Ještě než Alan Wake spatřil světlo lisovny DVD, bylo na internetu zveřejněno téměř čtyřicet minut videí souvislého hraní, které dalo možnost si o hře udělat celkem slušný obrázek. Můj obrázek nebyl příliš optimistkcý, jak jsem se ostatně 5.5.2010 zmínil na svém blogu. Vážení, jak já jsem rád že jsem se zmílil!
Obavy pramenily z faktu, že si horor přirozeně spojuji se strachem, s tísnivou atmosférou, s nedostatkem nábojů a se staženým kaďákem při opatrném procházení temnými zákoutími alá Resident Evil, Silent Hill nebo Alien Doom (kdo hrál tuhle geniální stařičkou modifikaci do Dooma, ví o čem mluvím). Od Alana jsem po shlédnutí videí čekal tuctovou koridorovou střílečku, která bude hráče vodit za ručičku jako většina dnešních her, atmosféru bude kazit absence napětí, neexistující obavy o nedostatek munice a primitivní lineárnost. Naštěstí jsem s tímto verdiktem byl vedle jak ta jedle. Tedy, on Alan skutečně nevyvolává stísněné pocity, skutečně je velmi snadné najít cestu dál a o náboje skutečně není nikdy nouze, jenže o tom tahle hra vůbec není. Alan Wake není o strachu a stísněnosti, ale o originálním příběhu zasazeném do hlubokých temných lesů Skalistých hor, o zamotaném příběhu, který však narozdíl od japonských Silent Hillů pochopí i normální smrtelník, o vynikající výpravě, odsýpající akci a audiovizuálním požitku s tu a tam rozesetou špetkou humoru.
Když se mě kamarád zeptal, co se mi na Alanu Wakovi nelíbilo, nevěděl jsem co odpovědět.
Tvůrcům bych vytkl jen dvě věci. Ta první je časté a mnohdy nelogické přicházení o výzbroj. Dá se to pochopit jednou, dvakrát, ale pak už to začne být otravné, zvlášť když k tomu není důvod.
Druhá výtka patří - navzdory jeho skvělosti - příběhu; některé prvky mi totiž přišly tak trochu splácané dohromady bez nějaké provázanosti. Jakoby za ty roky vývoje byl příběh několikrát od základu překopán a do finální verze se dostalo z každého konceptu něco, co zaobaluje hlavní nitku aniž by to na sebe pořádně navazovalo.
Nechci spoilerovat, takže nebudu rozvádět konkrétní příklady, ale o jednom se přeci jen zmíním. V jednu chvíli vás začne fanaticky pronásledovat tajemný agent FBI, pro něhož se Wakovo dopadení stalo doslova posedlostí. Když ho pak v jedné kapitole schramstne temnota, doslova se po něm slehne zem a do konce hry už o něm neuslyšíte. Není přítom vůbec jasné, odkud se agent vzal ani proč je Alanem tak posedlý a do celkového příběhu vůbec nezapadá. Moje domněnka je, že v některé z pracovních verzí měl agent mnohem důležitější roli, Alan u něj měl vroubek a když se v Bright Falls začaly dít divné věci, agent si dal dvě a dvě dohromady a Alan mu vyšel jako samozřejmý viník. Z release verze však byla podstatná část agentovy úlohy vypuštěna a to co zůstalo tak působí, jako když naplácáte bláto (agenta) na kuličku z porcelánu (hlavní děj) - provázanost a souvislost žádná.
Rušil mě také fakt, že drtivá většina vedlejších postav se vyskytuje jen lokálně a jakmile splní svoji úlohu, je z příběhu doslova vyseknuta, jako by se po nich slehla zem. Kromě Alanova přítele Barryho a možná ještě šerifky není nikdo, kdo by se průběžně objevoval a zase mizel po celou dobu hry a dával tak ději větší dojem celistvosti.
Dost ale remcání, ať to nevypadá že se mi Alan Wake nelíbil. Kromě výše popsaných věcí hře opravdu není co vytknout a tvůrcům musím blahopřát k excelentnímu áčkovému výkonu. Přestože dlouhé roky vývoje mi začaly v jistém smyslu připomínat Duke Nukem Never, nakonec jsme se dočkali jedinečného zážitku. Bravo Remedy, hrát vaši hru je jako prožívat horor od Stephena Kinga v první osobě!
Žádné komentáře:
Okomentovat