Exekutor - pes který kousne a nepustí

Revizoři mě v životě chytili hodněkrát. Pokaždé jsem řádně zaplatil. Až na jednu výjimku.

V roce 1996, s funglnovou občankou s ještě mokrým inkoustem, mě revizor požehnal svou přítomností v autobuse, kam jsem nastoupil omylem (198 místo 189) a abych na něj jen tak nezapomněl, daroval mi takový kupón na částku dvěstě Korun Českých. Ten kupón jsem z určitých důvodů nevyužil, neřešil jej a dál šlapal životem. Na místě mého trvalého bydliště jsem v životě ani nebyl, natož abych tam bydlel, mně určená pošta končila v popelnici (díky tomu jsem se vyhnul vojně) a jednou mě tam prý hledali policajti. Jestli kvůli té pokutě?

O mnoho let později, přesněji dneska, 31.8.2007, mi matka napsala že u nás byl exekutor a dožadoval se náhrady za pokutu z roku 1996. Takhle to dopadá, když koupíte nemovitost a po téměř dvaceti letech změníte trvalé bydliště...

Soudní exekutor prý chtěl 3300KČ, které na místě dostal. Je to dost levné vykoupení, uvážím-li historky lidí, kteří měli na krku částky jako patnáct, dvacet, ale i padesát tisíc. Je to pech, řeknete si, ale to není všechno. Když jsem dnešní událost reportoval několika kámošům a začal psát tento příspěvek, již smířený s fakty, matka mě upozornila, abych esemesky četl pořádně: ta pokuta nebyla moje ale její! A jestli si mě najdou stejně jako našli jí, čeká nás další exekuce.

Radečka

Sice to vypadá jako flus do vyschlého plivátka, ale příznivce rubriky o dispečinku to jistě potěší. Vyhrabal jsem pár starých poznámek o jedné ex-kolegyni, se kterou nuda nebyla. A jako bonus přikládám fotku jedné skvěle zaparkované odtahovky.

Na dispečinku ÚAMK si všichni nesmírně oddechli, když je opustila kolegyně Radka, zrozený to symbol blbosti. Jejích excesů je tolik, že se nedají zapamatovat ani převyprávět, ale pár kousků jsem z lidí, jež svou ex kolegyni milují natolik, že jí říkají Radečka, přeci jen vymámil.

Radečka exceluje ve znalosti cizích jazyků, hlavně němčiny
- Zí hábe havárie? (správná verze, foneticky: háben zí havarí?)
- JEDETE nach Chorvatsko? (opravdu němčourovi řekla "jedete")
- zí háben policie? (správná verze, foneticky: policaj)

Radečka zadává zásahy smluvním partnerům
- Klient je maďar, umí jenom maďarsky, tak se s ním nějak dohodněte. Mluvíte maďarsky žejo?
- (5:00 ráno) Ahoj Tomáši, chci se jenom zeptat jestli budeš dneska od sedmi v práci, měla bych pro tebe jeden výjezd na půl osmou...
- (pokus o konferenční hovor) Já mám pána pán má auto já ti ho spojím.

Hyperaktivní sweeper?

V západním Londýně se dnes před druhou odpoledne vzedmula obrovská stěna dýmu, podle některých svědků viditelná až z Charing Cross Road (centrum). Moje pracoviště se nachází podstatně blíž požáru a když jsme ta hustá oblaka čmoudu viděli, Pavel nabyl přesvědčení že se to nějakému hyperaktivnímu sweeperovi kouří od koštěte. Ve skutečnosti hořela nějaká průmyslová budova, jak informuje BBC .

Pravá anglická snídaně v jednu odpoledne

Tak tohle jedí Angláni k s nídani. Každý den. Ti musí být ale fit! Kucí jak bucí. Vejce, bůček, fazole a něco bílého co nazývají klobásou. Já to měl k obědu a pro letošek mi to stačilo. A dostal jsem zdarma čaj!


.

Mám rád státní svátky, aneb jak se válet za trojnásobek platu

V Anglii je dneska bank holiday, neboli státní svátek, což pro mě znamená, v případě že pracuji, trojnásobek hodinové mzdy. A já pracoval. Nebo jinak - byl jsem dneska v zaměstnání. Už v půl deváté jsem si ale říkal, že tak pěkný den přece nemůžu strávit pracováním, obzvlášť když je tady slunečno tak vzácné. Svou práci jsem nakonec odflákl jak to jen šlo, ale ne zas tolik abych mohl být nařčen z flákání. Udělal jsem všechno, jen ne tak pečlivě jako obvykle. A jelikož to stejně zítra bude vypadat jako by tam rok nikdo neuklízel, tak je to úplně jedno. Barrow se mi v parku podařilo zaparkovat v 11:33, o pět minut později už pode mnou ležela pohodlná lavička a nebýt ve 12:46 sms od šéfa, informujícího mě že dnes končíme o hodinu dřív, býval bych spokojeně spinkal až do příchodu kolegy Pavla, jenž se zašívá v jiném parku a pak se spolu vždycky vracíme na depo. Pavla šéf taky vzbudil a natolik ho tím rozhořčil, že ho chtěl seřvat, proč nám to neřekl hned ráno, nemusel by nás pak budit.

