Konec testera, přichází paní kravata

Tedy, abyste tomu rozuměli, já dal v práci výpověď a našel si něco mnohem lépe placeného a s několikanásobně kratší dojížděcí dobou. Zítra nastupuji na místo Customer Service Experta u jedné společnosti provozující poker přes internet, kde budu mít na starost české zákazníky. Tuto práci jsem si našel z toho důvodu, že testování her, ač mě baví a mám rád atmosféru a kolektiv v naší firmě, není zas tak dobře placené.

Z nové práce jsem trochu nervózní a v hlavě mi pořád zvoní ty nevýhody, tedy výměna příjemného prostředí na okraji Londýna, kde se o polední pauze můžu natáhnout na trávník, za přelidněnou Oxford Street, dále pak konec pracovního oděvu v podobě džínů, trika a tenisek, a především sbohem skvělému kolektivu příjemných lidi, mezi nimiž jsem si (aniž bych o to nějak úmyslně usiloval) prý vydobyl veliký respekt a uznání jako nejlepší tester ve firmě (to se nevytahuju, fakt, zeptejte se jakéhokoliv supervisora). Na druhou stranu, vždy když mi v hlavě zazní některá z těchto nevýhod, vzpomenu si na výhody: v mhd nestrávím denně čtyři, nýbrž jen jednu hodinu svého času, budu ve firmě s větší perspektivou kariérového růstu a dalších výhod, a hlavně, především, zejména a převážně TY PRACHY!!! Konečně přestanu živořit a budu si moct splnit své sny o cestování!
Tak a teď bych rád poreferoval o tom, jak vypadal můj odchod z Testronicu.

Personalistce a šéfovi jsem to sdělil pár dní před odjezdem na dovolenou. Šéf mne oblažil svou klasickou reakcí na cokoliv, a sice při větě "I ' m leaving in two weeks time" jen zvedl hlavu od monitoru, prohodil "all right" a zase koukal do monitoru. Dle rychlosti s jakou zvedl hlavu, vykulených očí a faktu, že dostat z něj větu o dvou slovech místo tradičního "hmmmm" dá dost práce usuzuji, že jsem ho fakt hodně překvapil. Úplně největší radost mi však udělala reakce jedné mladé, příjemné, švédské koordinátorky, která na informaci o mém odchodu reagovala zoufalým tónem pronesenou větou "What? You ' re leaving? But we need you!!!". Když jsem následujícího dne přišel ráno do zaměstnání, informace už byla rozkřiknutá a jiná koordinátorka mě hned ve dveřích atakovala pozdravem "zrádče!" a připomněla mi to při každém setkání, ať už na obědě, mezi dveřmi či při odchodu z práce. A to jsem prosím pěkně ani nepřešel ke konkurenci, nýbrž úplně opustil videoherní sektor.
Pár dní po tomto sdělení jsem odjel na dovolenou a všichni si mysleli, že už se nevrátím. O to větší bylo překvapení všech, když jsem se v pátek objevil na pracovišti. Musel jsem však odpracovat poslední den (ehm, odpracovat... šéf mi řekl ať se jen tak poflakuju a užiju si poslední den) a schválně jsem si vybral pátek, abych mohl pak jít s ostatními na pravidelné páteční mecheche do hospody na Uxbridge. A tam se rozlučková párty solidně rozjela. Vytrénovaný z Pražské dovolené jsem bez větších problémů zlikvidoval deset Carlingů, to ale není to hlavní. Hlavní je, že tolik objímání, pusinkování a vůbec všech těchto mezilidských propriet jsem za jeden večer zažil víc, než za celý život. Připadal jsem si jak plyšový medvídek. Plný piva. Jen mě trochu mrzí, že nejhezčí testerka ve firmě, francouzské národnosti, jich neprojevila trochu více. To bylo totiž tak: jeden méně smělý kolega by jí chtěl, nějak se však neměl k činu, a v rámci pomáhání jemu jsem po slečně nakonec docela brutálně vyjel sám. Až jsem zíral, já totiž nejsem žádný playboy a většinou se spíš chovám hodně stydlivě v přítomnosti slečny o níž mám zájem. Možná je to tím, že v tomto případě byl můj zájem především fyzického charakteru. Nicméně nám oběma sklaplo, když dorazil jiný francouzský kolega, jenž už se slečnou měl zřejmě rozjednáno a v rámci národnostní soudržnosti se nejintimnější kontaktáž konala mezi nimi. Škoda. Kdybyste jí viděli... Na fotce není až tak dobře vidět, ale vždy když si vybavím jak se mi při pózování přitiskla svým vyvinutým hrudníkem na mé vyvinuté břicho, něco se zvedne, a žaludek to rozhodně není. Fotky z kalby na Uxbridge. Testronic wild night!
 
Když všichni odešli a já zmeškal poslední metro, přišlo pár lidí z odpolední směny. Mezi nimi jedna mlaďoučká holka z Dánska, která mi též docela učarovala kombinací tvrdých severských rysů a půvabného úsměvu obklopeného zlatavě hnědými vlasy. Bohužel už jsem v tu chvíli nebyl vlivem Carlingů schopen příliš brilantní komunikace, a hlavně jsem tu holku viděl poprvé v životě a nebylo mezi námi takové pouto důvěry a kamarádství, abych se cítil dostatečně comfortable. Jak říkám, nejsem žádný playboy.
No nic, zase jsem se rozepsal jak u románu a přitom píšu o obyčejné ožíračce, takže to utnu. Doufám že v nové práci si zvyknu (budu muset. TY PRACHY! TY PRACHY!!!), že tam bude stejně přátelský a multinárodnostní kolektiv a že se z nošení společenských kalhot, košil a lakovek nezblázním. Aspoň že tu kravatu nemusím mít, čímž mě napadá, že titulek tohohle článku je vlastně nesmysl. Ale to je jedno. Pokeru zdar!