Mass Effect 2 - masitý efekt podruhé
MASS EFFECT 2
" Dopařeno 4.4.10 v 19:51 na obt. NORMAL. Full paragon, trochu renegade, level 26, relationship with Jack (po dohrání ojetá i Miranda), na konci zemřeli Thane a Jack. Získal jsem skoro všechny achievementy.
Killzone 2 - slabší klon Resistance
" Dopařeno 11.4.10 ve 4:11 (PS3) na obt. TROOPER (2/4) na jeden zátah po asi devíti hodinách hraní. Poslední tři kola byly hrozná nuda a opruz, furt dokola chcípat a stokrát opakovat ten samý úsek. Finální souboj pak byl úplně debilní.
RED FACTION GUERILLA
" Dopařeno 17.4.10 ve 20:02 na obt. NORMAL (2/4) po zhruba týdnovém hraní. Splněny všechny vedlejší úkoly, sebráno většina sebratelného, koupeny všechny upgrady.
Brothers in Arms 3: Hell's Highway - dlouhý název pro nudu
" NEdopařeno 18.4.10. Tuhle hru si klidně nechám ujít, protože mě absolutně nezaujala. Nejenže je to nemlich to samé co první dva díly, z nichž jsem si popravdě taky na židli nesednul, jen v lepší grafice, ale ještě navíc je to nuda. Dostal jsem se asi do půlky druhého kola a když jsem pětkrát chcípnul na stejném místě kvůli přiblblým ovládacím prvkům a vrátil se na začátek checkpointu, který byl hodně daleko zpátky, došlo k vyslovení slova "dost" a vymazání hry z počítače.
Brutal Legend - brutální legenda s brutálně nadupaným soundtrackem. Halford vás sveze na motorce!
" Dopařeno 20.4.10 v 18:36 (PS3) na obt. NORMAL (2/3). Původně jsem to hrál na nejtěší Brutal obtížnost, ale když došlo na jeden z pódiových soubojů, došly mi nervy a snížil jsem to na Normal. Brutal Legend je počin věru zajímavý, na němž se mi, kdoví proč, úplně ze všeho nejvíc líbil soundtrack (a pomohl mi rozšířit poslouchací repertoár). Soundtrack v kombinaci s povedeným epickým příběhem a zajímavým herním prostředím dává Brutal Legend skutečně originální nádech. Drandit si to v ohnivé káře po pláních z nichž se tyčí obří kamenné meče, lebky, kříže a všelijaké další symboly zlaté éry metalu a poslouchat při tom klasiky jako Megadeth, Judas Priest, Iced Earth či Running Wild, ale i spoustu mně neznámých kapel, které rozšířily mé metalové obzory, to prostě má něco do sebe. Věřili byste tomu, že zatímco tady tohleto píšu a na ebay už je inzerát že prodávám Brutal Legend pro PS3, pořád jsem hru nevypnul a běží mi soundtrack? Jediná škoda je, že vyjma hudby, příběhu a celkového metalového nádechu je Brutal Legend jen tuctová hack 'n' slash akce a že pódiové bitky mi vyloženě lezou na nervy, nemluvě o fádních vedlejších úkolech jako je sbírání předmětů roztroušených po celé herní ploše. A taky že Jack Black není ani zdaleka tak vtipný, jak si o sobě myslí.
