Chodí sem ještě někdo? Já vím, poslední dobou jsem toho moc nenapsal. Holt všechno časem omrzí, obzvlášť psaní na blog když v práci denně napíšete přes sto mailu, máte překládat, číst hafo informací, atd. Každopádně teď je v práci totálně mrtvo, tak mrtvo že roupama nevím co dělat, tak sem aspoň něco plácnu.
O videohrách, konzolích a tak
Víceméně se nic moc neděje, odešla mi mechanika na PS3 a budu nevím jak dlouho čekat než se to vyreklamuje, navíc podle všeho mi neopraví mechaniku, nýbrž dají úplně novou konzoli, což zní sice dobře, jenže já mám na disku savy z Resident Evil 5, u něhož jsem strávil týdny hraním všech kol na všechny obtížnosti a hledáním všech pokladů a tajných. A jsem dvě kola od konce. A savy nejdou zazálohovat, protože nějaká inteligentní mysl se rozhodla, že je zamknou proti kopírování (jinak mám na USB zazálohované savy z asi dvaceti her). Ač to zní divně, lituju, že je konzole ještě v záruce, jinak bch si prostě vyměnil čočku a hotovo.
No ale co, aspoň mám čas hrát zase na PS2. Nedávno jsem dopařil Yakuzu, celkem povedenou rubačku s parádním příběhem po japonsku, vyzkoušel Castlevanii, která mě bohužel dost zklamala (skvělé 2D verzi z legendárního Super Nintenda nesahá ani po kotníky). Zkusil jsem i Shinobiho a dost mě to chytlo, za jediný večer jsem se probil do poloviny, jenže to je tak brutálně těžká ninja řezačka, že u pátého bosse jsem to prostě vzdal. Ano, dostal mě slepý dědek s šíleně tvrdou holí.
Momentálně pařím Scarface, což mě sice zpočátku trochu zklamalo, protože je to takové o dost horší GTAčko s dost nudnou a stereotypní náplní misí, ale nakonec mě to chytlo a kvůli práci a hospodám atd. Jsem si už asi tři dny nezahrál a úplně se na to klepu. Má to výbornou arkádovou akci, kdy kalachem rozstřílíte desítky zmetků úplně na sračky.
Dost ale o konzolích, existuje taky PC, že. To bude překvápko, až mi dorazí domů nová akvizice. To si konečně zahraju všechno to, co kvůli čtyři a půl roku starému PC už dlouho odkládám, včetně Stalkera, Crysis a mrtě dalších her. Vždyť ten Athlon 64 1800MHz už nepřehraje ani HD film v 1080p (teda přehraje, ale ve slow-motion).
Kulinářský odstavec
Tak, to by bylo k hrám. Teď zas něco k jídlu. V neděli jsem uvařil hovězí guláš na houbách. Všichni včetně italského kolegy se olizovali až za ušima. Maso se úplně rozplývalo na jazyku a ta chuť... To je ale vedlejší, chtěl jsem psát o něčem jiném. O víkendu mě italští kámarádi z bývalé práce pozvali na večeři a já se brutálně těšil na nálož domácích lasagne. Jenže zasáhla technologie, bohužel. Kámoš bydlí na Queen ' s Park, kam jsem hned po práci vyrazil, a když jsem vystoupil z metra a vytasil mobil, aby mě přišel vyzvednout (nikdy předtím jsem tam nebyl), plác, vybila se baterka a samozřejmě nikdo v okolí neměl nabíječku. Tak jsem hodinu strávil čekáním na zastávce ve čtvrti, kde se mi vůbec, ale ani trochu nelíbilo (příliš to tam připomínalo Harlesden. Už chápu, proč je Bakerloo line hnědá), v naději, že mě přijde vyzvednout, když jsem mu z práce psal SMS že už razím. Nepřišel.
Balzám pro tělo i duši zpruzelého londýňana - Wales
Další věc stojící za zmínku je výlet do Welsu, kde bylo fakt báječně. Jakmile to půjde, hodím sem odkaz na fotky. Není k tomu moc co říct, jen že jsme jeli autem s bratrancem Pavlem, jenž se se svojí holkou přijel podívat do Anglie, a s jejím bráchou. Projeli jsme to od jihu až na sever do Snowdonie a bylo to fakt parádní. Na Welsu se mi straně líbí, že tam vůbec nejsou lidi. Všude jsou kopce, louky, ovce kam jen oko dohlédne, a žádní lidé, žádné semafory, narvané metro, špinavé ulice, rámus, hnus, smog, Londýn... dokonce ani signál jsme po půlku pobytu neměli.
První noc jsem spal jak v bavlnce, tak dobře jako nikdy za posledních několik měsíců. Ačkoliv nám počasí úplně nepřálo (brutálně foukalo, opravdu úplně strašně, a slunce vylezlo jen když jsme my zalezli do auta, ale aspoň nepršelo), čistý vzduch a klid byl fakt vynikající. Měsíc jsem se v Londýně nemohl zbavit kašle pomalu ale jistě přecházejícího ze zánětu průdušek v zápal plic a ve Welsu jsem skoro nezakašlal. To začalo až po návratu do města. A taky musím podotknout, že Welšká voda a vzduch jsou výborné na stolici, kdyby to náhodou někoho zajímalo.
