Dopařené hry od července do konce roku 2014, část druhá

Ty fazole k večeři chutnaly nějak divně...
aneb úderná síla Just Cause 2.

Druhá část letošního výčtu dopařených her. Bez dlouhých okolků se rovnou vrhněte na zkopírovaný text. Mám totiž tak zmrzlé ruce, že nemůžu ani psát. Takový je zimní život na Maltě, kde se momentálně nacházím. Jde mi pára od úst a v místních domech je větší zima, než venku.

DEAD SPACE 3
· Dopařeno 9.8.14 ve 4:44 (PS3) na obt. NORMAL (2/4). Dobrá řežba, která dělá čest jménu Dead Space. Trojka se mi líbila víc než dvojka, ale jednička je stejně nejlepší. Překvapilo mě, jak moc akčně a míň plíživě je trojka pojatá, a musím konstatovat, že craftování zbraní si mohli klidně odpustit a nechat starý dobrý systém vylepšování arzenálu. Každopádně zábavných pár hodin pařby a další posun v příběhu. Bude-li i čtvrtý Dead Space, těším se.

JUST CAUSE 2
· Dopařeno 17.11.14 ve 21:54 (PS3) na obt. HARDCORE (4/4). Celkem splněno 57,19%, hrál jsem pak ještě den abych se dostal na 75% a získal platinovou trofej.

Just Cause 2 jsem před pár lety rozjel na PC, ale po zjištění, že se jedná o brutální sandbox silně tíhnoucí ke sběratelství a plnění na 100%, jsem se rozhodl ho dohrát na PS3. Když už mám trávit dlouhé hodiny hledáním balíčků a plněním sběratelských úkolů, ať za to mám aspoň tu trofej jako memento toho, že jsem kdysi hře věnoval svůj čas. Na PC už dávno tyto ambice nemám. Jenže život šel dál a já se k Just Cause 2 znovu dostal až po pěti letech.
Netušil jsem, že jde o TAK velkou hru s TOLIK sbíráním, TAK MALÝM důrazem na kampaň TAK na jedno brdo (podotýkám, že první JC jsem nikdy nehrál). Coby bezmozká aktivita na pár dní to bylo fajn, ale čekal jsem něco různorodějšího, jako třeba GTA nebo Assassin’s Creed, kde se toho děje mnohem víc a člověka to daleko víc vtáhne, i když třeba jen hledá peří, co zbylo z rozstřílených holubů.

Dumbing down Thief, aneb hra na urážení
hráčovy inteligence postopadesáté druhé.

THIEF (2014)
· Dopařeno 24.11.14 ve 21:28 (PS3) na obt. ROGUE (1/3).
· Dopařeno 26.11.14 v 1:46 na obt. MASTER-CUSTOM (3/3, 725 bodů, no focus, no alerts, no upgrades, no damage).

Co o čtvrtém díle říct? Zaprvé to, že mi začíná lézt na nervy trend nečíslování nových dílů herních sérií. Chápu to u titulů jako Tomb Raider, což byl opravdový restart série, ale Thief 4 nemá s restartem nic společného a akorát to dělá zmatek v názvech, pojmech a vyhledávačích.
Přestože stealth akce nejsou můj preferovaný žánr, občas si je s chutí zahraji a série Thief patří mezi moje oblíbené. Jenže zatímco nostalgicky vzpomínám na skvělé první dva díly, ze čtyřky mám velmi vlažné pocity. Ačkoliv mě hra celkem bavila a nemám na ní vyloženě negativní názor, nad mnoha věcmi jsem skřípal zuby. Jako samostatný titul bez jakékoli návaznosti na značku Thief by to byl lepší průměr, ovšem jako Garretův nástupce, nedejbože restart série, zklamání.
Tak třeba příběh; na začátku se něco podělá, ať už větším či menším přičiněním hlavního hrdiny, a ten se to pak celou hru snaží napravit. Veškerá zápletka je o tom, kterak se řeší průser vzniklý na začátku, a závěrečnou animací se jen uzavře pomyslný kruh. Nuda. Přesně tenhle typ příběhu nesnáším a pamatuji si, jak mě rozhořčil v Kane and Lynch 2, kde to byla očividně nastavovaná kaše, uměle vymyšlený problém, aby ta hra vůbec měla o čem být, jinými slovy zbytečnost. Svědčí to o zoufalosti autorů, kteří nevědí o čem vyprávět. Ale zpět k Thiefovi: výprava je nezáživná, animace jsou nudné, děj postrádá hloubku, celé je to nemastné neslané a vůbec mě to nedokázalo zaujmout. Někdo za průmyslové revoluce objeví kouzelný šutr s vlastnostmi uranu (neomezená zásoba energie, lidem co ho nosí po kapsách začnou padat vlasy a zuby, zvrací a mutují). Ten někdo s ním chce napájet město a své fabriky, ale místo toho lidem způsobí akutní nevolnost, a když se je jakýsi dobrák pokusí vyléčit uranovou infuzí, kupodivu se z nich stanou mutanti. To vše je zaobalené v magických kulisách (prsten, tajemný amulet, kouzelná knížka a dědci v hábitech). Takhle řečeno to nezní zas tak hrozně, ale pozor! (SPOILER) Ten šutr v sobě uvěznil nějakou holku, která se přimotala přímo doprostřed šuterního rituálu, šutr jí vcucnul a ona svou přítomností kontaminuje jinak čistou a zdravotně nezávadnou uranovou energii (viz. počáteční průser, který vytváří ten zbytečný příběh). To všechno se hráč dozvídá prostřednictvím úžasných surrealistických pasáží, které nejenže do herního celku padnou jako pěst na oko, ale leckterému epileptikovi by přivodily parádní záchvat. Autory totiž nenapadlo nic lepšího, než temnou hru, kterou většina lidí bude hrát ve tmavé místnosti, prokládat dávkami ostrého bílého světla, které se valí z obrazovky jako blikající tsunami).