Aliens vs Predator (2010) - i vytvořením slabé spatlaniny se dá vzdát hold legendě
" Dopařeno 22.4.10 v 17:57 na obt. NORMAL (2/4) v pořadí Alien, Predátor, Mariňák. " Obvykle při zapisování nového zářezu na pažbě píšu i stručné dojmy bezprostředně po dohrání daného titulu. Tentokrát jsem si několik vět poznamenal už během hraní, takže jde o čistokrevné první dojmy. Tady jsou:
Jak to mohli takhle zprznit?! Ta hra nemá atmosféry ani co by se za nehet vešlo a s původním AVP to nemá absolutně nic společného! Hra je mizerně optimalizovaná (tam kde Crysis na plné detaily běhá plynule, tam se AvP škube, přičemž grafika nijak světoborná není). Vodění hráče za ručičku je přímo iritující, není v tom ani trochu challenge a jediné co musí člověk dělat je sledovat všudypřítomnou šipku na obrazovce a poslouchat instrukce. Neustále se objevující nápisy typu "nový úkol" nebo "tady vlez do větračky" kazí už tak neexistující atmosféru a zabraňují tomu, aby byl hráč vtažen do hry. Nepochopím nutnost za každou cenu do úplně každé hry cpát nějaké collectibles. Dobře, je to v módě a je to nešvar všech dnešních her, ale na co proboha musí vetřelec sbírat nějaké kanistry s nějakou slizskou hmotou? Tenhle sběratelský nešvar co dnes cpou do úplně každé hry si opravdu mohli odpustit. Když už jsme u vetřelce - neskutečně mě vytočil ten počáteční trénink. Na co proboha za vetřelce trénink? Pohni hlavou dolů, nahoru, doprava, doleva... sakra tohle snad zvládne osoba s IQ automatické pračky, a když ne tak to nemá hrát. Vetřelčí fatality po chvíli omrzí a pak už se člověk jen nudí a vzteká, když alien půl hodiny někomu ukusuje hlavu a jiný mariňák ho zatím zastřelí. Pomáhání facehuggerům je pak úplně stupidní. Interakce s tlačítkama kousnutím do nich... no comment. Blikající šipka ukazující směr... no comment. Kampaň za vetřelce má bejt rychlá, frenetická, má se naběhnout do místnosti a během pár vteřin rozšmelcovat bandu k smrti vyděšených lidí, a ne se schovávat někde v rohu a číhat, až tupá AI nebo skripty naženou jednoho vojáka po druhém někam na odhlehlé místo na porážku. Za mariňáka či za predátora jsou pro změnu vetřelci pomalí a nabíhají si přímo pod hlaveň brokovnice, aby se na konzoli nemuselo moc mířit. Ať už je hra jaká chce, krátkost kampaně je taky ostudná. Ještě že za člověka, což je ta nejpovedenější část, je to o něco delší. Být to samostatná hra, posuzoval bych ji jako lehký nadprůměr hodný 6/10. Jakožto očekávané pokračování či remake legendárního AvP je to však největší zklamání, které jsem za poslední roky zažil. Ani AvP2 nebyla žádná sláva, ale oproti tomuhle to bylo veledílo.
RESIDENT EVIL 5: LOST IN NIGHTMARES and DESPERATE ESCAPE
" Dopařeno 22.4.10 (Lost in Nightmares) a 23.4.10 v 18:38 (Desperate Escape), obojí na PS3 na obt. NORMAL (2/4). Původně jsem doufal, že tyto dva oficiální přídavky budu moct počítat jako dvě samostatné hry, nepočítal jsem však s jejich extrémní krátkostí, proto jsem udělal aspoň tenhle kompromis. Po pravdě řečeno, byl jsem jejich krátkostí poměrně rozčarován. Za každý z těchto mini datadisků si Sony účtuje zhruba £4, což rozhodně neodpovídá nabízené zábavě. Lost in Nighmares přináší slabou hodinu a půl hraní, během které potkáte přesně sedm (ano, 7) nepřátel, resp. šest exemplářů jednoho nepřítele plus závěrečného bosse. Desperate Escape je na tom o moc líp - jedná se o ryze akční řež s dost intenzivní akcí, kterou sice projdete vcelku rychle, ale rozhodně se při tom víc pobavíte a hra vás nenechá vydechnout. Akční pojetí taky motivuje ke znovuhratelnosti, což se o Lost in Nightmares říct nedá.
HAZE
" Dopařeno 26.4.10 ve 21:26 (PS3) na obt. NORMAL (2/4) na jeden odpolednovečerní zátah. Standardní doomovka, celkem pohoda.
The Saboteur - už jste někdy slyšeli hádku mezi Irem a Skotem? Stojí to za poslech!
" Dopařeno 12.5.10 v 0:16 (PS3) na obt. NORMAL (2/4) po týdnu těžce intenzivního hraní. Dosaženo 3x 100% - poprvé za hlavní mise, podruhé za freeplay a potřetí za získání všech PS3 achievementů.
" The Saboteur je hra s velkým H. Zase jednou titul, který mě absolutně pohltil a na celý týden života mi nedal spát (doslova, páčky gamepadu jsem pouštěl až když jsem neudržel oči otevřené). Ačkoliv by se našlo pár chyb, nedostatků a značně frustrujících momentů, celkově vzato představuje Saboteur neskutečné množství skvělé zábavy. Desítky hodin akce v originálním a neotřelém prostředí - nacisty okupované Paříži a francouzském venkově - s nepříliš různorodou, o to však chytlavější náplní práce, a sice sabotování stovek vojenských objektů, vyhazování do luftu železničních mostů, stealth killování vojáků a maskování se do nepřátelských uniforem, přestřelky, likvidace tanků za pomoci dynamitu, šplhání po světově proslulých pařížských památkách, skákání z Eifellovky do bazénu... To všechno provázané chytlavým, neotřelým a intenzivním příběhem, charismatickými postavami, na jedničku zpracovanými filmečky, a zaobalené do líbivé grafiky s jedním dokonale prostým, o to však geniálnějším nápadem - dosud neosvobozené části herního světa jsou celé černobílé, což efektivně podkresluje noir atmosféru čtyřicátých let s nacistickou okupací.
