This is a real story about the victim of a totally incompetent company and a tricky internet advertisement. In other words, how a simple thing can turn into a nightmare...
úterý 26. srpna 2008
úterý 19. srpna 2008
První pracovní den, aneb oběd pro krále
Jak probíhal můj první pracovní den v nové firmě? Inu, poměrně nudně. Na dnešku se mi ze všeho nejvíc líbil oběd!
Než začnu naplno pracovat, čeká mě čtrnáctidenní trénink, z čehož první den, tedy dnešek, probíhal tak, že jsem s lehkým zpožděním dorazil do konferenční místnosti kde už seděl manažer a dalších asi sedm adeptů, a celý den jsme ho poslouchali jak nám vysvětluje chod firmy, způsob práce, atd. Nutno podotknout, že ačkoliv to bylo dost nudné, dozvěděl jsem se zajímavé věci a docela se těším, až budu moct naplno pracovat. Jediné co mě zklamalo byla odpověď na otázku, zda je možnost se po čase nechat přeložit do australské či kostarické pobočky. Prý ano, ale spíš ne. Ehm. Na druhou stranu se mi velmi ulevilo při zjištění, že navzdory původní informaci o nutnosti formálního oděvu se toto ukázalo býti nepravdivé, respektive nedávno firma přijala volnější regule ohledně "dress code". Takže, ačkoliv jsem utratil skoro sto padesát liber za oblek a ačkoliv v něm prý vypadám opravdu dobře, od zítra si beru staré dobré džíny a tenisky. Hurá! Já se totiž v těch společenských kalhotech, košili, saku a směšných botičkách opravdu necítím dobře, a můžu klíďo vypadat jak Bruce Willis na gala večeru.
Než začnu naplno pracovat, čeká mě čtrnáctidenní trénink, z čehož první den, tedy dnešek, probíhal tak, že jsem s lehkým zpožděním dorazil do konferenční místnosti kde už seděl manažer a dalších asi sedm adeptů, a celý den jsme ho poslouchali jak nám vysvětluje chod firmy, způsob práce, atd. Nutno podotknout, že ačkoliv to bylo dost nudné, dozvěděl jsem se zajímavé věci a docela se těším, až budu moct naplno pracovat. Jediné co mě zklamalo byla odpověď na otázku, zda je možnost se po čase nechat přeložit do australské či kostarické pobočky. Prý ano, ale spíš ne. Ehm. Na druhou stranu se mi velmi ulevilo při zjištění, že navzdory původní informaci o nutnosti formálního oděvu se toto ukázalo býti nepravdivé, respektive nedávno firma přijala volnější regule ohledně "dress code". Takže, ačkoliv jsem utratil skoro sto padesát liber za oblek a ačkoliv v něm prý vypadám opravdu dobře, od zítra si beru staré dobré džíny a tenisky. Hurá! Já se totiž v těch společenských kalhotech, košili, saku a směšných botičkách opravdu necítím dobře, a můžu klíďo vypadat jak Bruce Willis na gala večeru.
neděle 17. srpna 2008
Konec testera, přichází paní kravata
Tedy, abyste tomu rozuměli, já dal v práci výpověď a našel si něco mnohem lépe placeného a s několikanásobně kratší dojížděcí dobou. Zítra nastupuji na místo Customer Service Experta u jedné společnosti provozující poker přes internet, kde budu mít na starost české zákazníky. Tuto práci jsem si našel z toho důvodu, že testování her, ač mě baví a mám rád atmosféru a kolektiv v naší firmě, není zas tak dobře placené.
Z nové práce jsem trochu nervózní a v hlavě mi pořád zvoní ty nevýhody, tedy výměna příjemného prostředí na okraji Londýna, kde se o polední pauze můžu natáhnout na trávník, za přelidněnou Oxford Street, dále pak konec pracovního oděvu v podobě džínů, trika a tenisek, a především sbohem skvělému kolektivu příjemných lidi, mezi nimiž jsem si (aniž bych o to nějak úmyslně usiloval) prý vydobyl veliký respekt a uznání jako nejlepší tester ve firmě (to se nevytahuju, fakt, zeptejte se jakéhokoliv supervisora). Na druhou stranu, vždy když mi v hlavě zazní některá z těchto nevýhod, vzpomenu si na výhody: v mhd nestrávím denně čtyři, nýbrž jen jednu hodinu svého času, budu ve firmě s větší perspektivou kariérového růstu a dalších výhod, a hlavně, především, zejména a převážně TY PRACHY!!! Konečně přestanu živořit a budu si moct splnit své sny o cestování!
Tak a teď bych rád poreferoval o tom, jak vypadal můj odchod z Testronicu.