Až tě chytím, tak tě... klepnu.

No, možná jsem ten příběh podal černěji než to bylo nutné (je tam opravdu hodně bílých pasáží...), vždyť to ani není na Thiefovi to nejhorší. Mnohem horší je neduh všech dnešních her, a to urážení hráčovy inteligence. Ano, mluvím o „užitečných“ radách při loadingu, kdy si člověk říká „Fakt? To by mě nenapadlo...“, nebo o tom když si hlavní postava sama pro sebe mrmlá nenápadné nápovědy (Hele, možná že když vezmu za kliku, tak se otevřou... Hele nepřítel, možná že když ho střelím brokovnicí do hlavy, tak umře... Hele žebřík, možná že když dám jednu nohu na špricli, rukou se chytnu druhé špricle a přitáhnu se... Hele okno, možná že když ho otevřu tak bude otevřené...). Všichni to dobře známe, dnešní hry nás vodí za ručičku, dělají z nás debily a nedávají nám sebemenší možnost si hru sami v klidu prozkoumat, zjistit jak co funguje, mít radost z nově objevených prvků, rozluštěných hádanek, atd. Proč to ale říkám, protože Thief je jedna z těch her, které tohle zlo dnešní doby zavádí do extrému. Proč jsou všechny puzzly tak uboze primitivní, hledání cesty tak trapně snadné, a pro jistotu u všeho ještě nápověda?! Copak jsou hráči dementi, že je k cíli musí navádět GPSka, na interaktivních předmětech, kterých by si všiml i slepý trotl bliká ikona tlačítka (kdyby náhodou Focus mode nestačil), a Garrett si musí mrmlat „hm, sejf, kombinace bude asi v tom dopisu co jsem před půl vteřinou sebral ze šuplíku vedle sejfu...“. Naštěstí se dá aspoň něco z toho vypnout a hra nepůsobí jak interaktivní pomůcka pro zvláštní školy, ale stejně mě to dovádělo k šílenství. Proboha, vždyť je to stealth akce a ne Call of Duty! Kde je nějaká výzva? Kde je prostor pro hráčovu vlastní invenci, zvědavost, inteligenci? A když už jsme u inteligence, o té umělé se velmi výstižně vyjádřil jeden Anglán na Youtube https://www.youtube.com/watch?v=0PZbrYVlzzk . Abych to nějak zakončil – kdybych měl zmínit jednu věc, která se mi na Thiefovi 4 fakt líbila, byla by to pátá kapitola, mise v blázinci. Strašně mě bavilo se plížit ponurým sanatoriem a nervózně se co chvíli ohlížet přes rameno, jestli Skvělá Jo a taky mi vadí čím dál častější zlozvyk nedávat k novým dílům herních sérií číslovku nebo podtitul. Akorát to dělá zmatky v názvech, pojmech a vyhledavačích. Opravdové restarty jako Tomb Raider na to mají plné právo, ale Thief není žádný restart, nanejvýš retard...