Navštívili jsme pár hradů (za symbolické vstupné a bez všelijakých kravin, průvodců, zákazů, předpisů, nesmyslů, varování a dalších zbytečností jako v přelidněné Anglii), pochodili po loukách a jako zlatý hřeb výletu jsme si dali vejšlap na Snowdon, nejvyšší horu Welsu (asi 1100 metrů). Bohužel jsme se nedostali až na vrchol kvůli nedostatku času a příliš silnému, života nebezpečnému větru. I tak to ale bylo excelenentní. Stavili jsme se taky v břidlicovém dole (Snowdonie produkuje nejkvalitnější břidlici, taková střecha z ní vám vydrží dvěstě let, jestli se pod ní do té doby nerozpadne barák), bohužel za 10 liber to byla hodně krátká projížďka a dost velké zklamání. To už byla lepší jeskyně krále Artuše, kde mi spadla helma do vody, pro velké Pavlovo pobavení.
Vůbec jsme si užili spoustu srandy a situačního humoru, hlavně jsme se nasmáli občasným hláškám typu "počkej přibrzdi ať si to tady můžu vyfotit" – dost času jsme totiž strávili v autě, vzhledem k počasí po cestě moc nevylézali a přesto se kochali nádherným panoramatem. Obzvlášť malebné to bylo u pobřeží – nikdy jsem neviděl tak zelenou louku s pasoucími se ovcemi pár metrů od pláže, a mezitím ještě historickou úzkokolejku s historickým vláčkem (ten jsme bohužel neviděli). Prostě Wels je klasa. Tak moc jsem si užíval čistoty a nepřelidněnosti prostředí, že když jsme se vraceli a stavili se v nějakém městečku zvaném Shrewbury (šroubury, jak jsem si zvykl jej vyslovovat) kvůli nějakému hradu a projízděli úzkými ulicemi s klasickými obchody a hafem lidí, cítil jsem se doslova stísněný, s trochou nadsázky to byly až fóbické stavy.
Stavili jsme se krátce i ve Startfordu nad Avonem (nebo Avonou? To je jedno), kde se prý narodil Shakespeare, a zašli se podívat na uličku s domkem, kde k tomu mělo dojít a kde má památník. Bylo sice zavřeno, ale aspoň tam nebylo moc lidí a byla to klidná příjemná zastávka. Jediné co nechápu je, jak vedle toho malebného středověkého baráku mohl někdo postavit tak ohyzdnou betonovou hrůzu, jenž má být Shakespearovým památníkem. Je to budova kudy se asi vchází na prohlídky a možná je tam nějaké malé muzeum, ale fakt to totálně hyzdí okolí a vypadá to spíš jako krematorium, v lepším případě vchod na národní výbor. Úplně nejvíc mi to ale připomínalo polikliniku Modřany na Praze 4, a to není hezká budova.
Stěhování. Mě čeká. Pryč z Londýna
Zpátky v Londýně jsem porád začal kašlat, ale už jsem dobrej, víceméně. Teď mám jiné starosti – stěhování. V červnu nám končí nájemní smlouva, někdo zůstává další rok, někdo se stěhuje, a já, počítaje s vlídným přístupem zaměstnavatele k mé žádosti pracovat tři měsíce ze Španělska, jsem doma řekl, že se taky stěhuju. Ovšem zdání klame a ačkoliv můj manažer stojí při mě a já dal dost najevo svoje zhnusení životem v Londýně, touhou naučit se španělsky a nestrávením dalšího léta v tomhle městě, nakonec mojí žádost zamítl vyšší management. Prý by to nebyl dobrý příklad pro ostatní vzhledem k současné firemní politice – soustředit pracovníky do officu (což je nesmysl, protože za poslední měsíce přijali přes padesát lidí a není tu místo, takže stejně půlka lidí dělá z domova). Kdyby PokerStars nebyla tak setsakramentsky dobrá firma, bez váhání bych odešel. Například před pár dny mi přišla nabídka práce v Jižní Africe, což by bylo hodně cool, jenže kdo má chuť se stěhovat z Londýna do Johannesburgu. To bych si fakt nepomohl, z jednoho města do druhého a ještě mezi černochy, jako by jich nebylo dost tady, a takovou dálku od moře (Jo ' burg je těžce ve vnitrozemí, tak den cesty od pobřeží). To si radši našetřím peníze a někdy tam vyrazím na výlet, protože jinak je prý Jihoafrická Republika krásná země.
Každopádně jsem se rozhodl tak jako tak odstěhovat aspoň na okraj Londýna, i když to bude znamenat delší dojíždění (jenže ne zas o tolik a budu kolem sebe mít aspoň trochu přírody a klidného prostředí a zase po roce bude čas na čtení knížek, jako když jsem dojízděl 2 hodiny do Testronicu testovat videohry, a půlku směn beztak dělám z domova).
Když už jsme u té práce – v pátek jsme šli na pivo (osm budvarů po dlouhé době dobře sedlo) a já tam potkal první Anglánku, která byla hezká a zároveň se s ní dalo normálně mluvit. Kdyby to nebyla přítelkyně mého kolegy a kamaráda, asi bych ji zkusil sbalit. Holt všechno má nějaká úskalí.
No, tak jsem se zas trochu vykecal, ale už mě nic nenapadá, tak to bude prozatím všechno. Jakmile to půjde tak sem hodím link na fotky z Walesu, abyste viděli jak to vypadá dole v dole a nahoře na hoře. A teď mám mimochodem velké dilema – příští víkend mám po dlouhé době volno a Mirek (brácha bratrancovy holky co jsme s ním byli v tom Walesu) povídal, že zas někam pojedou, asi jižní Wales. Jenže jsem už začal plánovat u nás doma velkou grilovačku a pozvat lidi z práce, využít prostoru a lokality než se odstěhuju někam na okraj, kam za mnou nikdo nepřijede. Je to těžké rozhodování, jen co je pravda.
No tak to je zatím vše. Když už jsem v té psací můze, možná přepíšu ten článek o Kostarice do češtiny, ale nic neslibuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat