Opravdu moc jsem se letos těšil na dovolenou v Norsku. Snil jsem o ní půl roku předem a když to nakonec celé padlo kvůli záporným hodnotám spolehlivosti určitých lidí, hodně mě to mrzelo. Nakonec jsem však tuto ztrátu přetruchlil a mám teď úplně jiné vyhlídky, které z roku 2009 dělají cestovatelský rok number one.
V září jedu na týden do Španělska. Nic vzláštního, jen takový malý oddych od Anglie a příprava na slunnou Austrálii, kde strávím celý listopad! Hohó, ať žije slunná jižní polokoule, budu se smát těm chudákům v zamračeném a zadeštěném Londýně a válet se na pláži u Sydney, házet bumerangem s klokany a zírat na tasmánské čerty v tasmánském národním parku, jehož velikost je zhruba stejná jako celá Velká Británie. 14 budu docházet na našeho officu v Sydney a 14 dní strávím na cestě Austrálií. Těším se? Ano. A proč jsem v titulu zmiňoval to Japonsko? Inu, nečekaná ale velmi příjemná třešnička na dortu. Kolegyně se kterou do Austrálie letím sehnala super letenky od Air Japan z Londýna do Tokya a z Tokya do Sydney... s jednou nocí v hotelu a spoustou času projít si město! Tedy pokud mě jetlag a 19 hodin letu dřív nezabije.
Přičtu-li čtyři dny ve Walesu letos v květnu a měsíční pobyt na Kostarice, mohu tento rok s úspěchem nazývat silně internacionálním, ba dokonce interkontinentálním. Poprvé v životě jsem vycestoval mimo rodnou Evropu a než řeknu švec, bude to dokonce třikrát, na tři různé kontinenty.
To Norsko mě pořád hodně mrzí, ale už ne tolik. A to nevíte, co chystám na příští rok...