Ano, válet se v parku za 22.65 Liber na hodinu je fajn.

Ranní sebevrah amatér

Roční období pokročilo, jaro pomalu ustoupilo podzimu* a dny už nejsou tak dlouhé, jak bývaly ještě donedávna. Když v pět ráno vyjíždím do práce, je totální tma, veřejné osvětlení jede na plné obrátky a bez patřičného vybavení, jimž řidičům sděluji: "bacha, tady jede cyklista a rád by dojel ve zdraví", bych na silnici nevlezl. Opačného názoru je jeden týpek, jehož ráno potkávám. Než se v protisměru mineme, několikrát ho vidím-nevidím, vidím-nevidím, vidím-nevidím... to jak projíždí pod lampami veřejného osvětlení. Tento sebevrah jezdí po frekventované silnici bez jediného kousku reflexního oblečení, bez jediné odrazky či snad světlometu na bicyklu, a ještě ke všemu je to černoch a za jízdy se neusmívá. Mimochodem, dnes ráno jsem ho nepotkal.

*V Anglii jsou jen tři roční období – jaro, podzim a zima. Ten týden slunečna nemá smysl počítat. 

Nesvůdná svůdnice

Vždycky potěší, když k vám přitažlivá žena projeví sympatie. Méně už potěší, když ty sympatie projeví žena nepřitažlivá.

Internacionální multilinguální situace

Dneska na hlavním depu očekávali návštěvu regionálního inspektora, proto zorganizovali skupinku pracovníků pro totální vygruntování areálu, a že bylo co gruntovat. Mezi vyvolenými jsem byl já, český kolega Pavel a skupina asi deseti Poláků. Ráno si nás svolal anglický manager a briefing zahájil větou: "Asi mi nebudete vůbec rozumět co říkám, ale to je jedno". Cirka pět minut nám sděloval co se od nás očekává, načež došlo k následujícímu dialogu mezi mnou a jím.

On (spíš pro sebe než na nás): vy jste mi stejně nerozuměli ani slovo, co?

Já: já jsem rozuměl všemu.

On (náhle celý šťastný): skvělé! Tak prosímtě přelož ostatním co jsem říkal.

Já: to bohužel nepůjde, já totiž nejsem Polák.

On: aha.

Pak se ještě zeptal odkud jsem, a já, obeznámený s faktem že tento mladý Angličan rád vzpomíná na návštěvu pražské diskotéky Karlovy Lázně, jsem automaticky prohlásil: "Czech Republic, Prague, Karlovy Lázně!", a o kafe zadarmo bylo postaráno (ačkoliv jsem v Karlovkách jaktěživ nebyl). Jeden iniciativní Polák se mě ještě zeptal zda znám taky Stodolní. Samozřejmě že znám, kdo by neznal profláknuté ostravské místo, ale to je z Prahy dost z ruky. A navíc, když nevlezu do Karlovek, co bych dělal na Stodolní.

Když se dva perou, třetí zametá

... aneb zpestření sobotního rána bitkou.

Ohleduplnost nadevše

Tak si tak dneska v klidu spím na lavičce, do konce směny zbývá ještě hodina, když tu mě vzbudí jakýsi nepříjemný povyk. To se jen africká rodinka usadila na piknik pět metrů ode mě. Ne, oni si nemohou sednout kamkoliv jinam do prostorného parku, oni musejí ty své prdele svalit zrovna tam kde já spím! Tak nevím jestli jsou tak blbí, bezohlední, nebo jim to křoví prostě připomínalo domov a nemohli odolat.

Šílený klient Peugeotu

Po opravdu dlouhé odmlce jednorázově oživuji tuto rubriku, a sice kvůli jednomu telefonátu na Peugeot Assistance , jenž mě srdečně pobavil. Z fleku musím zdůraznit, že tento hovor v žádném případě neprováděl nikdo z mých kolegů, jelikož u nás, ač se šílených klientů najdou mraky, byste marně hledali tak blbého dispečera. Mezy lety 2003 a 2006, kdy asistenci pro Peugeot poskytovala firma ABA, se tento telefonát určitě neodehrál.

Hořký návrat ze sladké dovolené

No, ten titulek je trochu přehnaný, zas tak tragické to nebylo, ale ani do zpěvu mi nebylo když došlo na zpáteční cestu do Londýna.