Vánoce ne-podle představ

Navzdory slibnému začátku štědrého dne, kdy jsem náruživě naklepával řízky a degustoval bramborový salát, se celá věc nevydařila tak, jak jsem si jí představoval. Po pravdě řečeno, byl jsem spíše zklamán a nebyl jsem jediný. U kamarádky kde se celá akce konala se sešlo jedenáct lidí – většinou Slováci, pár Čechů a Michal pozval jednu kamarádku z Turecka a jednu Rumunku. Na mě byla akce strašně chaotická. Nebylo prostřeno, všichni kecali jeden přes druhého, Michal se snažil nás přimět mluvit anglicky kvůli svým kamarádkám, jenže to bylo v takovýchto podmínkách prostě nemožné, a navíc jsme čekali až přijde poslední člen – pan domácí – z práce, ačkoliv jsme se předtím dohodli že se najíme bez něj a po jeho příchodu dáme druhé kolo. Výsledek byl ten, že jsme začali dřív pít než jíst a řízky byly studené. Přesto to byla fajn večeře, to zas jako jo. Bohužel mi celý požitek zkazil slabý apetit způsobený nastydnutím. Po dvou řízcích a naběračce salátu jsem už nemohl pozřít ani sousto, natož dopít druhé pivo. Pravda, řízky byly jak dlaň dobře rostlého dřevorubce, ale to je irelevantní, to jsem prostě svědomitě porcoval a obaloval. Po jídle se pak z celé vánoční večeře stala taková obyčejná párty – z bedny se linul zvuk vánočně naprosto neladícího akčního filmu s českým dabingem, Michalovy kámošky se nudily a on se chudák hrdinně leč marně snažil vést nějaký rozhovor, a pak se půlka lidí odebrala do vedlejšího pokoje koukat na Pelíšky, které jsem určil jako nástupce Mrazíka coby vánoční film. Rumunka s Turkyní nakonec odešly, což paradoxne zlepšilo situaci, protože tam bohužel prostě nezapadaly a všichni Čechoslováci se bavili mezi sebou. V momentě kdy opustily byt jsem seděl na gauči a koukal na Pelíšky, zatímco Michal se zapojil do obecného pokecu. V tu chvíli mi taky začala stoupat teplota a když jsem v jednu ráno řekl že mi není dobře a že jdu domů, na teploměru jsem naměřil skoro 40°C. Onemocnět v nejnevhodnější dobu je moje specialita. Druhý den jsem se cítil tak, že ačkoliv mi bylo blbě z hladu, pouhé pomyšlení na řízek mi zvedalo žaludek. Naštěstí jsem se do večera vypotil a teplota spadla skoro o dva stupně, takže jsem dokázal sníst aspoň pomeranč. Na druhý den už jsem šel do řízků. Zkrátka a dobře, opravdu neobvyklé vánoce.