 |
| Městečko Hendaye, začátek pochodu a na dlouho poslední moře. |
Honza píše: dostopovali jsme do Hendaye. Poprvé v životě jsem spatřil Atlantik. Rozbušilo se mi srdce a do pár minut jsme se s Jirkou koupali. S rozeběhem. Udělali jsme nákup, najedli se, přebalili krosny, pokecali se dvěma turisty z Holandska a v 15:00 vyrazili na cestu. Náš triptych napříč Pyrenejemi právě začal. Vzhledem k pozdnímu startu a tomu, že nám chvíli trvalo se zorientovat, jsme první den moc daleko nedošli a utábořili se na kopečku s příhodným názvem Col d'Osin (myslím, že osin znamená osel). Koupačka v krásně prohřátém rybníku, studená večeře (nepovedlo se sehnat plyn do vařiče) a první noc pod širákem.
 |
| Hezkých 95 kilo. Počkejte za pár týdnů, jak budu hezky vypadat. |
Nocování v přírodě s plným nebem hvězd nad hlavou bylo přímo idylické, až na ranní rosu která nám zmáčela spacáky. Ráno jsme vstali, prošli kolem kluků, co předchozí večer zapíjeli svobodu a teď hrdinně vyspávali opici, a pokračovali v cestě. Dnes mám svátek, což jsem zaregistroval až z smsky od rodiny. Osud se ale rozhodl mi nadělit zatím asi nejpříšernější den, 12 hodin chůze v úporném vedru, často do dost strmého kopce plného štěrku, a ještě mě ke konci dne začal příšerně bolet zub, což si vyžádalo odklon do městečka Elizonda k zubaři. Jirka celý den okomentoval lakonicky, a sice že jsme šli a šli a šli...
Jirka píše: ještě bych dodal, že jsme večer byli oba naprosto zrychtovaní (krásně se hodí anglické slovo knackered), bolel nás každý sval a já osobně jsem se nemohl ani pohnout. V Elizondu jsem se vykoupal v řece pod mostem, kde jsem mínil i přespat, což naštěstí nebylo nutné. Honza mě totiž přesvědčil, že i když jsme v low-budget režimu, teplé jídlo a studené pivo nám jedině prospěje. No a v místní hospodě, k našemu obrovskému štěstí, se s námi dal do řeči jeden Američan, který tam už devět let žije (ne v té hospodě). Když slyšel kde plánujeme nocovat, bez váhání nás pozval k sobě domů, kde jsme se vysprchovali, oholili a pohodlně vyspali. Ráno nám dokonce udělal snídani a odvezl nás k zubaři, kam se Honza s bolavým zubem opravdu těšil. Bohužel se ukázalo, že to vyžaduje složitý zákrok, na který nebyla místní ordinace vybavená a museli jsme jet do hodinu vzdáleného města San Sebastian, kam ho na druhý den objednali. Ani jeden z nás nečekal, že už dva dny po odchodu z Hendaye budeme zpátky u moře...
Jupí, konečně další pro mě velmi zajímavé čtení. Moc se těším na další. Škoda, že i když jsi byl na Novém Zelandu jsi nepsal v češtině. Tomuhle lépe rozumím :)
OdpovědětVymazat