pátek 28. listopadu 2008

Portugalsko 2008 - den prvni - vecer

Vcera vecer jsem psani prerusil pred veceri. Pak nove poznatky nocniho Lisabonu a dalsi kraviny.
FOTKY ZDE
Vyborne veceri spocivajici v udajne typickem jihoportugalskem jidle, veprovymi kousky varenymi dohromady se skeblemi v takovem zvlastnim hrnci (ten hrnec mi prisel typictejsi nez samotne jidlo), na nemz mi nejvice chutnalo to mnozstvi liboveho masa bez interference jinych komponent jako jsou knedliky, brambory, omacka, apod. a po typickem portugalskem zakusku (takova misticka z listoveho testa naplnena vanilkovym kremem trochu jako puding, na kterou ma pry exkluzivni recept jedna jedina rodina v cele zemi a dedi se z generace na generaci na jedineho potomka (samozrejme existuje spousta napodobenin, ale original skutecne chutna jinak, a kdyz se posype skorici, hmmmmm). Ale zpatky k veci: po vyborne veceri jsme se vypravili do mesta na pivo, a i kdyz projizdka nocnim osvetlenym centrem byla fascinujici a navsteva takoveho typickeho baru s hrajici zivou brazilskou hudbou taky mela neco do sebe (pripomnelo mi to nasi kavarnu Slavii, sem se ale zase chodi pres den ucit cirkusaci cirkusackym kouskum a misto vina piji kavu), jedina vada na krase, a to jen potvrzuje, ze jihoevropani proste nejsou pivni narody, bylo pivo Imperial - dvojdecka, nebo maximalne trojka je to nejvetsi pivo co v Lisabonu dostanete (i kdyz, v irskem pubu o kterem mi Filipe povidal by to mohlo byt lepsejsi), nemluve o tom, ze je to jen takova vodicka, nejaka osmicka, ale chutove dobra, kdyz uz nic jineho. Domu jsme se vratili brzo, byli jsme vsichni uvaneni, a ja ulehl s blahovou predstavou ze muze byt okolo jedenacte, kdyz hodiny ukazovaly 1:23.

čtvrtek 27. listopadu 2008

Portugalsko 2008 - Prelet nad Lisabonem

Tak prvni den dovoleny mam temer za sebou. Letiste Heathrow, ktery jsem povazoval za nejmodernejsi a nehlavnejsi v Londyne, me pomerne zklamalo. Mozna je to ale jen kvuli starymu Terminalu 2, nevim. Kazdopadne bankomat tam najit bylo dobrodruzstvi, a s kartou to byla taky sranda. V prvni smenarne mi rekli ze nemam podepsanou kartu a nemuzou ji tudiz vzit, ani ji nemuzu na miste podepsat. Ve druhy smenarne (stejna firma) mi slecna podala tuzku at ji podepisu, tuzka nepsala, tak ze prej mi prachy da ale ze si musim priste kartu podepsat, ze takhle v UK neplatna. No co, tak uz dva roky pouzivam neplatnou kartu... Dalsi sok nastal pri bezpecnostni kontrole. Tri ctvrtiny personalu byly indickeho ci arabskeho puvodu. Zadne prijemne znameni... ale doletel jsem ziv a zdrav, takze pohoda.

Hola hola Portugalsko volá!

Touhle dobou sedím v letadle směr Lisabon a čeká mě deset dní ve slunném Portugalsku. Sbohem uvětřená a upršená Anglie! Aby toho nebylo málo, z Portugalska letím přímo do Prahy, tentokrát však služebně, jelikož budu zastupovat firmu na EPT Prague, aneb European Poker Tour. Na to se docela těším – pobyt v Hiltonu, proč si vůbec beru klíče od bytu? No nic, poreferuji po návratu.

sobota 15. listopadu 2008

Dover Castle - výlet do historie

Tak se tu zas po roce a něco objevili Přizda s Bětkou a abychom furt nevegetili jen v Londýně, vyjeli jsme si na jednodenní výlet na jih Anglie. Původně jsme chtěli na víkend do Welsu, na pořádnou túru, ale nakonec z toho nějak sešlo, nikomu se nechtělo shánět ubytování a řešit dopravu.

Kde, čím a jak to tam vypadá
Dover je skutečný zapadákov. Hodinu a půl vlakem od Londýna, je to malé přístavní městečko s jedním náměstím, dvěma fastfoody a třemi hospodami (první hned naproti nádraží, ideální když čekáte na vlak), a dokonce tu žije dost krajanů. Když jsem v jedné boční uličce viděl, jak tři občané snědé pleti vykrádají auto, hned jsem pojal podezření, že země původu nebude Indie, a když pak jeden z nich řekl něco ve smyslu "né póčkej móre já to udélám" tak to bylo jasné. No nic. Vyšlapali jsme na kopec ke z dálky viditelnému Dover Castle, největší místní stavbou a opravdvou ikonou města. Hrad je obrovský a vyrazíte-li tam, počítejte s celodenní prohlídkou obnášející několik etap místní historie, od raného středověku až po druhou světovou, a skutečně impozantní výhled na moře, na doverský přístav a na proslulé bílé útesy, na nichž hrad stojí. Je to fakt nádhera, rozhodně doporučuji se tam podívat.

středa 12. listopadu 2008

Malej Jirka a se konečně dočkal

Tyhle dvě fotky snad nepotřebujou komentář. Šéf po mně dneska chtěl nějakou extra práci, když jsem mu však sdělil, že na dnešek mám jiné plány, chápavě pokýval hlavou a poznamenal, že tomu rozumí, že muž si svou první noc se svým novým miláčkem musí patřičně užít a nechce být rušen. Jen mě trochu štve, že ke konzoli není přibalen HD kabel a budu ho muset dokupovat (pokud teda nebude u televize, která dorazí později (upřímně, čím dřív tím líp, na tom pět let starém 17" monitoru to jaksi není ono).

neděle 9. listopadu 2008

Víkend ve znamení pohody

O co víc byl tento víkend pracovní, o to víc jsem si ho užil. V sobotu ráno se mi sice stala drobná nehoda, a sice že všechen olej z mých úžasných marinovaných kuřecích prsíček a opečených brambor se mi vylil do báglu, ale zbytek dne byl pak v pohodě, kolegyně mě potěšila svým slintáním nad mým obědem, a večer po příchodu domů se to rozjelo. Michal avizoval párty, která se nakonec nekonala, zato se však konala úplně jiná párty – kamarádka jednoho spolubydlícího slavila narozky. Rozhodlo se, že oslava bude monotématická, a zvolené téma shoty B52 s absintem. Nikdy předtím jsem to nepil, ale musím uznat, že to stojí za to.

pátek 7. listopadu 2008

Lordi - velké hudební překvapení

Stává se vám někdy, že zčistajasna, jako rána z azurového nebe, naprosto nečekaně, nezvaně a neplánovaně, přijde něco, co vám naprosto vyrazí dech překvapením? Mně tedy ano. Ehm, nějak jsem se v tom úvodu zamotal, dost těch nesmyslných filozofických úvah, přejdu ke corpus factum, tedy k věci.

Hudební skupinu Lordi znám už asi dva roky. Tedy, znám jen od vidění, nikoli od slyšení – kdysi jsem někomu sháněl jejich album The Arockalypse a viděl od něj obal. Ďábelská image kapely a vzezření masek ve mně vzbudilo přirozenou antipatii svou podobností průjmovým Slipknot, proto jsem se neobtěžoval si CD ani pustit. Pak jsem před nedávnem slyšel na rádiu Rockzone úplně nářezovou písničku Hard Rock Halelujah...