Ve třech se špatně spí

Následující historka je ze života. Z mého života. A je krutá, proto se prosím nesmějte příliš hlasitě. Pokud vám ještě nebylo 18 let, čtěte pouze v přítomnosti rodičů.

Spolubydlícímu v sobotu přijela slečna. Z letiště dorazili asi v jednu v noci, tou dobou jsem již spal. Jelikož to však nebyl spánek spravedlivých, nebylo těžké mě probudit šustěním tašek, vybalováním věcí, tlumeným hovorem a dalšími doprovázejícími příjezd se zavazadly. Moje chyba byla v tom, že jsem se aktivně neprobudil a nešel si s nimi povídat, místo toho jsem dělal že spím a naivně předpokládal, že zase usnu. To byla chyba. Velká chyba. Holoubci se totiž měsíc neviděli a jistě si dokážete představit, co následovalo když se hormony dvou ani ne dvacetiletých osob opačného pohlaví rozjely naplno. V domnění že tvrdě spím se začali oddávat standardní holoubkovské produkci, tak příjemné pro přímé účastníky, leč méně atraktivní pro osoby nacházející se ve stejné místnosti a snažící se usnout. Nikdy jsem si neuvědomil, jak hlasité a otravné mohou být ony mlasky spojené s výměnou tekutin ústy, nemluvě o těch neústních. Až by se z nich člověku chtělo hekat a vzdychat. Nepomohla ani zvuková clona v podobě puštěné audio knížky Švejk v podání Jana Wericha. Ach ta romantika.

Po nějakém čase byla vzdychací i mlaskací část u konce a já začal marně doufat, že se mi konečně povede usnout, jenže jak už to tak bývá, lidi si po měsíci odloučení mají spoustu co říct. Šukání následovalo šuškání a to bylo snad ještě horší. Ani Švejk nepomáhal, protože ten parchant počítač šel mezitím spát a nechal mě v tom samotného.

Proč jsem se neohradil a nepožádal je o trochu klidu, ptáte se. Inu, nelibuji si v kazišutství a řídím se úslovím "nečiň druhým co sám nemáš rád". Nechtěl jsem jim to po měsíci odloučení kazit, nemluvě o rozpacích, které by vyvolalo do ticha (haha) noci vynesené prohlášení "jestli hned nepřestanete šuškat tak se k vám přidám!". Nakonec holoubci přeci jen podlehli únavě a i mně se podařilo úspěšně usnout.

O celé věci jsem diskrétně pomlčel a spánek fingoval i druhou noc, kdy mě z polovičního limba vytrhla další mlaskavá sekvence a šustění igelitového pytlíku, jenž jsem mylně považoval za pomůcku obvykle používanou během noční produkce. Naštěstí se podle následného chroupání ukázalo, že si jen holoubci libovali v noční porci chipsů. Blahořečeny budiž chipsy!

Od pravděpodobného úmyslu plně zopakovat produkci předchozí noci je nejspíš odradilo mé časté převalování doprovázené zíváním a otráveným mručením, neboť místnost rázem ztichla a zůstala do doby, než jsem usnul. Co následovalo je mi zcela lhostejné až do 4:57, kdy mi zazvonil budík.

Skvělá zpráva je, že s námi slečna stráví celý měsíc... Představa třiceti opakování toho tiátru mě upřímně neláká, proto bude nutné stanovit určitá pravidla ohledně noční produkce, jež bude omezena na chrápání a ráno si holt všichni přivstaneme – já půjdu do práce a oni ať si vyměňují co chtějí. Tekutiny, známky, spoďáry...