Já a můj miláček, aneb noční hicování

Před pár dny jsem se zmínil, že mám nového miláčka a slíbil blíže poreferovat, tak tady to je. Jsem sice trochu unaven po tom nočním řádění, ale stálo to za to! V sedm večer jsme se zavřeli v pokoji a až ve čtyři ráno, zalitý potem po té divoké jízdě (nedokážete si představit to hicování, když jede na plný výkon), jsem blaženě usnul.

Seznámili jsme se na dálku přes internet, jak už to v dnešní době bývá. V Anglii ne a ne najít vhodný objekt zájmu, tak jsem trochu rozšířil obzory a v dubnu, po návratu z Kostariky, našel. Nejdřív to bylo jen takové to oťukávání, znáte to, ale v květnu bylo rozhodnuto. Byl to docela šílený plán, miláček je totiž z Ameriky, takže to byl trochu risk, prý ale není problém dlouhodobě přiletět do Londýna. Chvíli trvalo dojednat podrobnosti, já se z jednopokoje přestěhoval do dvojpokoje abychom měli víc místa a soukromí, no a před pár týdny, po dlouhém a napjatém čekání, se miláček vylodil na Heathrow a chvíli na to už jsme se důvěrně poznávali... uff, až se mi z té vzpomínky potí ruce.

Pravda, občas máme neshody, třeba mě děsně irituje jaký vydává zvuk při probuzení nebo občasné problémy v komunikaci. Taky jsou věci, na které jsem z dřívějška zvyklý a miláček je kategoricky odmítá dělat. Ale co bych zacházel do podrobností, jistě si to každý dovede představit sám. Ale zase mě nechává dělat co chci já - můžu pít kdy chci, nechává mě hrát videohry a když to miláčkovi moc kecá, stačí ladný pohyb rukou a hned sklapne.

Zvláštní je, že s tím jak strašně žere (nevydrží pomalu hodinu bez přísunu energie) si zachovává nádherně štíhlé a elegantní tvary. No, nebudu to zbytečně napínat a ty tvary vám ukážu. Určitě vás zajímá, jak můj nový miláček vypadá, takže tady jsou nějaké ty fotky.

Tak, a teď když jste viděli fotky a víte jak můj miláček vypadá můžu zajít trochu do podrobností. Věc se má takto - téměř pět let jsem neupgradoval a i když starý komp dlouho a věrně sloužil, seznam her co už nespustím se zvětšoval a zvětšoval. Poslední kapkou pak byl pokus o spuštění HD filmu... Navíc jsem začal víc a víc cítit potřebu mobilního počítače, a i když tenhle šestikilový macek zrovna moc mobilní není, aspoň po baráku se s ním pohybovat můžu, ačkoliv hlavní důvod pořízení noťase už není tak aktuální. Spolubydlící co v deset večer vyhlašuje večerku a klid strojů už se mnou na pokoji není a můžu si pařit třeba ve tři ráno (což jsem také včera udělal). Bohužel hodně naivní byl i plán brát si za hezkého počasí noťas na zahradu, abych při práci nemusel trčet v pokoji, ovšem při troše slunce se ze slavné antireflexní obrazovky stává dokonalé zrcadlo... i v altánku, bohužel.

Tak či onak, prostě jsem se rozhodl už nekupovat rozměrný desktop, ale jít do notebooku. Herní notebooky už jsou dneska realitou a proč troškařit, když Asus přišel s tímhle nabušeným exemplářem se čtyřjádrovým CPU, 6GB RAM a ATI 4870 X2, to všechno doprovázené 18.4" full HD obrazovkou, bluray mechanikou a 640GB HDD.

A skutečně, Crysis na maximální detaily v DX10 není vůbec žádný problém. Sice si nemůžu moc vyskakovat s rozlišením, to mi ale nijak nevadí. V 1920x1080 to sice jakš takš běží, ale rozdíl oproti 1280x1024 je minimální, aspoň na mých obrazovkách. Navíc při hře ani nevnímám, že nehraji na desktopu ale na laptopu - komp je propojený s 32" televizí, displej sklapnutý, klávesnici bezdrátovou, myš svojí starou dobrou Intellimouse 3.0, zvuk jde do sluchátek (to jediné mi trochu vadí, ale instalovat vnější repro jsem moc líný).

