Hry dopařené za třetí kvartál 2009

Legendary: Pandora's Box - v jednoduchosti je síla.

Minulý rok někdy na podzim došlo v mém herním životě k revolučnímu zvratu - po téměř patnácti letech jsem si koupil konzoli. Letos v létě nastal zvrat druhý - koupě nového počítače. Ne, že by taková událost sama o sobě byla kdovíjak zvratová, ale když k tomu dojde po téměř pěti letech, tak to v mém případě rozhodně zvrat je, a velký. Přihlédneme-li k faktu, že jsem místo PC šel do herního notebooku za 2500 dolarů, považoval bych to za životní revoluci. Jak si jistě dovedete představit, s pět let starým kompem se moc nových her zahrát nedá a v mém diáři se vytvořila dlouhá fronta doomovek, netrpělivě čekajících na mé pařanské choutky. Prostorný hard disk nového počítače se rychle zaplnil pařivem a jak je vidno z tohoto článku, na čas jsem dal Playstationu vale a žhavil klávesnici a myš (i když početně není dohraných titulů zas tolik, ale holt člověk intenzivně pracující nemůže furt jen pařit, že. Mimochodem, Crysis a Crysis Warhead jsem dohrál v předešlém čtvrtletí).

V tomto období bych se ale krom dohraných titulů chtěl pozastavit i u těch nedohraných. Musím přiznat, že několik kousků čekajících na můj nový hardware mě dosti zklamalo. Jmenovitě Gears of War, které jsem po hodinové instalaci vydržel hrát přesně hodinu. Pravda, nesmazal jsem je hned, místo toho měsíc ležely ladem, dostaly druhou šanci a když jsem je zhodnotil jako nehratelné, bez milosti letěly z disku. Možná je to zábava na konzoli, ale na PC je to totální opruz.
Další zklamání přineslo Far Cry 2. Možná je to tím, že jsem krátce předtím hrál dvě poměrně rozlehlá RPG a na další už jsem neměl náladu, ale především mě irituje fakt, že z povedené a svým způsobem revoluční doomovky udělaly další Boiling Point. Já si chci sakra zastřílet mutanty a vojáky v pralese, a ne řešit jestli se mi zasekne zbraň uprostřed přestřelky, jestli jsem s některou frakcí kamarád či nikoliv, v jednom kuse koukat do mapy a opravovat auto... Až budu chtít něco takového, zahraju si System Shock. Možná bych tyhle všechny věci i přešel, kdyby Far Cry RPG mělo spád a plynulou hratelnost, jenže dát někomu z metru dvě rány brokovnicí a vidět ho nedotčeně stát a dál do mě šít dávky z kulometu, to člověku zkazí náladu. No nic, takže další kus do krabice "nehratelné".
Třetí zklamání, kterému ale možná dám ještě šanci, je Unreal Tournament III. Jistě, chápu že jde o multiplayerovou akci a dohrávat singleplayer je perverznost kterou můžu chtít jenom já a pár podobných, ale stejně. Asi tři hodiny mi trvalo dostat se skrz deset map, z nichž spousta přinášela všelijaké nové módy a praktický žádný deathmatch, a už po těch třech hodinách mě to omrzelo. Jen tak ze zvědavosti jsem si na netu našel seznam singleplayerových map a z nalezeného čísla mi spadla čelist. Když mě to nebaví už po deseti mapách, jak jich mám asi udělat 148???
Na závěr jen jednu krátkou poznámku k Dead Space. Tuhle hru mám hned dvakrát - jednu jsem si koupil a druhou kopii jsem dostal k narozkám. Bohužel obě na PS3, takže nemůžu ani porovnat verze. Co jsem ale chtěl říct je, že mě to moc nechytlo, ale upřímně doufám, že se to změní, protože tahle věcička vypadá dost dobře. Možná jsem jí neměl zkoušet po dvou měsících hraní Resident Evil 5. No nic, uvidíme, řekl slepý pařan.

F.E.A.R. 2 Project Origin - stará klasika v klasickém kabátku. Policejní brutalita.

