Už v šesté třídě jsem zaperlil při jedné hodině angličtiny. Stál jsem tehdy u tabule, když tu vešel školník, asi metr šedesát vysoký postarší mužík, aby něco sdělil učitelce. Tabule byla hned vedle dveří a mě napadlo, že by byla sranda mu při odchodu podrazit nohu. Obvykle zůstávám u představ, nejsem přeci žádný zlotřilý sígr, tentokrát mi to však nedalo a aniž bych o tom nějak moc přemýšlel, prostě jsem mu tu nohu podrazil. Naštěstí/bohužel se zachytil dveří a elegantní oblouk nedokončil. Nevím proč, ale můj čin ho dost nasral a učitelku taky, málo platné že třída propukla v hurónský smích. Bohužel mě tenkrát nenapadlo to svést na náhlou křeč v koleni a jako důkaz se za něj s grimasou bolesti chytit.
Žádné komentáře:
Okomentovat