Změna zaměstnavatele neznamená změnu zaměstnání

Ačkoliv jsem před necelým půlrokem sveřepě prohlašoval, že zametání ulic je nouzovka na pár týdnů a že si rychle najdu lepší práci, dosud zametám. Pravda, už dvakrát jsem byl jednou, v prvním případě dokonce oběma nohama v jiné branži, sílá zámetu však byla silnější. Poprvé to bylo v půlce listopadu, kdy se mi ozvali z jedné firmy, že hledají česky mluvícího člověka na práci s telefonem, a když už prý mám tu pětiletou praxi z dispečinku...

Telefony
Oblast telefonických průzkumů trhu jsem opustil přesně po třech hodinách. Dělat ze sebe blbečka, co otravuje lidi a místo "člověk" používá slovo "vzorek", to fakt ne, to už radši to zametání. Co naplat že nedělám v teple, suchu, čistu a za mírně lepší peníze.


Bedny
Druhý, podstatně vítanější pokus o změnu zaměstnání přišel, když jsem získal kontakt na firmu zabývající se stavbou pódií a všeho ostatního okolo koncertů a společenských akcí. Bedňáka jsem dělal už v Praze, moc mě to bavilo a tady bych za to dostal i dobře zaplaceno. Nepravidelná pracovní doba, nezdravě dlouhé šichty, dojíždění na akce a dřina, s tím vším jsem počítal, ostatně to znám už z Čech a vůbec mi to nevadí. Těšil jsem se na záživnější náplň práce, kontakt se zajímavými lidmi, partu, poznávání londýnských center zábavy, větší využití angličtiny (což by vykompenzovalo nechození do školy), naučení se novým věcem a získávání kontaktů na vyšších příčkách společenského žebříku. Jenže ouha, úvodním brífinkem a vyfasováním pracovního mundůru to skončilo. Několik týdnů jsem se marně snažil dostat job, denně jsem volal na tzn. Crew linku, denně mi bylo slibováno "teď zrovna nic není, ale v sobotu určitě něco bude, ozvu se ti zítra", načež zítra se nikdo neozval a když jsem volal já, bylo mi řečeno nemlich to samé co předtím.
Uvažovali jsme s Michalem dokonce o přestěhování do Brightonu, kde se nám dost zalíbilo, tento nápad však neměl dostatečnou oporu v naší vůli a ochotě opouštět jistou a slušně placenou práci, takže padl.

Košťata
Ze třech cest, které se mi na prvním anglickém rozcestí naskytly, jsem s určitou nevolí zvolil zametání nastálo. V únoru mi totiž nabídli kontrakt, což obnáší lepší plat, možnost přesčasů a hlavně pevnou pracovní dobu. Po třech měsících na stálém rajónu a vyhlídkou na letní počasí jsem si řekl, že ta práce není tak hrozná a díky příznivé pracovní době konečně začnu chodit na angličtinu, která by po půl roce intenzivních kurzů měla být na takové úrovni, abych si udělal certifikát že jí fakt umím a našel si kvalifikovanou práci. Rád bych dělal třeba dispečera, to mi jde dobře.

Řiti
A je to tady. Od 1.4. se stanu zaměstnancem firmy Veolia Enviromental Services a budu dělat přesně to, co doteďka - zametat. Od 1.4. taky vstoupí v platnost nová smlouva mezi Veolií a městskou částí Brent, což pro firmu obnáší mnoho změn, vedoucích ke zlepšení kvality služeb. Všichni sweepeři dostanou nové barrow, je konec s pickerováním a místo jednoho hlavního depa bude pět malých, takže lidi nebudou ráno chodit přímo na beat, nýbrž na depo, kde se zapíší, vyzvednou si vercajk a odpoledne se tam zase vrátí. Je tudíž konec šachování s pracovní dobou, prostě budeme v té práci smrdět až do konce, i když bude všechno dávno uklizené. O tom všem jsem věděl a smířil se s tím, s čím jsem však nepočítal je to, že nějaká manažerská palice, která si pohodlně maká od osmi hodin a nešpiní si při práci ruce, vymyslí takovou debilitu jako že budou sweepeři dělat od pěti! Ten idiot co má v hlavě nasráno a teče mu to ušima by za tenhle kreténský nápad zasloužil narvat koště do análu smetákem napřed, pořádně zakroutit a škubnout zpátky, protože jen tak by pochopil co si všichni sweepeři o jeho geniálním nápadu myslí! Místo v půl šesté mě teď čeká vstávání ve tři čtvrtě na čtyři, abych jak kokot jezdil nočním autobusem do centra, tam přestoupil na jiný noční autobus a trmácel se na místo, kam se po páté hodině dostanu pohodlně za dvacet minut! A ještě tam budu muset trčet od pěti do dvou, ačkoliv už v jedenáct nebude do čeho píchnout! A jak jsem se těšil na nedělní přesčasy, placené dvojnásobkem normální mzdy, tak se s nimi teď loučím. Dozvěděl jsm se totiž, že v neděli se maká sice taky od pěti, ale odpoledne a končí se v deset večer, na což zvysoka seru když mám v půl čtvrté ráno vstávat!
Už se vidím, jak po nedostatečném spánku a devíti hodinách v debilní práci budu ještě chodit někam na angličtinu... asi si hodně rychle začnu hledat nové místo. A aby toho nadávání nebylo málo, na závěr vám pustím video které jsem natočil v parku u Buckinghamského Paláce.