Dead Space 2 - lekací hodinka

Ve 23:40 jsem začal hrát Dead Space 2, s PS3 ovladačem v ruce a sluchátky na uších. Během deseti minut jsem dvakrát málem dostal inkfart, jednou si málem pustil do trenek a než jsem došel ke třetímu savepointu, bojoval jsem s třetí srdeční zástavou. Jsem teprv na začátku a tu hru naprosto žeru!

Při prvních dvou leknutích jsem si říkal, že tvůrci používají ty levné lekací triky, kdy diváka nevyleká celková atmosféra, ale trapný lekací moment alá čert z krabičky. U třetího leknutí mě ale fakt dostali. Z většiny soudobých her mám zažito, že u save pointu je klid a člověku tam nic nehrozí, že je to jakási zóna bezpečí. Při spatření savu ze mě hmatatelně spadne napětí, pomyslím si že si aspoň na chvilku nemusím dávat pozor a naivně si to namířím k savu, už už na něj klikám a v tu chvíli přede mě vyskočí zdánlivě mrtvý a do sluchátek chroptící nekromorf a já si do těch gatí opravdu pustím... uff, ještě teď se mi klepou ruce.

Update: pět minut později, nové trenky, a zase mě dostali! Jestli z téhle hry nedostanu šlak myokardů tak už z ničeho.

Zase jednou nevím co dřív pařit

Jsem strašně natěšenej na Dead Space 2. Minulý týden jsem ho objednal v PS3 limitované edici ještě s Dead Space Extraction. Během čekání jsem na PC rozehrál Deathspank, takové srandovní RPG něco mezi Diablem a Earth Worm Jimem. Včera jsem z netrpělivosti rozjel Assassins Creed Brotherhood na Xboxu, protože jsem chtěl vyzkoušet novou medicínu této konzole. Dneska pošťák přinesl Dead Space. Dneska vyšel Bulletstorm pro PC. Dneska se asi zblázním.

Degenerace Lego her, aneb jak hrabivý producent krásný koncept zmrvil

Darth Vader na traktoru
nemá konkurenci.

Je to už pěkná řádka let, co vyšla první Lego hra - Lego Star Wars. Pak přišla dvojka a tím měl veškerý fenomén skončit. Jsem toho názoru, že po Lego SW 2 už žádná další hra s kostičkovanými hrdiny neměla vyjít. Žel producenti to viděli jinak. Místo abychom za mnoho let svým vnoučatům vyprávěli o skvělé, originální a inovativní Lego hře, která nám v mládí poskytla pár hodin zábavy, budeme poslouchat jejich žvatlání o úplně novém Lego Pejsek a Kočička, Lego Pat a Mat, Lego Perlička s Fluórem a Lego Dosaďte-Libovolnou-Postavu-A-Číslovku...

Proč to ale říkám. Protože s každým novým Lego titulem jde kvalita rapidně dolů, leč hrabiví producenti zřejmě nemíní ustat v jejich produkování. Když byl před lety oznámen celý seznam superhrdinů, kteří se mají svézt na slávě Lego Star Wars, měl jsem zlé tušení (a určitě jsem nebyl jediný), které se, dnes už to můžu říct, vyplnilo. Poslední dva přírůstky do rodiny Kostičků, které se nedají označit jinak než jako odpad, to potvrzují.
První Lego Star Wars byl fenomén. Bylo to originální, zábavné, nápadité, akční, krásné, a hlavně strašně vtipné. Skvěle jsem se nasmál u srandovních cutscén, napínal mozkové závity u logických hádanek a příjemným způsobem si připomínal děj Hvězdných válek. Pokračování na sebe nedalo dlouho čekat a přestože Lego SW 2 ztratilo veškerou vtipnost, pořád mělo šmrnc a taky jedno velké eso v rukávu - náhled do tehdy nevydané filmové Epizody 3.

Indiana Jones nebyl špatný a po dvou dílech Star Wars to byla fajn změna, ale chyběl mi tam vtip a vadil příliš zjednodušený level design. Spravil to Batman, jenž se mi opravdu líbil svou temnou atmosférou, akcí, nápaditostí a rozmanitostí. Co mě ale dostalo nejvíc byla možnost zahrát si celou kampaň za záporňáky. Tím u mě Lego Batman skutečně zabodoval. Většina lidí co znám paradoxně preferuje Indyho.

Kdyby Lego hry tehdy skončily, ještě by odešly s čistým štítem. Producenti ale řekli ne a poručili si u nebohých TT, jediného studia vyrábějícího tyto hry, ještě Indiana Jones 2 a Harry Potter. Oba tyhle tituly jsou naprostá ztráta času, jsou nudné, postrádají nápad i šmrnc a totálně mi celý Lego koncept znechucují. Polívá mě studený pot při pomyšlení na dalšího Lego Harryho Pottera, Lego SW 3, Lego Spidermana, Lego Řidiče Městského Autobusu a co já vím co všechno se dá ještě zlegovat...
A vůbec, moje oblíbená stavebnice byla vždycky Seva!

(ne)Milé překvapení z hraní na PC

Navzdory nedávnému výlevu nepříznivých pocitů z hraní na PC musím s potěšením konstatovat, že jsem si ho teď opravdu dobře užil. Lost Planet je 3rd person akce z prosince 2006, která nějakým nevysvětlitelným způsobem až doposud unikala mé pozornosti. Před pár dny jsem ji bezproblémově nainstaloval, spustil, nastavil nejvyšší rozlišení a detaily, vůbec se nemusel zabývat ovládáním a po základním setupu se rovnou pustil do kosení stovek vesmírných emzáků, lidských příslušníků nepřátelských frakcí a typicky japonských mechů. Průběh hry neprovázely naprosto žádné komplikace, ani jednou to nespadlo, hratelnost měla spád, zaměřování myší sedlo dokonale a jediné co mi trochu vadilo byl pocit trapnosti při lehce patetických videosekvencích.

Opravdu se mi ulevilo, že jsem pořád ještě schopen hrát na PC a užit si to. Titulů co se hrají líp na konzoli je sice stále víc (aspoň dokud nezačnou zas vycházet nějaké pořádné doomovky. Slyšíš mě Duku?), ale je dobré vědět, že člověk úplně nezanevřel na platformu, která mu tolik let poskytovala nekonečný zdroj zábavy, přestože dnešní herní trh jí není úplně nakloněný.

No nic, radši to ukončím než začnu taky zabředávat do patosu. Lost Planet 2 už je na cestě, snad mě potěší stejně jako jednička.

UPDATE: Lost Planet 2 na disku vydrželo půl hodiny. Dementní ovládání, nepřehledné menu a HUD a samozřejmě grafické bugy. Navíc z povedené singleplayer hry udělali čistou onlinovku kde je solo kampaň jen aby se neřeklo.