Nesvůdná svůdnice

Vždycky potěší, když k vám přitažlivá žena projeví sympatie. Méně už potěší, když ty sympatie projeví žena nepřitažlivá.

Jednoho dne si tak v klidu zametám, když tu v jedné ulici spatřím černošku, jak přešlapuje na místě a něco povídá. V domnění že telefonuje přes hanfsfree jsem ji nijak neřešil a šel dál. Zajel jsem s barrow za roh a začal pracovat, když v tom se objevila ta černoška, stoupla si asi metr ode mně a stála. Po chvíli mi to nedalo, sundal jsem sluchátka z uší a zeptal se, zda něco potřebuje. Prý se jen tak kouká, opáčila, načež dodala že jsem "lovely". Způsob jakým to řekla, a návrh že mi bude pomáhat pracovat, mi zmrazil krev v žilách a do nohou nasadil turbo. Přiznávám, že kdyby po mně vystartovala pohledná, sympatická a přitažlivá slečna snědé pleti, vůbec bych se nebránil a konverzaci dál rozvíjel. Tato nápadnice sice oplývala uvedenými vlastnostmi, ovšem v záporných hodnotách. Kšilt do čela, sluchátka do uší a pryč takovým tryskem, že se nechytalo ani letadlo vzlétající zrovna z Heathrow. Popis oné ženštiny doporučuji jen otrlým náturám: silná stehna narvaná do elasťtáků, na pupku těstovitý, povislý polštář sádla, obličej mající daleko od čehokoliv aspoň trochu přitažlivého (sexy pohled, kurví ksicht, různé druhy úsměvů... prostě cokoliv co aspoň někomu připadá zajímavé). Všemu kraloval účes stvořený ze dvou trčících drdolů, díky nimž jsem si vzpomněl na návštěvu Pardubic a jízdu trolejbusem. Po této zkušenosti urychleně odzametávám pryč pokaždé, když se ke mně něco takového byť jen náznakem začne blížit na víc jak deset metrů.