" Původně jsem Saboteura pařil na PC, a to navzdory značně frustrujícím technickým problémům, které se bohužel projevují na kompech s čtyřjádrovým procesorem a kartami ATI (vyšel sice nějaký hotfix, moc ale nepomohl). Proto se na PC hra každou chvíli na několik sekund zasekla, někdy se vůbec nenačetly textury nejbližšího okolí a místo silnice zela na obrazovce prázdná díra, , atd. Velice nepříjemná věc, tyhle problémy, Přesto byl důvod, proč jsem si po třech dnech intenzivní pařby, kdy už jsem byl za půlkou příběhu, pořídil PS3 a tu PC nechal spát, jiný. Od samého začátku totiž bylo zjevné, že tohle je "sběratelská" hra, tedy hra, která přímo vybízí ke splnění nepovinných úkolů typu "najdi X tajných balíčků", přičemž tady se nalezením balíčku rozumí sabotáž nepřátelských základen. Obvykle na sbírání těchto balíčků ve hrách moc nedbám, ale u Saboteura mě to vysloveně bavilo a věděl jsem, že chci najít úplně všechno. Proč to tedy neudělat rovnou na konzoli, kde za to ještě dostanu achievementy? V Saboteurovi jsem poznal potenciál být další hrou (vlastně teprve druhou), kde se mi podaří získat 100% všech achievementů. I když jsem dál hrál na PC, stále víc mě to nahlodávalo a po třech dnech jsem si tedy pořídil PS3 verzi. A tradá, platinová trofej je na světě! Chvíli sice trvalo zvyknout si na o několik stupňů horší grafiku a na jiné ovládání, ale aspoň jsem mohl při hraní pohodlně ležet v posteli. Takže Saboteur je, jak již jednou zmíněno, hra s velkým H, která mě po řadě předchozích zklamání opravdu potěšila.
Dante's Inferno - průměrná řezačka pro naplnění čekání na God of War 3
" Dopařeno 27.5.10 v 18:55 (PS3) na obt. ZEALOT (2/4) po třech dnech pařby. 55% trofejí.
" Gates of Hell arena pokořena 1.6.10 v 17:07 na obt. CASUAL (1/4), na obt. Zealot jsem skončil na Wave 44. Získáno 100% trofejí a tedy i platinová.
Alan Wake - po letech čekání se videohra jak vystřižená z Kingova románu dočkala světla... nebo vlastně tmy
" Dopařeno 4.6.10 ve 2:05 (X360) na obt. HARD (2/3) po dvou dnech intenzivní pařby. Získáno 40/50 achievementů.
" Ještě než Alan Wake spatřil světlo lisovny DVD, bylo na internetu zveřejněno téměř čtyřicet minut videí souvislého hraní, které dalo možnost si o hře udělat celkem slušný obrázek. Můj obrázek nebyl příliš optimistkcý, jak jsem se ostatně 5.5.2010 zmínil na svém blogu. Vážení, jak já jsem rád že jsem se zmílil! Obavy pramenily z faktu, že si horor přirozeně spojuji se strachem, s tísnivou atmosférou, s nedostatkem nábojů a se staženým kaďákem při opatrném procházení temnými zákoutími alá Resident Evil, Silent Hill nebo Alien Doom (kdo hrál tuhle geniální stařičkou modifikaci do Dooma, ví o čem mluvím). Od Alana jsem po shlédnutí videí čekal tuctovou koridorovou střílečku, která bude hráče vodit za ručičku jako většina dnešních her, atmosféru bude kazit absence napětí, neexistující obavy o nedostatek munice a primitivní lineárnost. Naštěstí jsem s tímto verdiktem byl vedle jak ta jedle. Tedy, on Alan skutečně nevyvolává stísněné pocity, skutečně je velmi snadné najít cestu dál a o náboje skutečně není nikdy nouze, jenže o tom tahle hra vůbec není. Alan Wake není o strachu a stísněnosti, ale o originálním příběhu zasazeném do hlubokých temných lesů Skalistých hor, o zamotaném příběhu, který však narozdíl od japonských Silent Hillů pochopí i normální smrtelník, o vynikající výpravě, odsýpající akci a audiovizuálním požitku s tu a tam rozesetou špetkou humoru.
