Ležíme se spolubydlícími na postelích a koukáme na Lovce Pokladů. Já na jedné a dva spolubydlící, říkejme jim spolubydlící A a spolubydlící B, na druhé. Je zhasnuto a jediné světlo vychází z televize. Periférním viděním zaregistruji nepatrný pohyb po mé pravé ruce. Pomalu se ohlédnu a snažím se v šeru rozpoznat neznámé těleso mezi dálkovým ovládáním a mobilem. Chvíli mi v hlavě šrotuje myšlenkový pochod o tom, zda jsem tam odkládal nějaký papírek, třeba od bombónu... ale já přeci žádný bombón neměl, jen sklenici medového rumu s mlékem... za pár vteřin mé oči na světlemodrém prostěradle zaostřují a bezpečně rozpoznávají figuru pavouka. Ve zlomku vteřiny se přesouvám z polohy ležmo do polohy stojmo a se slovy "ty vole pavouk!" se ještě duchapřítomně natahuji po klávesnici a pauzuji film. Rozsvěcím, spolubydlící A a spolubydlící B se dusí smíchy a z mé reakce mají očividné pobavení. Pavouk zmizel pod postelí. Odsunuji postel a opatrně se dívám za okraj matrace. Po pavouku ani vidu, ani slechu. Pro jistotu přivolávám spolubydlícího C, věhlasného svým panickým odporem k pavoukům (přiběhne po schodech dolů a jak slyší, že jde o pavouka, dává smyk, zůstává stát u dveří a do pokoje nevchází. Pro jistotu se pevně drží futra. Po chvíli se spolubydlící C vrací do svého pokoje, dobromyslně mi přejíc dobrou noc. Nechávám rozsvíceno, připravuji si obligátní skleničku a papír pro odchyt osminohé bestie. Spolubydlící B radí pantofli, ale já pavouky nerad zabíjím - přes svůj odpor k nim (jímž mě mimochodem nakazil spolubydlící C) chápu jejich užitečnost a fakt, že oni za svůj zjev nemůžou. A taky nechci mít na prostěradle, tam kam obvykle pokládám hlavu, rozmáznutého arachnoba.
Film pokračuje, světlo svítí. Po deseti minutách probíhá následující dialog:
Spolubydlící A: nemohli bysme už zhasnout?
Já: NE!
Spolubydlící B: hahahahahahahaha
Film pokračuje, po dalších deseti minutách vidím pavoučí nohu vykukovat zpoza rohu postele. Bohužel v nechytitelné poloze. Než k něčemu může dojít, pavouk opět mizí.
Po dalších deseti minutách a další zamítnuté žádosti o zhasnutí, právě když Nicholas Cage utíká po střeše Philadelfského muzea ve snaze zachránit americkou listinu lidských práv, nebo nějakou podobnou blbost, spolubydlící B nečekaně vykřikne "ty vole pavouk!", načež spolubydlící A málem raní mrtvice. Spolubydlící B následně stojí na posteli a dívá se za skříň, kde se údajně arachnob dočasně zdržuje. Spolubydlící A sice nadává že se lekla, ale zároveň se směje spolubydlícímu B. Ten se nesměje. A vůbec, když mu pavouk vylezl přímo za hlavou, jak ho mohl vidět? Musel ho vycítit. Pokračuje hon na pavouka. Sklenička a papír se za skříň nedostanou, já a spolubydlící A odrazujeme spolubydlícího B od použití pantofle. Přece toho pavouka nebudeme zabíjet. Nakonec zkouším posunout skříň, což pavouka vyplaší a opět zmizí, ovšem záhy se objevuje za rohem, na druhé straně skříně, na cípu mé reflexní vesty, která tam kdysi zapadla. Přináším ze zahrady picker (takovou hůl se zobáčkem a páčkou na sbírání odpadků). Spolubydlící B opatrně vytahuje vestu zpoza skříně (pomocí pickeru) a já číhám se skleničkou. Pavouk drží. Pavouk je lapen! Pavouk je obrovská hnusná svině s kusadly na předku i na zadku! A jak hejbe těma nohama a těma předníma chapadlama! Fuuuj mě je blbě!!! Velice, velice pečlivě obaluji skleničku s pavoukem kusem papíru aby náhodou neutekl a jdu ho ukázat spolubydlícímu C. Ten mě nevrle posílá do prdele, čímž kazí zábavu, a já jdu pavouka vyhodit o tři baráky dál sousedům za plot. Vracím se do pokoje, srovnávám postel a v myšlenkách se vracím k tomu, že ten pavouk, jehož jsem prvně zpozoroval na své posteli, nebyl zdaleka tak velký. Že bychom tu měli páreček? Nebo dokonce rodinku?!?! A jak se vlastně ten parchant dostal z jednoho rohu místnosti na úplně opačný konec, za skříň? Dokoukáváme film. Nezhasínám.
Dost strasidelna historka.Doprdele ja dnes asi nezaspim.A rozhodne v noci nezhasnem.
OdpovědětVymazatDobré :o)
OdpovědětVymazat