Kilo kuřecích prsíček za ł5,99, to je dobrá cena, která mě inspirovala k dnešnímu obědu. Kdyby nezdražili brambory na dvojnásobek, resp. nedali za stejnou cenu poloviční balení, bylo by to dokonalé. Nádherná vzpomínka na loňské léto, kdy jsem se níže popsaným způsobem často stravoval na (nejen) své milé chatičce.
Takže tady je recept: jedna cibule, bobek plnotučné hořčice, grilovací koření avokádo, paprika, česnek, spousta pepře a olej. Vše dobře promíchat a prohnětat, naporcované maso pomazat a naložit do chatového nálevu, naskládat do trouby na rošt, pod něj vložit plech vyložený nakrájenými bramborami a spustit tepelný proces. Odhánět nenechavce vábené vůní linoucí se z kuchyně. Za půl hodiny vyndat z lednice dobře vychlazené pivo, vytáhnout Michala z postele, vyrvat Ingrid z ruky vysavač a může se začít stolovat. Orgasmus je okamžitý.
Nálada se mění z minuty na minutu. V jednu chvíli mám sto chutí praštit s prací (to když mi ve 3:40 zazvoní budík) či se dokonce vrátit do rodné vlasti. Pak si ale řeknu, co bych tam dělal, taky bych musel vstávat. Když už jsme u toho rána, dnešek byl vskutku zajímavý. Muprhyho zákony prostě fungují. Vstal jsem o deset minut později, když jsem došel na zastávku tak bylo samozřejmě pozdě a po autobusu ani veta. Inu rozhodl jsem se dojít na metro, kde přestupuji na 226ku, pěšky. Beztak to věčně jezdí pozdě, tak to stihnu. Ledva vykročil jsem a urazil sto metrů, domněle ujetá N13ka prosvištěla kolem, se čtyřminutovým zpožděním. No co, šlapal jsem dál. Ve 4:45 jsem byl v dohledu přestupní zastávky a jaké to štěstí, 226ka právě přijížděla. Nezrychlil jsem krok, ten trotl zpožděná tam beztak bude ještě deset minut stát a číst si noviny. I hovno! Rozjel se hned. Sprint k další zastávce, rozpálený a zpocený jsem nastoupil do autobusu a zjistil čím to, že jel načas. Jiný řidič. A tenhle dokonce zatopil. Takže já od pondělka do čtvrtka mrznu při mnohaminutovém čekání na zastávce na autobusáka co neumí jezdit včas, v autobuse mrznutí pokračuje a když se v pátek rozhodnu jít pěšky a ještě k tomu sprintovat, autobusák zatopí. Já mu to nezazlívám že zatopil, právě naopak, jen mě mrzí že zrovna dneska jsem se zahřál během a navíc už od rána bylo poměrně teplo (o odpoledni nemluvě, pití na celý den jsem vyzunkl už v devět a cestou z práce mě žízeň donutila navštívit bankomat a následně obchod s Budvarem a Krušovickým ležákem).
Teď když píšu tak je mi taky celkem fajn, nepadám na držku ospalostí jako po celý týden, a to jsem prosím pěkně nevypil ani kafe a ni Red Bull, o čemž jsem ráno dost vážně uvažoval, jen to s těmi 15p (6kč) v kapse bylo dost nemožné. Možná to taky bylo tím že jsem si schrupnul o polední pauze a pak ještě chvíli v parku před koncem šichty, kupodivu jsem pak ani neusnul v autobuse jako včera (paradoxně mě vzbudila hláška "konečná!!!" ačkoliv jsme na konečné nebyli, to se jen porouchal autobus). No nic, uvidíme jak se budu cítit za hodinu a jak budu vypadat zítra v práci. Ano, makám totiž i v sobotu, od té doby co mám, ehm, konrakt který ještě nemám, můžu dělat přesčasy. A to mě taky pěkně sere, že dneska, v neděli a v pondělí jsem mohl mít 14ł na hodinu ale protože účetní je příliš "busy" (ve slovníku to nepíšou, ale tady to znamená "líná"), tak dostanu jen 6ł, poněvadž jsem stále na výplatní listině agentury. Paráda. Takže jsem si na neděli a pondělí vzal volno a až zjistím, že bych těch 14ł skutečně dostal, někoho asi zabiju.
Tak a teď se najím, Budvárka už jsem dopil, a asi půjdu spát. Včera i předevčírem jsem usnul v 19 hodin, a stejně jsem byl ráno jak mumie. Docela mazec co? Docela psycho příspěvek co?
PS: napsal jsem to celé jedním dechem, vrzem, nebo čím chcete, a samozřejmě zapomněl na nejdůležitější úvahu která mě celý den tížila. Inu, doufám že moje momentální situace je jen velmi dočasná (kde už jsem tohle četl?), protože je úplně o ničem. Vstávám nelidsky brzo ráno, celý den se plácám v práci, domů se dostanu ve tři, jsem naprosto nepoužitelný kvůli únavě, tudíž nechodím na angličtinu, nehraju hry a zanedbávám blog, neužívám si večery a ještě ke všemu za to nedostávám slibované peníze. Takže mě to pěkně štve. A tyto úvahy se neustále alternují s tím že práce jako taková teď na léto bude v pohodě a že si zvyknu, jako na všechno předtím. Pivrnec aby to spral!