Když se mě kamarád zeptal, co se mi na Alanu Wakovi nelíbilo, nevěděl jsem co odpovědět. Tvůrcům bych vytkl jen dvě věci. Ta první je časté a mnohdy nelogické přicházení o výzbroj. Dá se to pochopit jednou, dvakrát, ale pak už to začne být otravné, zvlášť když k tomu není důvod. Druhá výtka patří - navzdory jeho skvělosti - příběhu; některé prvky mi totiž přišly tak trochu splácané dohromady bez nějaké provázanosti. Jakoby za ty roky vývoje byl příběh několikrát od základu překopán a do finální verze se dostalo z každého konceptu něco, co zaobaluje hlavní nitku aniž by to na sebe pořádně navazovalo.
Nechci spoilerovat, takže nebudu rozvádět konkrétní příklady, ale o jednom se přeci jen zmíním. V jednu chvíli vás začne fanaticky pronásledovat tajemný agent FBI, pro něhož se Wakovo dopadení stalo doslova posedlostí. Když ho pak v jedné kapitole schramstne temnota, doslova se po něm slehne zem a do konce hry už o něm neuslyšíte. Není přítom vůbec jasné, odkud se agent vzal ani proč je Alanem tak posedlý a do celkového příběhu vůbec nezapadá. Moje domněnka je, že v některé z pracovních verzí měl agent mnohem důležitější roli, Alan u něj měl vroubek a když se v Bright Falls začaly dít divné věci, agent si dal dvě a dvě dohromady a Alan mu vyšel jako samozřejmý viník. Z release verze však byla podstatná část agentovy úlohy vypuštěna a to co zůstalo tak působí, jako když naplácáte bláto (agenta) na kuličku z porcelánu (hlavní děj) - provázanost a souvislost žádná.
Rušil mě také fakt, že drtivá většina vedlejších postav se vyskytuje jen lokálně a jakmile splní svoji úlohu, je z příběhu doslova vyseknuta, jako by se po nich slehla zem. Kromě Alanova přítele Barryho a možná ještě šerifky není nikdo, kdo by se průběžně objevoval a zase mizel po celou dobu hry a dával tak ději větší dojem celistvosti.
Dost ale remcání, ať to nevypadá že se mi Alan Wake nelíbil. Kromě výše popsaných věcí hře opravdu není co vytknout a tvůrcům musím blahopřát k excelentnímu áčkovému výkonu. Přestože dlouhé roky vývoje mi začaly v jistém smyslu připomínat Duke Nukem Never, nakonec jsme se dočkali jedinečného zážitku. Bravo Remedy, hrát vaši hru je jako prožívat horor od Stephena Kinga v první osobě!
Metro 2033 - Ne tak dobré jak jsem čekal, ale rozhodně lepší než Stalin Subway!
" Dopařeno 7.6.10 v 16:25 na obt. NORMAL (2/3) po dvou dnech intenzivní pařby. Dark ones get toasted ending. Ačkoliv to nebyla špatná hra a některé mise měly fakt dobrou atmosféru, celkově mě to zas tak nenadchlo jak jsem čekal. Bylo to dobré, ale ne až zas tak dobré. Tak trochu ruské... možná že knížka bude lepší, uvidíme.
Resident Evil 5 - potěšení si po roce zahrát tuhle klasiku bylo veliké
" Již dopařeno minulý rok. Tohle je jen update.
" Dopařeno 16.6.10 ve 12:45 na obt. PROFESSIONAL (4/4).
" 16.6.10 dopařeno na nejtěžší obtížnost a získána platinová trofej. Původně jsem chtěl všechny levely i na Professional zahrát na rank S, ale to už bylo nad moje síly a nervy. Na S jsem nakonec dal polovinu kol, a sice 1-1, 1-2, 2-1, 2-2, 3-1, 3-2, 4-2, 5-1. Zbytek jsem dohrál buďto na A nebo na B.
" K Residentovi jsem se po roce vrátil proto, že zrovna nebylo co jiného hrát a objednaný Assassins Creed 2 zatím nedorazil. Tak jsem vytáhl starého dobrého Residenta. Pravda je taky ta, že jsem si dřív myslel, že i multiplayerové trofeje jsou potřeba pro získání té platinové, což byl ale omyl. I to byl jeden z důvodů, proč jsem Resiho zase spustil s tím, že doženu resty.
GRAND THEFT AUTO 4 - UPDATE
" 27.6.10 ve 12:49 dohráno na 100% (PS3) a získány všechny sigleplayerové trofeje. Nějak jsem v období herního sucha neměl co dělat, tak jsem znova rozjel GTA4 a rozhodl se získat všechny trofeje. Dost velké zklamání bylo zjištění, že pro získání platinové trofeje je potřeba udělat i ty multiplayerové, ale i tak je to dobrý pocit ze hry dohrané na 100%.
Žádné komentáře:
Okomentovat