Dopařené hry od července do konce roku 2014, část první

MSI GS60, nový kůň ve stáji Storm Co.
i7 3500 GHz, 8GB RAM, Geforce 970 GTX 3GB, FullHD 15,6"

Z názvu posledních dvou článků je patrné, že od března do července 2014 jsem nic nedopařil. Opět jsem byl na toulkách po světě a nebýt červnového fiaska na Islandu, kde se mi rozbilo kolo, dostal jsem angínu a depresi z nejhnusnějšího léta jaké pamatuji, moje herní abstinence by trvala ještě déle. Osud tomu ale chtěl, abych se předčasně vrátil do Prahy a po zbytek roku se intenzivně věnoval videohrám.

Jak je zřejmé ze seznamu dopařených her, důkladně jsem vyluxoval repertoár Playstation 3 a když už opravdu, ale opravdu nebylo z čeho ve zlevněných bazarovkách vybírat, nezbylo než učinit rozhodnutí.

Koupit si nový počítač.

Po dvou letech váhání a odkládání jsem se z minuty na minutu rozhodl, noc ležel v recenzích a ráno byl připravený vykročit z domu s úmyslem nakupovat. A pak jsem se zeptal Hukuse. Kamarád Hukus, můj dlouholetý výpočetní poradce, mi jedinou větou "kup si radší Geforce 970 místo 870" totálně rozhodil program; výsledky celonočního bádání šly do koše a já si ještě ten den přinesl domů MSI GS60 Ghost Pro za skoro dvojnásobek toho, co jsem plánoval utratit.

Dík Hukus, dobřes poradil! Ještě teď jsem v šoku z toho, jak za těch pár let mohla technologie tak pokročit. To co dřív táhla šestikilová bedna, to dneska zvládne krabička o hmotnosti 1,9 kilogramů a tloušťce 1,9 centimetrů. Při Shadow of Mordor na ultra detaily se ani nezapotí... i když zní jak fén na vlasy (sluchátka výhodou).

Tímto vzdávám hold a vzpomínku také své cestovní Toshibě, která skoro čtyři roky věrně sloužila, a herní bestii Asus W90 (nejrychlejší herní notebook na světě v roce 2008, opět na Hukusovo doporučení). Po prodeji Asuse jsem skoro rok fungoval jen na dýchavičné Toshibě, kde se sekal i Blood a na low-endovém displeji nešlo pracovat s fotkami. Teď už s fotkami pracovat můžu a snad se konečně dočkáte vizuálních dojmů z mých cest. Ale teď už k těm dopařeným hrám.

Úvodem si neodpustím poznámku na adresu moderních her. Hádejte, co mě letos bavilo nejvíc: DOOM 2!

P.S. rád si nechám poradit kvalitní PS3 tituly, které ušly mé pozornosti. A teď už opravdu ten výčet.


THE LAST OF US – LEFT BEHIND
· Dopařeno 18.7.14 ve 3:35 (PS3) na obt. SURVIVOR (4/5). Pěkný datadisk, ale krátký a chudý. Za ty peníze je to fakt hodně málo muziky.

Kingdoms of Amalur: The Reckoning

KINGDOMS OF AMALUR: RECKONING
· Dopařeno 28.7.14 v 6:10 (PS3) na obt. NORMAL (2/3) po týdnu hodně intenzivní pařby. Finální level 39 a půl, splněno 178 questů, prolezl jsem hru křížem krážem a získal většinu trofejí.
· Dopařeno na HARD (3/3) 30.7.14 v 6:07 a získaná platinová trofej. Původně jsem tuhle hru neplánoval platinovat, proto jsem to hrál na normální obtížnost, pak mi to ale nedalo a dohrál jsem to podruhé, tentokrát za mága a takovým menším speedrunem (splněno 45 questů, závěrečná postava level 23, doba dohrání dva dny). Druhé dohrání jsem plánoval jako co nejrychlejší speedrun, ale nakonec mě to tak bavilo, že jsem spoustu side questů udělal znovu a tentokrát si je i četl.

Navzdory počátečním rozpakům (první den mě hra vyloženě nudila a questy jsem plnil mechanicky, aniž bych je četl) mě to fakt chytlo a týden jsem se od toho nemohl odtrhnout. Hlavní příběhová linie nebyla špatná, některé side questy taky stály za to, ale celkově vzato bych půlku questů vymazal a zbytek zkvalitnil. Líbí se mi možnost kombinovat povolání – poprvé jsem hru dohrál za válečníka říznutého assassinem (brutal voják používající místo meče dýky). Nejvíc jsem si užil druhé dohrání za čistokrevného kouzelníka s brutálně silnou elementární magií. Kam se hrabe nějaké máchání mečem, když člověk může seslat z nebe bombardování blesky, nebo vypustit ledovou palbu jako z kulometu a během jedné vteřiny vymazat z povrchu zemského celou skupinu nepřátel. U svého příštího RPG asi překonám přirozenou tendenci být válečníkem a budu čarovat až se mi bude z prstů kouřit...

