Co mě dostalo na Avatarovi? Lars Ulrich!

A pak i pár dalších věcí, o nichž už určitě napsal další milion bloggerů, takže to nebudu nijak rozpitvávat a hodím sem jen stručný názor. Kdo to ještě neviděl a nechce si zkazit zážitek, ať dál nečte.
Současný trhák kin a komerční tahoun, vévodící reklamám na všechno od coca coly až po airways s křidélky, se mi líbil. Díky recenzím a názorům známých jsem věděl do čeho jdu a co od filmu čekat, proto jsem nebyl zklamán, ba naopak. Sladkovodní hollywoodský příběh byl přesně tak plytký a předvídatelný jak se povídá, zatímco efekty byly přesně tak ohromující, jak se o nich básní. Sice se mi celé tři hodiny sezení v kině chtělo brutálně na záchod, což docela kazilo požitek z filmu, ale s 3D brýlemi na nose (poprvé) jsem si to stejně užil. Musím uznat, že ten kdo vymýšlel grafiku se fakt vyznamenal. Ty barvy, tvary, zvířata, kytky, svítící stromy, levitující hory a všechno to ostatní, to bylo prostě úžasné. Tam bych chtěl mít chatu!
 Ale stejně mě nejvíc dostalo vidět ex bubeníka z Metalliky hrát ve filmu.


Ještě k příběhu. To že je tak nějak neohromující, hollywoodsky pateticky hrdinský a tak předvídatelný, že vždyky více to přijde v další minutě, vůbec není na škodu. Budete-li Avatara brát jak nádhernou pohádku s kolosální výpravou a efekty, budete unešeni. Akorát  jsem se v závěrečné fázi nemohl zbavit dojmu, že by lidi do téhle bitvy neposílali vůbec žádnou armádu, ale jednoduchý pozdrav v podobě taktické rakety z oběžné dráhy, nebo tak něco. A taky, že ti investoři co vydělají dvacet milionů dolarů na každém kilu toho vzácného minerálu, by se s happy endem asi nespokojili. Copak Britové přestali posílat vojáky na americký kontinent, když jim domorodci skalpovali první várku osadníků?