F.E.A.R. 2: PROJECT ORIGIN
" Dopařeno 2.7.09 v 0:11 na obt. NORMAL (2/4) na jeden zátah. Se zhruba hodinovou kumulativní pauzou mi to trvalo okolo 14 hodin. Na herním notebooku Asus W90 jsem to bez problému rozjel v 1920x1080 s maximálními detaily, 4x AA a 16x AF a nebýt nepříjemného zasekávání během autosavů, nebyl by jediný sebemenší cukaneček.
" Zpočátku mě hra trochu zklamala, jak po vizuální stránce (den předtím jsem hrál Crysis), tak po stránce hratelnostní (oproti prvnímu F.E.A.R.u mi to přišlo plitké) a celkově to na mě působilo jako komiks spíš než jako seriózní horor. Ovšem jak jsem se dostával dál, pořádně mě to chytlo - na styl jsem si zvykl, lepší zbraně na sebe nenechaly dlouho čekat a ačkoliv vojáci Replica nebyli zdaleka tak challenging jako v prvním díle a vizuální zpracování bullet-time taky nebylo ani z poloviny tak efektivní, hra mě vtáhla a nepustila, dokud jsem jí nedopařil. Nejvíc mě bavila druhá polovina, kdy jsem z již známého, typicky FEARovského prostředí kanceláří a nemocnice přešel do zdevastovaného města a poté do podzemních prostor metra. Velkou radost mi udělal příběh, jenž se sice nijak závratně nerozvíjel a bylo celkem jasné co hráče na konci čeká, ale vnesl hodně světla do celé věci okolo Armachamu a Almy, čímž doplnil řadu neznámých z prvního dílu. Jen ten závěr přišel poněkud nečekaně - uprostřed akce, připraven na další sled událostí, jsem jak z čistého nebe uzřel titulky...

Necrovision - trochu mdlý začátek, dokonalá řezničina.

NECROVISION
" Dopařeno 10.7.09 v 0:40 na obt. MAN OF COURAGE (2/3) po třech dnech. Challenge roomy hotové všechny kromě posledního (zabil jsem jen 324/500 nepřátel). Vampire artifacts rage level 20.
" Necrovision je hra bezesporu dobrá, i když má své mouchy. Zpočátku mě moc nechytla a zachraňovala to jen atmosféra hororových zákopů z první světové. Jak jsem získával silnější zbraně a vývojářům šla evidentně práce líp a líp od ruky, hra začínala získávat spád a být zábavná. Hodně zajímavá byla kapitola Mole Underground, která jako by z Lovecraftových povídek o prastaré civilizaci Cthulhu, démonů žijících v podmořském světě, vypadla. Obří podzemní prostory se stropy v nedohlednu, impozantními schodišti a sochami zrůdných démonů a hemžící se podivnými bojovníky... ještě potkat samotného Dagona. Na druhou stranu tahle náhlá změna prostředí a designu sebou přinesla taky extrémně dlouhé a dost repetetivní levely, které po čase začaly nudit, zejména peklo. Taky mi nějaké prvky přišly dost nevyvážené, např. náhlé změny prostředí a celkového herního pojetí, fakt že hrdinovi se několikrát za hru totálně změní hlas a náhlá implementace různých prvků, například rozbitných truhel s mincemi alá Painkiller, které však nemají žádného praktického využití. A úplně nejhorší jsou dlouhé ukecané nudné animace plné patetických žvástů... Ty kvalitu hry opravdu sráží. Celkově ale jde o zábavný kousek na odreagování.

Gothic 3: Forsaken Gods - i po čtyřech patchích je to sbírka bugů.

GOTHIC 3: FORSAKEN GODS
" Dopařeno 2.8.09 v 18:19. po asi třech týdnech hraní s týdenní pauzou. Moje pětistá dopařená hra!
" Musím uznat, že Gothic 3 Forsaken Gods je pořádně dlouhý datadisk a že navzdory všelijakým trablím jsem se dobře bavil. Škoda jen, že kvůli mizernému enginu se to i na čtyřjádrovém kompu s 6GB RAM neustále sekalo (ale aspoň jsem si to užil na plné detaily, vypadá to fakt pěkně) a že ani po vydání čtyř patchů (hrál jsem verzi 1.0.89) se nepovedlo vychytat všechny herní bugy, což požitek značně znepříjemňovalo. Největší problém nastal ve chvíli, kdy jsem jednomu týpkovi musel přinést unikátní luk abych mohl ve hře postoupit dál, ovšem unikátní truhlu která šla jednoduše vypáčit jsem už dávno předtím vybral a unikátní luk měl v inventáři, který byl kvůli mému zatčení kompletně přesunut do zajatecké truhly. Ne, že bych si ty věci hned zase nevzal, ale luk tam už nebyl. Marně jsem se pokoušel spustit konzoli způsobem, jenž podle všeho každému funguje, a předmět si nacheatovat. Konzole se prostě neotevřela. Ještě že si pravidelně zálohuji uložené pozice, takže jsem ztratil asi jen půl dne hraní a dokonce některé questy udělal líp něž předtím. Ovšem to přineslo další problémy - když jsem měl Kanovi odevzdat zbroje a meče od jednoho kováře, Kan se mnou odmítal mluvit a podle různých příspěvků na fórech nejsem zdaleka jediný, kdo se s tím setkal. Naštěstí jsem po pár hodinách různého zkoušení zjistil příčinu problému: dva ze tří mečů jsem nabrousil a hra si nedokázala přebrat, že mám v inventáři všechny tři meče, protože je brala jako dvě různé položky. Takže stačilo nabrousit i ten třetí, ovšem těch promrhaných hodin... No a perlička přišla na samém konci hry, kdy jsem splnil quest pro Leeho a pak jej marně hledal pro další dialogy. On si totiž v klidu odkráčel mimo herní mapu... Naštěstí i tohle se povedlo vyřešit a pak už to bylo jen pár krůčků k likvidaci největšího a nejhoršího a nejnebezpečnějšího monstra ve vesmíru, na nějž stačilo asi deset ran mečem, a bylo vyřešeno. Tedy, datadisk na Gothic 3 není vůbec špatný datadisk, ale za ty bugy by viník zašloužil viset z mostu u Faringu a nechat si nohy pomalu okousávat scavengery...