Když má hráč radši antihrdinu než hrdinu,
aneb Assassin's Creed 3.

ASSASSIN’S CREED 3
· Dopařeno 6.8.14 v 15:20 (PS3). Třetí díl assassinské série mě velmi zklamal. Navzdory skvělému začátku šlo všechno do kytek ve chvíli, kdy převzal opratě Connor a hra ukázala svou skutečnou tvář. Naivně jsem si myslel, že hrát za indiána co masakruje lidi tomahavkem bude zábava. Ve skutečnosti mě AC3 nejenže krutě nebavil, ale taky krutě sral. Co chvíli jsem nudou nebo vzteky praštil s ovladačem (který za nic nemůže) a radši si pustil seriál, abych po pár hodinách zjistil, že koukám na desátý díl How I Met your Mother a na hru jsem úplně zapomněl. Hlavní dějové mise, kromě těch za Haytama, byly nudné a nezáživné, s těmi vedlejšími jsem se ani neobtěžoval, lovení zajíců není důvod proč hrát Assassin’s Creed, sbírání peříček jsem si dost užil jako Ezio a honit se za poletujícími stránkami byla jedna z nejtěžších zkoušek nervů, jakou jsem kdy zažil. V zájmu nezničení gamepadu jsem to po pár pokusech vzdal. Nervydrásající bylo i věčné zasekávání se na malých zídkách zrovna když člověk někoho honí nebo utíká před hordou stráží, ještě horší zasekávání při jízdě na koni, nebo když Connor skočí ze skály či stromu místo aby hupsnul na další větev. Taky nezapomenu, když jsem jednou zaútočil ze stromu a Connor, místo aby se vrhnul na vojáka, zapíchnul vedle stojícího psa. Všechny tyhle vady ještě zhoršuje fakt, že Ubisoft uráží mou inteligenci ukazatelem směru, který mi každých pár metrů říká, kudy mám jít a co mám dělat (naštěstí to jde vypnout), a když se pak snažím hrát podle pravidel, resp. využít nabízené herní mechaniky, často to nefunguje. Nakonec jsem se vykašlal i na 100% synchronizaci hlavních misí, což mě zpočátku skutečně bavilo a prvních šest sekvencí jsem udělal perfektně, ale pak mi došla trpělivost.

Šplhání po historických budovách a běhání po střechách - jedna z hlavních devíz celé série – je tu úplně potlačená a zbytečná. Jediná novinka, která mě jakš takš zaujala, byly mise na moři. Ani příběh mě nijak zvlášť nezaujal; bylo sice zajímavé stát se součástí americké války za nezávislost, ale v Connorově podání to nepůsobilo obzvlášť záživně a některé události se občas děly jak v ruském filmu, tzn. bez správné fluidity vyprávění. Jste někde, něco děláte, a najednou střih, jste úplně jinde a děláte něco jiného, bez vysvětlení. Například jsem se vůbec nic nedozvěděl o Achillově minulosti, proč v dobách otroctví bydlí svobodný černoch na takovém panství, a vůbec co se stalo s americkým řádem Assassinů. Taky mě překvapilo, že se Connor celou dobu baví s místními rebely a najednou střih, je na bitevním poli s francouzským generálem. Samozřejmě vím, že ve válce za nezávislost Francie pomohla rebelům protože chtěla poškodit Anglii, ale stejně mi ve hře chyběla lepší kontinuita vyprávění.

Mnohem horší je však celá ta záležitost okolo pradávné superpokročilé civilizace a zkázy světa. To už se mi nezdálo na konci AC2, když pradávný souboj dvou tajemných, záhadami opředených, a hlavně lidských frakcí, které odjakživa soupeří o moc, vyústí v nějakou supermoderní civilizaci, která se snaží zachránit svět před vybuchujícím sluncem. To už je opravdu moc. Líbí se mi nápad Animusu a toho, že soudobí templáři a assassini využívají moderní technologii, aby našli klíčový artefakt pro svůj odvěký souboj. Ale že má vybuchnout slunce...

Je škoda, že je AC3 v tolika směrech zvoraný, protože jinak je to krásná hra, s krásnou přírodou, městy, lidmi, atmosférou, a rád bych ji měl rád. Už jsem ale celým AC přesycený a nemám sebemenší chuť hrát další díly.