Zpětný pohled na rok 2009

Když se ohlédnu přes rameno, uzřím poslední rok v tomto století, kdy se do letopočtu psaly po dvojce dvě nuly jak na dveřích záchoda. Plánoval jsem sepsat krátké resumé s výčtem dobrých i špatných věcí, ale od toho druhého jsem nakonec musel upustit. Ono totiž není o čem psát, já jsem v roce 2009 zažil jen samé dobré věci!

Kromě takových těch drobností mě potkala jen jedna opravdová nepříjemnost, a to několikaměsíční období marodění, kdy se mi neustále vracela prokletá chřipka, nebo angína nebo co to bylo, a kdy jsem si snad prý dokonce málem uhnal zápal plic. Definitivně jsem to setřásl až po trojité dávce antitbiotik, které jsem bral měsíc v kuse. Bylo to sice hodně otravné a zkazilo mi to pár dovolených, ale ve srovnání se vším dobrým, co mě za rok 2009 potkalo, se tomu teď můžu jen smát. Jestli má někdo důvod proč vzpomínat na 2009 jako na černý rok, pak jsou to dvě holky co znám, které nezávisle na sobě potkala ta samá tragédie - při autonehodě přišly o bráchu. Kam se hrabe nějaký zápal plic...

No nic, dost bolo negativního, terazky se budu už jen rozplývat.

Letos jsem poprvé v životě vycestoval mimo Evropu, podíval se hned na tři kontinenty (ačkoliv Asii moc nepočítám, bylo to jen pár hodin na Tokyjském letišti), poznal Kostariku a Austrálii a spnil si tak dlouholetý sen podívat se někam pořádně daleko. Částešně jsem tak dostál jednomu ze svých životních cílů - co nejvíc cestovat.

Musím uznat, že to ve mě zanechalo hluboké dojmy. Když jsem první den v Sydney koukal z vlaku nadzemky na budovu opery, nejznámější ikonu města a jednoho ze symbolů Austrálie, nemohl jsem uvěřit, že je to skutečnost, že jsem opravdu tam. Už od dětství tuhle bizardní stavbu vídám v knížkách a v televizi, a teď jí mám na dosah ruky! Austrálie mi učarovala natolik, že se tam chci vrátit a aspoň nějakou dobu tam žít.

S cestováním je spojeno i pár příjemných intimních zážitků, které se dají popsat jednoduše jako exotické.

Rok 2009 pro mě byl úspěšný i po pracovní stránce. Mé zaměstnání mě baví, je tam skvělý tým, konečně mám šanci pořádně využit své znalosti a schopnosti, a ještě k tomu mě povýšili mě na team leadera. Neuvěřitelně jsem se zlepšil v angličtině, italštině a něco málo se přiučil i z češtiny.

Na práci se mi moc líbí i výplatný pásky. Díky tomu jsem si po dvou letech živoření konečně mohl dovolit trochu se uvolnit a pořídit si věci, o nichž jsem si do té doby mohl nechat zdát. Cestování je první z nich, ale taky mám lepší pohodlnější bydlení a nový počítač. Ten starý mi vydržel neuvěřitelných pět let (!), pro pařana mého kalibru něco nemyslitelného, a ačkoli sloužil dobře a věrně a při jeho prodeji jsem musel zamáčknout slzu, teď mám nového miláčka, co hravě utáhne Batman Arkham Asylum v rozlišení 1920*1080 s plnými detaily, a můžu si ho vzít i do postele! Inu, herní notebook to je věc.

Pevně doufám, že rok 2010 bude neméně úspěšný a že aspoň část mých plánů vyjde tak, jak si představuji. Přeju si hodně štěstí a jdu pařit Call of Duty!