Kniha o Radovanu Krejčířovi

Už dlouho se mi nestalo, že bych jen tak namátkou otevřel nějakou knížku a jedním dechem ji přečetl. Pak jsem v poličce objevil dvěstěstránkový svazek s prostým názvem Radovan Krejčíř.

Je to hodně zajímavé čtení, které ukazuje kontroverzního podnikatele v jiném světle než jak ho známe z médií. Pro nezaujatého čtenáře je to skvělá příležitost dozvědět se o Krejčířovi něco nového, získat pohled z druhé strany a utvořit si vlastní názor na to, kdo je ten špatný. I když vyšla v roce 2005 a leccos se od té doby změnilo, její obsah je stále aktuální.

Začátek vyprávění, popisující policejní zátah v Krejčířově vile a následný útěk přes půl Evropy až na Seychelly, by si nezadal se slavnými akčními trháky typu Jason Bourne. Je to napínavé dobrodružství, které jsem četl se zatajeným dechem.
Kniha se věnuje i důvodu podnikatelova útěku - údajné cílené likvidaci člověka, který toho moc ví a jemuž politici, jimž pomohl, nechtějí splácet své dluhy. Krejčíř popisuje, jakou roli sehrála policie, politici i média, a odkrývá špinavé úplatkářské trendy v nejvyšších vládních kruzích. Že politici berou úplatky asi nikoho nepřekvapí, ale stejně je docela síla o tom číst takhle stroze a bez okolků. Jediná forma cenzury jsou pozměněná jména některých osob a subjektů. Šedesátimilionovou směnku na financování ČSSDe tedy údajně převzal jistý Stanislav Kross, apod.

Rozum zůstává stát i nad zkorumpovaností a gangsterskými praktikami policie. Ty nechybí v žádné z kapitol, kde se podnikatel vyjadřuje k jednotlivým kauzám, z nichž byl za posledních patnáct let obviněn, ani při popisování vraždy svého otce, v níž měla údajně policie prsty.

Skoro všechno, co Krejčíř uvádí, od lživé štvanice senzacechtivých médií až po zradu a špinavé praktiky policie a některých politiků, zní věrohodně a rozhodně si ten člověk získal mé sympatie. Je jedno, jestli mluví pravdu nebo ne. Kniha Radovan Krejčíř je zajímavá, poskytuje náhled z druhé strany barikády a objektivnímu čtenáři bez předsudků umožňuje nahlédnout do zákulisí nechvalně proslulé kauzy.
Není divu, že byla vyvinuta snaha zabránit vydání tohoto díla. Obsahuje dost kompromitující materiál a Krejčíř z něj vychází jako mučedník-hrdina. Jak znám český národ, při současné nasranosti na politickou garnituru by ho byl schopen zvolit za prezidenta. Už se těším na druhou knížku, Radovan Krejčíř: Odhalení.

Jiří Kulhánek vs Miroslav Žamboch, aneb kdo jde z kola ven?

Dva z nejúspěšnějších českých spisovatelů, Jiří Kulhánek a Miroslav Žamboch, koncem roku 2011 vydali v krátkém sledu dvě nové knihy - jako první vyšla Kulhánkova Vyhlídka na věčnost, se Žambochovým upirským příběhem Visio in extremis v těsném sledu.

VERSUS

Upozornění: článek NEobsahuje spoilery.

Po přečtení obou děl, vzhledem ke zdánlivým podobnostem (stylizace obalu, nacisti, jistá podoba v názvu, upíři aneb Kulhánkovo oblíbené téma) a hlavně načasování vydání se nemohu ubránit jisté domněnce, že Žambochovo dílo pošramotilo Kulhánkovu reputaci ještě víc, než samotná Vyhlídka, která mě osobně moc neuchvátila.

Přátelé Pijí Plzeň

Tři pé, aneb to si tak koukám na Přátele a co to nevidí oči mé na Chandlerově lednici.

Harry 3D Potter

Tak jsem se byl podívat na posledního Heráka v kině a mám z toho rozpolcené pocity. První část filmu byla dost dobrá, temná a plná napětí jak to všechno dopadne, když se v Bradavicích teprve připravovali na bitvu. Bitka byla docela dobrá, i když mě zklamalo že tu nejzajímavější havěť sfoukli během jedné půlminutové scény.
Mnohem horší už byla druhá část filmu. Řada scén a situací byla dohnaná až k trapnosti ústící ve směšnost (ne nadarmo se půlka kina smála Voldemortově smrtelné grimase či Longbottomově hollywoodskému proslovu) a hlavně se to děsně táhlo. V závěru už jsem jen netrpělivě seděl a čekal až to skončí (a půlka kina se mnou).
Filmu taky uškodilo, že už nebylo moc co vyprávět. Předchozí díl měl rozvinutý děj, spoustu změn, zvratů, událostí, zatímco finále už bylo v podstatě jen o tom jednom - finální bitce - a do složitostí děje se tedy šlo ponořit jen těžko.
Jestli mě na posledním Harrym něco potěšilo, pak to bylo 3D. Je to teprve druhý film který jsem viděl ve 3D a oproti Avatarovi musím říct, že tady to fakt mělo smysl, spousta efektů vypadala naprosto výborně (např. dementoři mlžně plynoucí směrem k divákům nebo drak v bance) a nebyla tam jenom aby mohl film dostat nálepku 3D a líp se prodávat.

