž místa kde si hrají děti. Saverio celou dobu bojoval s touhou tu raketku odpálit na nedalekém poli. Až po třech nedělích se dostavila dvojice hasičů, hodila si břichatou raketku na zadní sedačku Fiata Uno a odjela.
No jo, klasicky Italove, na vsechno je vzdycky dost casu :o)
OdpovědětVymazat