Kolik her máš rozehráno, tolikrát jsi pařanem... nebo jak je staročeské rčení

Vždycky jsem byl člověk spořádaný a měl věci dobře zorganizované. Nikdy jsem nezačal číst knížku dokud jsem nedokončil tu předchozí, nikdy jsem nechodil se dvěma holkama najednou, a nikdy jsem nezačal pařit novou hru dokud nebyla pokořena ta stará. Tak proč mám teď takové zvláštní období, kdy dělám pravý opak?

Na kompu mám rozehráno Sniper: Ghost Warrior a Battlefield Bad Company 2, dneska jsem zrovna dohrál Painkiller Redemption, na PS3 zas jedu Dead Space 2 a Dead Space Extraction, a k tomu na PC řadu věcí které jsem nainstaloval, zkusil ale nebyl jimi osloven, nicméně neměl to srdce je smazat, s tím že se k nim jednou vrátím. Pokaždé když trávím čas doma u her, mám zapnutou jak konzoli tak počítač a hraní střídám - pár misí z Battlefieldu, chvilku Dead Space, pak překousnuvše tu nudu pokročím ve Sniperovi (ten mě fakt nebaví, ale do počtu se hodí), a do toho ještě hrozí, že si zapnu Xbox. Zcela běžné je, že zatímco v jedné hře probíhá nahrávání nebo animace kterou nelze zkrátit, hraju zatím to druhé. Do toho všeho mám ještě cukání nainstalovat Magicku a pár dalších kousků, na které jsem fakt zvědav.

Čím to asi je? Asi tím, že žádná z vyjmenovaných her mě doopravdy nebaví. Každá má něco do sebe, ale žádná mě nedokáže natolik vtáhnout, abych zapomněl na všechno ostatní, včetně jídla, pití a hygieny. Naposledy to dokázal Assassin's Creed Brotherhood a taky DeathSpank.

No nic, informační hodnota tohoto příspěvku je nulová (krom toho že víte, co teď zrovna hraju), jde jen o takový výkřik, který jsem napsal po pár hodinách Dead Space Extraction, kdy mě to přestalo bavit, potřeboval jsem pauzu a nechtělo se mi pouštět žádnou z alternativ (a taky jsem potřeboval hlasitou metalovou hudbou přehlušit francouzský rap, linoucí se přes papírovou zeď z vedlejšího pokoje...)