úterý 31. března 2009
Dopařený hry za první čtvrtletí 2009
sobota 14. března 2009
Zúžení pražské magistrály? Někomu asi spadl kokos na palici
pátek 13. března 2009
Iron Maiden Costa rica 2009 - English report
What did I do on the 3rd March? I went to the Iron Maiden concert in Costa Rica!!! I can definitely say that I haven't experienced such great show in a long time. I made a few videos and their high quality surprised me a lot and changed my opinion on Nokia N95 8GB, after all. If you understand at least basic Spanish, check the videos on Youtube and read their comments (user stormhellscream or just see them in my Czech report on this blog). The comments prove latinamerican fans' enthusiasm and the fact that I was probably the only person with a decent camera :)
Costa Rica 2009 - městečka Cartago a Orosi
Kamarádka mě měla vyzvednout taxíkem ráno před barákem. Ve smluvený čas před barákem zastavil prázdný taxík. Řekl jsem si, že asi zůstala na místě odjezdu autobusu a poslala pro mě jen řidiče, takže jsem naskočil a neznaje cílovou adresu ze sebe začal lámanou španělštinou smíchanou s italštinou (pro tuto řeč jsem byl označen slovem "itaňol") vysvětlovat, že mě čeká amiga u hotelu... Řidič byl ještě zmatenější než já a než jsme se domluvili, přifrčela druhá dročka s kamarádkou uvnitř. No nic, sranda musí bejt.
Docela dobře tu funguje turistická infrastruktura a organizované celodenní zájezdy za velmi přijatelné ceny. Jejich výhoda je v tom, že vás zkušený řidič proveze po místních děravých silnicích, díky průvodci se neztratíte a ještě se něco dozvíte. Nevýhoda je, že když už to řidiče nebaví, šlápne na to a s focením z autobusu je šlus a moc často taky nezastavuje. Mikrobus se naplnil námi (tedy mnou a Melanií), několika dalšími cizinci z různých zemí včetně Švýcarska a na závěr skupinkou puberťaček z Virginie, které si ke vší smůle sedly okolo nás dvou. Během deseti minut jsme si s úlevou přesedli, protože z průvodcova výkladu o místním pěstování brambor na fertilní vulkanické půdě jsem slyšel akorát tak to, s kým se ta či která ve škole vyspala a kdo se s kým rozešel...
sobota 7. března 2009
Costa Rica 2009 - dojmy po týdnu
Oprava některých špatně pochopených pojmů
V prvé řadě musím rektifikovat několik věcí, které jsem poslědě zmínil a které nejsou tak docela odrazem reality. Není pravda, že tu jezdí jen americká auta. Právě naopak, viděl jsem tu mraky Peugeotů, Mercedesů, BMW, dokonce i jednu Octávku. Přesto se mi chvílemi zdá, že nejvíc tu jezdí asiati (tak třeba všechny taxíky jsou Hyundai). Dále není pravda, že baterie u dřezu funguje opačně než v Evropě. To jen u Guse doma to asi montovali traja spití roboši, protože tady se voda pouští zatlačením na kliku baterie, zatímco pro vypnutí se musí vytáhnout nahoru. Tahle specialita je prý ale jen u něj doma.
Práce a kolegové
V pondělí jsem zavítal do officu a mé suverénní nakráčení v teniskách, džínách a tričku Rammstein vyvolalo menší pozdvižení. Tady mají totiž od 1. února nový oblékací řád, o němž se mi nikdo (aspoň oficiálně) neobtěžoval říct, tak jsem prostě přišel do práce tak, jako v Londýně. Pochopitelně, že seznam toho, co se do kanclu nesmí nosit, obsahuje i džíny, třička a tenisky. Po shlédnutí toho seznamu jsem usoudil, že by si jeho autor ušetřil práci vypsání toho, co se nosit smí... No co, ve středu mě moje drahá kolegyně Melania vzala na nákupy a já za zhruba 200 dolarů nakoupil trička s límcem (aspoň že tak, kdo by se měl ke všemu ještě žehlit a skládat s košilema. Akorát nutnost mít tričko zasunuté v kalhotách vypadá dost stupidně), pásek ke kalhotám, jež jsem naštěstí měl, a boty. Boty, z těch mám aspoň radost, protože jsou ideálním kompromisem mezi formálností a neformálností - podrážka jako u tenisek, vršek takový kožený sešitý, a po prolezení asi pěti obchodů jsme dokonce našli moje číslo (boty nad 43 tady snadno neseženete).
pátek 6. března 2009
Iron Maiden Costa Rica 2009
Nebudu se moc rozepisovat o výkonu kapely jako takovém, ten byl jako vždy excelentní a splnil všechna očekávání (ačkoliv tentokrát Bruce tolik nekecal a nedělal tolik vtípků). Co předčilo má očekávání bylo publikum a kotel.
čtvrtek 5. března 2009
Costa Rica 2009 - cesta smrti
Cesta smrti
Zpočátku vznikla londýnská hromadná doprava. Pak se do toho začali míchat lidé a všechno se podělalo. Kvůli všemožným zpožděním jsem se na letiště Gatwich dostal 25 minut před odletem. Jelikož nejsem jasnovidec a jelikož něco jako informační tabuli u vchodu do letiště zatím nikdo nevynalezl, musel jsem hádat, jaký že terminál je ten správný. Sever nebo Jih? Toť otázka. Moc mi nepomohl ani fakt, že let IBxxxx společnosti Iberia se změnil na BAyyyy British Airways. Když jsem se dostal na check-in, personál si musel myslet, že jsem běžel celou cestu z londýna pěsky, protože jsem vypadal jak někdo, kdo se před sprchou zapomněl svléknout. Samozřejmě bylo příliš pozdě na odbavení zavazadel, proto jsem nejcennější věci nacpal do příručního zavazadla (především svoje patnáct let staré památní tričko Iron Maiden, které si beru na všechny koncerty, dva půlitry Gamrinus, vodu po holení a něco málo prádla). Zbytek jsem musel nechat na letišti (existuje sice služba pro zaslání kufrů zpátky domů, jenže zaměstnanec na check-inu mi řekl, že musím být velice, velice rychlý, zatímco týpek u pultu zasílací služby se vyjádřil stylem "nooo.... když ale.... to trvá dvacet minut než všechno napíšu do počítače...". Přese všechno jsem se pět minut před odletem dostal do letadla, zbrocený potem se usadil a konečně se mohl uklidnit.
Můj klid však trval jen do té doby, než jsem si uvědomil, že na mém spoji na Kostariku je něco špatně. Podle jízdního řádu jsme měli v 19:45 přistávat v Barceloně a v 19:55 měl odlétat let do San Jose. Inu, po zbytek cesty jsem byl lehce nervózní, po přistání jsem vystartoval jak raketa a běžel přes celou letištní halu (nejmíň půl kilometru) k přepážce Iberia Airlines. Když jsem tam dorazil, opět jsem vypadal jako maratonec, nicméně paní za pultem byla překvapena spíš mojí otázkou, na níž odpověděla udivěným "ale dneska nic na Kostariku neletí, to až ráno...".
neděle 1. března 2009
Costa Rica 2009 - the big journey
Firstly, I do apologize to all my Czech readers who do not understand English, but this needs to be understood by a wider range of people. I will translate it eventually.
So, after the worst consequences of my hangover gone (the initiation of my stay was a bit beery...) I can finally write a few sensed words about my first impressions of Costa Rica. But first let me describe the wonderful 30 hour journey I had to endure to get here...