Nemoc z klimatizace a dojem z nové práce

Už zase marodím. Ptáte se proč? Dovolte mi menší výlev, z něhož je důvod vcelku patrný. Pokud se pak rozhodnete v četbě článku pokračovat, možná se dozvíte i nějaké novinky z mé nové práce a z toho, jak náročný, zábavný, ale brutálně drahý víkend jsem prožil na konci prázdnin.

Já opravdu, upřímně, z celého srdce a celým svým tělem i duší nenávidím tu ZASRANOU, ZJEBANOU, ZMRDANOU, VYPÍČENOU, IDIOTSKOU, DEBILNÍ A KRAJNĚ ZKURVENOU VĚC JMÉNEM KLIMATIZACE!!! TOHO ČŮRÁKA SHNILÉHO CO JÍ VYMYSLEL BYCH NAKOPAL DO ROZKROKU AŽ BY MU VYCÁKALY KOULE NOSEM A PAK BYCH HO NECHAL VYVÁLET VE VLASTNÍCH HOVNECH. ZE VŠEHO NEJRADŠI BYCH HO ALE DONUTIL UPROSTŘED NEJPARNĚJŠÍHO LETNÍHO DNE STÁT CELÉ ODPOLEDNE PŘÍMO POD PROUDEM LEDOVÉHO VZDUCHU Z TOHO JEHO RETARDOVANÉHO VYNÁLEZU A PAK BYCH HO PUSTIL PŘÍMO POD SLUNEČNÍ PAPSKY. KDYBY SE NÁHODOU VZPOUZEL, OMLÁTIL BYCH MU AGREGÁT O HLAVU A PAK MU HO NACPAL DO PRDELE A VYTÁHNUL UŠIMA.

Přesně tohle bych udělal, kdybych dostal do ruky toho kripla co vymyslel klimatizaci a dal jí do rukou dementům co jí neuměj používat. Ptáte se proč? Protože jsem v jednom obchodě musel stát několik minut u pultu než mě obsloužili, a celou dobu na mě ze stropu foukal proud studeného vzduchu. To bylo v sobotu odpoledne. K večeru už jsem začínal poposmrkávat a bolelo mě v krku, přičemž v neděli jsem strávil půl dne smrkáním, bolelo mě v krku a z teploty se mi motala hlava. O pondělku radši nemluvím... to že jsem po cestě do práce prosmrkal skoro krabici kapesníků je to nejmenší, a že jsem se v deset musel sebrat a jet domů, protože nejenže nebylo do čeho smrkat, ačkoliv můj nos byl jak prasklé soplovodní potrubí s červeným majákem rozedřeným od šmirglpapíru, to taky tolik neřeším. Ale že si uprostřed léta opět užívám kratochvíle kašlání, kýchání, již zmíněného šmirglpapíronosu, motá se mi hlava, můj hlas zní jak vychlastaný hrnec a dopuji se paralenem, to mě fakt sere!

Jediné štěstí, že mám možnost pracovat z domova a nemusím si kvůli výše zmíněnému vynálezu brát dny volna. To je totiž obrovská výhoda mého nového zaměstnání – práce z domova. Zatímco jsem se vesele prosmrkával na dno šuplíku s kapesníky, připojil jsem se prostě na náš server s tím, že je mi blbě, že nechci nakazit kolegy ale že jsem schopný pracovního výkonu. Nejhorší je bojovat s pokušením se připojit a pracovat, i když se to po mně zrovna nevyžaduje. Ono mě to totiž baví, aspoň zatím, čímž se dostávám k mnohem příjemnější části článku.

Práce
Po týdenním úmorném zacvičení, spočívajícím v osmihodinovém sezení v jedné místnosti a více či méně úspěšném vstřebávání vědomostí, jsme se konečně dostali ke skutečné práci, tj. sedli jsme si k počítačům a začali odpovídat na maily putující do našeho "support" boxu. O téhle části se nemá moc cenu rozepisovat, už teď se z toho stala rutina (nejčastější dotazy alá zapomenuté heslo, proč neproběhla platba, můj protihráč podvádí, všechno jsem prohrál, můžete za to vy, vaše herna je podvod, proč si nemůžu vytvořit dva účty, jak si změním avatara...). Co mě na práci pro PokerStars skutečně bere je lednice vždy plná nápojů, v kuchyňce čerstvé ovoce pro zaměstnance, již zmíněná možnost práce z domova, skvělá mašina na dělání kafe/latte nebo cappuccina, po níž se španělskému kolegovi, jenž tu byl jen na týdenní zácvik, brutálně stýská, pohodový kolektiv, velice vstřícní a příjemní nadřízení, fakt že firma neškudlí každé penny a už vůbec ne na zaměstnancích, fakt že je velice flexibilní a vyhoví leckteré žádosti vybočující ze standardních regulí, je-li podložená rozumným důvodem, atd. atd. atd. A v neposlední řadě výplatou!

V pátek, to bylo na začátku velice náročného, ale taky velmi drahého víkendu, jsem dostal dvě výplaty. Bylo docela příjemné mávat v každé ruce jednou výplatnicí, ačkoliv na každé z nich byla jen poloviční mzda, jelikož jsem staré zaměstnání opustil přesně v půlce měsíce. Tak či tak si vůbec nestěžuji ani já, ani mí kolegové. Zítra další část článku, tentokrát o víkendu.