Z nové práce jsem trochu nervózní a v hlavě mi pořád zvoní ty nevýhody, tedy výměna příjemného prostředí na okraji Londýna, kde se o polední pauze můžu natáhnout na trávník, za přelidněnou Oxford Street, dále pak konec pracovního oděvu v podobě džínů, trika a tenisek, a především sbohem skvělému kolektivu příjemných lidi, mezi nimiž jsem si (aniž bych o to nějak úmyslně usiloval) prý vydobyl veliký respekt a uznání jako nejlepší tester ve firmě (to se nevytahuju, fakt, zeptejte se jakéhokoliv supervisora). Na druhou stranu, vždy když mi v hlavě zazní některá z těchto nevýhod, vzpomenu si na výhody: v mhd nestrávím denně čtyři, nýbrž jen jednu hodinu svého času, budu ve firmě s větší perspektivou kariérového růstu a dalších výhod, a hlavně, především, zejména a převážně TY PRACHY!!! Konečně přestanu živořit a budu si moct splnit své sny o cestování!
Tak a teď bych rád poreferoval o tom, jak vypadal můj odchod z Testronicu.
čtvrtek 14. srpna 2008
Karasmanovy dojmy z koncertu Iron Maiden
Karasman me pozadal o pridani jeho dojmu z koncertu Iron Maiden, na nemz jsme spolecne zaparili. Jeho noticka je strucnejsi, nemene vsak vystizna.
Prestoze heavy metalova legenda Iron Maiden nepatri zrovna mezi muj salek kavy a radsi si poslechnu nejaky ten hardcore ci death, jejich koncert pro me byl naprosto grandiozni zazitek. Zacatek sice nic moc (Salamandra neni zrovna hudba pro me, navic s mizernym ozvucenim a tu Harrisovu pudlinu snad nema cenu ani komentovat, Storm to vystihl velice trefne), ale kratce po osme hodine vecerni se rozpoutalo takove peklo, jake jsem snad jeste nezazil. Jakozto Maidenu temer neznaly jedinec jsem sice nemohl rvat vsechny zpivane texty jako vetsina paranu okolo, ale pri notoricky znamych hitech jako Fear of the Dark, Trooper ci Number of the Beast jsem se uz zahanbit nenechal, ty musi znat opravdu kazdy. Atmosfera natriskaneho stadionu nemela chybu a ve chvili, kdy cca 40 tisic lidi zvedlo ruce nad hlavu a zarvalo MAIDEEEN, me az mrazilo v zadech. Bohuzel abych kvalitne zaparil, bych potreboval tak dva metry prostoru okolo sebe, ne dvacet centimetru. Diky tomu se skakani konalo jen vel ice vzacne a i tak jsem nekolikrat solidne sejmul drobnou divcinu za mnou. Vysledny dojem z Maidenu je vice nez pozitivni a po navratu domu jsem byl porad v takove razi, ze jsem jeste asi dve hodiny poslouchal jejich hity na YouTube. Pokud se zase objevi v Praze, pokusim se dostavit znovu. MAIDEEEN!
Prestoze heavy metalova legenda Iron Maiden nepatri zrovna mezi muj salek kavy a radsi si poslechnu nejaky ten hardcore ci death, jejich koncert pro me byl naprosto grandiozni zazitek. Zacatek sice nic moc (Salamandra neni zrovna hudba pro me, navic s mizernym ozvucenim a tu Harrisovu pudlinu snad nema cenu ani komentovat, Storm to vystihl velice trefne), ale kratce po osme hodine vecerni se rozpoutalo takove peklo, jake jsem snad jeste nezazil. Jakozto Maidenu temer neznaly jedinec jsem sice nemohl rvat vsechny zpivane texty jako vetsina paranu okolo, ale pri notoricky znamych hitech jako Fear of the Dark, Trooper ci Number of the Beast jsem se uz zahanbit nenechal, ty musi znat opravdu kazdy. Atmosfera natriskaneho stadionu nemela chybu a ve chvili, kdy cca 40 tisic lidi zvedlo ruce nad hlavu a zarvalo MAIDEEEN, me az mrazilo v zadech. Bohuzel abych kvalitne zaparil, bych potreboval tak dva metry prostoru okolo sebe, ne dvacet centimetru. Diky tomu se skakani konalo jen vel ice vzacne a i tak jsem nekolikrat solidne sejmul drobnou divcinu za mnou. Vysledny dojem z Maidenu je vice nez pozitivni a po navratu domu jsem byl porad v takove razi, ze jsem jeste asi dve hodiny poslouchal jejich hity na YouTube. Pokud se zase objevi v Praze, pokusim se dostavit znovu. MAIDEEEN!
středa 13. srpna 2008
Iron Maiden Prague 08 August 2008 Somewhere Out in Eden
Úvod, scházení
Pátek, osmého srpna 2008. Pro mě a pro dalších pětatřicet tisíc lidí je to velký den, na pražském stadiónu Eden Slávia vystoupí Iron Maiden, nejlepší metalová skupina na světě. Ve tři hodiny se scházím s Culíkem, nakrátko ostříhaným kamarádem z mimoprahy, a v proudu metaláků se vydáváme ke stadiónu.
pondělí 4. srpna 2008
Víkend s assassinem... a další (ne)zajímavé plky
Po několika týdnech pařební neaktivity jsem opět strávil víkend... inu... pařením. Ale o tom se v článku ani moc nedozvíte, zato jiných informací je tam plný blábol. Taky nějaké fotky by byly, ale nejdřív musím dokopat Michala aby si je nahrál do kompu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)