LEGENDARY: PANDORA'S BOX
" Dopařeno 12.8.09 ve 14:47 na obt. NORMAL (2/3). Krátká a naprosto všední doomovka, což je výborná věc!

MASS EFFECT
" Dopařeno 22.8.09 v 19:29 na obt. NORMAL (2/5 - 4+5 zamčeno). Hrál jsem jako pozemský voják s drsnou minulostí a během zhruba týdenního hraní jsem dosáhl levelu 50, byl total Paragon a trochu Renegade, za ženu si vybral Liaru, při útoku na Sarenovu základnu zachránil Ashley a na úplném konci obětoval council. Za nového kancléře jsem doporučil Andersona. Achievementů jsem získal asi polovinu a až na nudné repetetivní ježdění po opuštěných planetách mě to dost bavilo a těším se na dvojku. Hodně se mi líbil kecací interface - to kolečko s možnostmi dialogů je mnohem lepší, než řádkování v Kotoru. Ačkoliv kecací RPG obvykle nemusím, u Bioware dělám rád výjimky.

Wolfenstein (2009) - No jó, Wolfík. Náckové střeste se, BJ je zpět, a má zelený pohled!

WOLFENSTEIN
" Dopařeno 31.8.09 ve 23:04 na obt. BRING 'EM ON (3/4) po zhruba třech dnech (čistý herní čas 11:01:17).
Gold found: 86%, Tomes 87%, Intel 90%, total kills 1785, dismembered 245, burned 118, electrocuted 66, dissolved 234, breakables destroyed 1295, most used gun MP43, most used power Mire.
" Ačkoliv mě Wolf zpočátku zklamal a po osmi hodinách hraní mě z něj až bolela hlava, nakonec mě chytl a užil jsem si ho parádně. Přesto jsem se nemohl zbavit nepříjemného dojmu z několika herních prvků, které mi kazily celkový požitek a nejradši bych je ze hry úplně vyřadil. Zaprvé pomalá chůze a prakticky nepoužitelný běh, zadruhé sbírání předmětů, které mě odvádělo od brutálního postupu zástupy nepřátel. Nutkání dívat se za každý roh a prozkoumávat každý centimetr čtvereční jestli tam náhodou není pytel zlata nebo nějaké papíry mě fakt otravovalo. Chvílemi jsem měl dojem, že hraji mise jen abych našel všechny věci a abych to neměl tak jednoduché, tvůrci mi do cesty postavili pár zmetků a zadali nějaký úkol, aby se jako neřeklo. Co mě však iritovalo úplně nejvíc bylo používání toho zeleného pohledu, Veil se mu myslím říká. Protože panáček bez zapnutého Veilu chodí pomaleji než opilý šnek s činkou přivázanou za tykadla, nevidí tajné průchody a siluety nepřátel nejsou zvýrazněné, je člověk nucen prakticky nepřetržitě mít tuto věc zapnutou, čímž se připravuje o požitek z grafiky a navíc je v neustálém stresu jestli to stihne k další kaluži s energetickou vodičkou. Tohle a ještě nevyváženost celé hry vůči závěrečnému souboji. Wolfem jsem se prostřílel skoro se zavřenýma očima (tupá jednoduchost a nápovědy pro dementy se nezapřou), načež jsem se na samém konci zasekl u otravně obtížného závěrečného bosse. Přes všechny tyto nedostatky je však Wolfenstein parádní střílečka ze staré školy a tvůrci si zaslouží pochvalu. Spolu s prvním Soldier of Fortune a Star Trek Elite Force je Wolf moje nejoblíbenější hra od Raven Software.