Jak mi matka vyhodila pojistky

Když jsem byl ještě pařan v pubertě a můj komp slavil první narozeniny, jeho obvody zrovna chroustaly Carmageddon. Už třetí den téměř v kuse. Třetího dne však matka začala vyvíjet tlak na mou osobu a usilovat o to, abych po skoro dvaceti hodinách nepřetržitého hraní přestal, počítač vypnul a šel spát. Snažila se o to už nějakou dobu, řekl bych od večeře, a mé jednoslabičné reakce typu "hm", "jó", "mmm", případně komplexnější "no jó", "jasně", "dyť jo" nebo propracované "jen dohraju tohle kolo" jí přestaly uspokojovat někdy po půlnoci (řekl bych kolem třetí ráno). Doslova z míry mě vyvedla tím, že navzdory své chabé znalosti výpočetní techniky docílila toho, že počítač zčistajasna zhasl. Ano, hádáte správně (a četli jste titulek): vyhodila pojistky! To jsem tehdy fakt nečekal. Celá historka je však vtipná svou dohrou, k níž došlo přesně zhruba asi tak o rok později. Bydleli jsme už sice jinde, leč i v novém bytě byla pojistková skříň, a já už třetí den v kuse pařil Carmageddon 2...