Dover Castle - výlet do historie

Tak se tu zas po roce a něco objevili Přizda s Bětkou a abychom furt nevegetili jen v Londýně, vyjeli jsme si na jednodenní výlet na jih Anglie. Původně jsme chtěli na víkend do Welsu, na pořádnou túru, ale nakonec z toho nějak sešlo, nikomu se nechtělo shánět ubytování a řešit dopravu.

Kde, čím a jak to tam vypadá
Dover je skutečný zapadákov. Hodinu a půl vlakem od Londýna, je to malé přístavní městečko s jedním náměstím, dvěma fastfoody a třemi hospodami (první hned naproti nádraží, ideální když čekáte na vlak), a dokonce tu žije dost krajanů. Když jsem v jedné boční uličce viděl, jak tři občané snědé pleti vykrádají auto, hned jsem pojal podezření, že země původu nebude Indie, a když pak jeden z nich řekl něco ve smyslu "né póčkej móre já to udélám" tak to bylo jasné. No nic. Vyšlapali jsme na kopec ke z dálky viditelnému Dover Castle, největší místní stavbou a opravdvou ikonou města. Hrad je obrovský a vyrazíte-li tam, počítejte s celodenní prohlídkou obnášející několik etap místní historie, od raného středověku až po druhou světovou, a skutečně impozantní výhled na moře, na doverský přístav a na proslulé bílé útesy, na nichž hrad stojí. Je to fakt nádhera, rozhodně doporučuji se tam podívat.

Kopec, na němž dnes stojí komplex budov vystavěných okolo masivní pevnosti, poprvé osídlili již dávní Římané, kteří tu před několika tisíci lety postavili maják. Jeho ohlodané zbytky stále stojí na malém pahorku, hned vedle malého kostelíku Church of St Mary-inCastro, druhé nejstarší stavby hradebního komplexu (na původ názvu se mě neptejte, fakt nevím koho tam Sv. Marie kastrovala). Opodál jsou luxusní obyvatelné budovy, které jako by z oka vypadly jedné misi z Brothers In Arms, kde jste se museli probojovat rozbombardovaným, plameny zachváceným a nacisty okupovaným vojenským štábem kdesi ve Francii, nebo kde se to odehrávalo.

Jindřich druhý: "byl jsem tu".
Uprostřed komplexu se tyčí mocná pevnost tuším z dvanáctého století, s tři metry tlustými zdmi, kde se můžete velmi zajímavým způsobem dozvědět jinak nezajímavý kousek anglické historie (já to říkám pořád, Angličani jsou géniové v tom umět udělat ze včely čmeláka a dobře prodat jinak bezvýznamnou a fádní věc). Uvnitř pevnosti je totiž možnost si projít komentovanou prohlídku a být svědky levné, za použití divadelních rekvizit vytvořené rekonstrukce obléhání pevnosti roku 1216, kdy se nějaký Welšský král (neptejte se mě na jméno) rozhodl dobýt Anglii a prý se mu to i skoro povedlo, jenže Dover Castle, poslední bašta obrany anglického krále, tehdy ještě dítěte, vydržela. Nikomu se nepodařilo prorazit tři metry tlusté zdi, a dokonce ani podkopat se pod hradem (což vzhledem k povaze místní zeminy není nic těžkého, viz. vyprávění o druhé světové), a Angličanům se nakonec podařilo zvítězit. Na tomto kousku historie mě fascinuje fakt, že hrad stojící na pobřeží automaticky vzbuzuje pocit, že by měl bránit zemi proti útokům z moře, z Evropy, a ne že se tam bude král stahovat proti útokům z vnitrozemí. Vždyť by v případě neúspěchu neměli kam ustoupit, leda tak do moře...
Pevnost je obehnána vlastními zdmi, a celý komplex pak širokánským pásem vnějších hradeb, kde v 17. století vystavěli další opevnění a přidali novinku na trhu, děla. Tyto tunely se dají projít a rozhodně to není nezajímavá procházka. Obzvlášť fascinující je pak to, jak zde slévají různé úseky historie. Na vnějších hradbách stojí starodávná děla, třicet centimetrů tlustá, leč otvor samotný nemá ani deset čísel, a hned vedle se tyčí protiletecké kanóny ze druhé světové, včetně potřebných přístavků (z tvárnic), jako kryty pro munici a pro posádku.

Tunely jak z válečného filmu
Zlatým hřebem prohlídky byly tajné podzemní prostory, kde za druhé světové byla polní nemocnice, super tajný štáb a radiocentrála. Tento komplexní systém chodeb prý začal stavět již Napoleon jako kasárna, a za nacizmu byly prostory výrazně rozšířeny. V měkkém křídovém podloží se snadno kope, proto má komplex několik pater a kilometry tunelů, které dodnes nebyly kompletně prozkoumány. Při prohlídce jsme prošli polní nemocnicí s fakt dobře udělanou a věrohodně působící rekonstrukcí události, kdy sanitka přivezla sestřeleného pilota, doktoři ho operovali a museli mu amputovat nohu. Dále jsme pak byli provedeni tajným štábem, prý jedním z hlavních komunikačních uzlů, chytajícího signál až z Ameriky. Za studené války tu snad měla sídlo rozvědka, ale tím si už nejsem úplně jistý. Každopádně bylo místo určeno jako jeden z mnoha protiatomových krytů, jenž by ale, vzhledem k tomu, že křída nezadržuje radiaci, byl celkem k ničemu, jen by ušetřil práci hrobníkům – stačilo by zasypat vchod. Velká škoda, že se při této prohlídce nesmělo fotit.
Dover Castle je fakt pěkné místo, jak dělané pro celodenní výlet (plánujete-li však návštěvu tunelů, nechte malé děti doma, jejich řvaním buďto otrávíte ostatní turisty a průvodkyni, jež je bude chudinka muset překřikovat), anebo sebe tím, že s dětmi zůstanete venku. A věřte mi, prckové v tunelech budou řvát, to vám garantuju.

Gotický mix historie
Hrozně se mi líbilo, že na jednom místě je tolik historie pohromadě (aniž by šlo o nudné muzeum), že je odsud nádherný výhled na moře a na bílé útesy, a že na jednom místě vidíte starý hrad, středověké zbraně, římský maják, AA děla z druhé světové, námořnickou pozorovatelnu, tunely, a taky zbytky hradeb, které ve mně v jednom úseku vyvolaly strašně silný dojem, že jsem se ocitl v některé z mnoha fantasy videoher alá Gothic, a že na mě zpoza klenuté zdi každou chvíli vyskočí nějaká potvora. Co mě na výletu nejvíc mrzí, že jsme nestihli procházku po samotných útesech, ačkoliv jsme byli vlastně uvnitř, tak co si stěžuju.
Fotky jsou jako obvykle na rajče, tady na tom odkazu. Více info o hradu English Heritage