Neduhy
Ačkoliv jsem s novou akvizicí spojen (abych nebyl, za ty prachy), je tu i pár věcí, co mi dost vadí. Tak zaprvé a především je to Wirus Vista, ale o tom až za chvíli. Hodně mě taky vytáčí nepraktické ovládání hlasitosti. Místo klasického kolečka na boku se tu volume mění pomocí dotykového panelu přímo na desce laptopu, což obnáší zaprvé tu nevýhodu, že pro změnu hlasitosti se musí odklopit displej i když chce člověk jen poslouchat muziku. Nestačí se jen natáhnout po kolečku třeba z pelechu. Navíc ten panýlek nezná pojem citlivost a neumožňuje jemné ubírání či přidávání. Prostě položíte prst a musíte se modlit, aby to reagovalo a aby to místo ztišení nezačalo uprostřed noci řvát na celý barák. Nakonec tedy nezbývá, než hlasitost ovládat softwarově, což má od ideálu daleko, když ležíte, koukáte na film a opravdu se nechcete natahovat po myši, odklopovat displej, atd...

Wirus Vista - jak málo stačí k nasrání
Po letech pohodlné práce s XP je překombinované a přeplácané rozhraní Vist naprostý otřes, a to i navzdory Windows Classic Theme. S ohledem na otřesný windows explorer, práce s nímž mě tak akorát dokáže vytočit, jsem začal zase používat Total Commander. Zlaté XP a jejich jednoduchý a přehledný adresář browser. Další věc, co mě na Vistách absolutně skandalizovala je stupidní vynález jménem Game explorer. Když nainstalujete hru, v nabídce Start\Programy se nevytvoří tradiční složka s názvem hry a potřebnými zástupci, natož aby se hodil zástupce na plochu... Ne, to nelze tak jednoduše, na to se musí vědecky (jelikož nejsem vědec, po instalaci úplně první hry jsem asi deset minut bádal, jak jí spustit bez nutnosti otvírat přímo instalační složku). Inu, ve Start\Programy\Hry, tam kam normální člověk vůbec nekouká pokud nechce hrát miny nebo pasiáns, je soubor zvaný Game Explorer, jehož spuštěním se otevře další složka, kde kromě zmíněných min a pasiánsů najdete i zástupce na vámi nainstalované hry. Ehm. Další důkaz toho, že nic se nemusí dělat jednoduše když to jde složitě je motto pánu z Mrtvosoftu, je osobní složka uživatele. Na ploše už není zástupce na My documents, nýbrž na složku s vaším uživatelským jménem, což je rozcestník na dokumenty, downloady, plochu, hudbu, atd. Inu, dobrý nápad takhle setřídit adresáře, které si stejně většina lidí vytvoří, ale proč to sakra někomu nutit?! A proč to udělat tak debilně, že při instalaci Flash player aby mi ve Firefoxu fungovalo rádio nemůžu za boha najít, kam se stáhla instalačka??? Přece když si chci založit složku na muziku, na videa, atd. tak si to udělám podle sebe, tak jak mi to vyhovuje, a ne aby mi tam někdo cpal nepřehledný rozcestník kde nic nenajdu, sakra!

No budiž ale, takový už je život a na všechno se dá zvyknout a patřičně si to personalizovat. Downloady se dají nadále směrovat tam kam chce uživatel, zástupce na spuštění her se dají stále dávat na plochu a všechny ty zaoblené grafické serepetičky se dají vypnout. Co se ale vypnout nedá, a to mě tedy hodně mrzí, je ten dementní windows explorer. Přeplácaný nesmysly a s naopak chybějícími základními funkcemi, jejichž pohodlnost a užitečnost prokázaly roky používání Win XP:

Kdyby si XPčka uměly poradit s DX10, multijádrovým procesorem a dvěma grafárnami najednou, tak už Visty letí z disku...

No nic, to jsem se zas poněkud rozepsal. Je pozdě, před chvíli jsem dopařil Crysis Warhead a mašinka je pěkně rozpálená, nejvyšší čas to zabalit.