A z úplně jiného soudku - máme na pokoji nového spolubydlícího a ten má PSP a na něm God of War. Takže si možná zahraju svou první PSP hru a hned takovouhle pecku!

Špatná recenze na Flight 666 od Iron Maiden

Zase jednou mi něco hnulo žlučí. Ačkoliv respektuji právo na názor, tahle recenze na Iron Maiden: Flight 666 od MEW2 je naprosto zcestná. I když je to kámoš, zasloužil by deset hodin hip-hopu a tři dechovky k tomu. Moji protirecenzi najdete v odkazu pod inkriminovaným článkem nebo jednoduše pokračujte v četbě.

s touhle recenzi si dovolim absolutne nesouhlasit. ba co vic, tvrdim ze jeji autor totalne prestrelil. za 30 let teto legendarni kapely je 666 prvni video, ktery fanouskum dovolilo tak zblizka nakouknout do soukromi clenu kapely, do toho jak to chodi v zakulisi. zaroven pobavilo vtipnejma hlaskama (oda na letusku nema konkurenci). jako dlouholetej fanousek mejdnu, ktery jsou pro me kapela c.1, je takovejhle nahled do zakulisi unikatnim zazitkem. ukazte mi material, kde se beznej smrtelnik neco takovyho dozvi a navic v takhle peknym podani. dalsi vytka, ze si kapela timto filmem jen placa po zadech, je naprosto neopravnena. ano, at se placaj po zadech, vsak si to zaslouzej. ktera svetova kapela muze rict, ze jeji frontman odpilotoval cely turne a ze kapela sedela v jednom letadle s celou crew? tradicni svetovy turne tohoto rozsahu trvaj rok a bednaci maj vzdycky svuj autobus, kterej rozhodne neridi frontman, ba ani basak ci bubenik. za dalsi - vytka k playlistu je tez neopodstatnena. ze kopiruje life after death se da ocekavat, vzhledem k tomu ze turne se jmenuje "somewhere lost in time" a je souborem starejch flaku, nikoli prezentace novyho alba, a oslavuje prave jejich nejlegendarnejsi zivak z roku 85. nezavisle na pritomnotsti kapely je pak film 666 zajimavej pruvodce pulkou sveta, diky nemuz se clovek co nikdy nenavstivil indii, australii, japonsko ci jizni ameriku muze aspon z rychliku dozvedet, jak to tam vypada a jaky sou tam fanousci. dozvi se treba, ze australani sou totalni magori, parici japonci jsou k popukani, ze polaci jsou naprosto vsude (kdyz budete sledovat pozorne, vsimnete si, ze na kostarice je zaber na dva typky co namackly u naslapek drzej nad hlavou polskou vlajku). dozvite se, ze kolumbie je policejni stat (pro me novinka), ze se bez kyslikovejch masek by to tam bruce asi neodzpival, uvidite jak se v indii stavi podium z bambusu, jak to vypada v mexickejch pyramidach a ze v brazilii existuje jeste vetsi magor nez jsem ty a ja, kterej irony promenil v nabozenstvi a vykoupil se krvi z tisice a jednoho tetovani. dozvite se, ze nicko ma nejradsi syrovou, ze bruce dokaze vytocit blba otazka od blbyho americkyho novinare, atd. ano, spoustu tehle veci se fanousek dozvi pokud sleduje fanstranky apod. ale kde to najdete v peknym seskupeni jako na tomhle filmu, kterej narozdil od tradicniho zivaku ala rock in rio neprinasi jen obycejnej set pisnicek, ale daleko, daleko vic? pokud navic mate radi cestovani a na nekterejch z tech mist jste nekdy byli, film ve vas vyvola prijemnou nostalgii a krasny vzpominky. osobne vam zarucuju, ze i kdyz sem mejdny v cr videl nazivo 7x, tak parit na ne v kotli plnym rozjarenejch kostaricanu byl nejlepsi hudebni zazitek myho zivota, a ze az mejdni zas vyrazej na turu, nechci na ne uz jit v evrope. priste jedu do brazilie!
jeste bych dodal, ze az se s autorem clanku, tak demonstrujicim naprosty nepochopeni a nedoceneni filmu, zas nekdy potkam u piva, musi se za takhle mizernou praci vykoupit aspon deseti rundama pro celej stul :) flight666 na bluray byl nejlepsi darek k narozeninam, jakej jsem za poslednich par let dostal!

Co mě dostalo na Avatarovi? Lars Ulrich!

A pak i pár dalších věcí, o nichž už určitě napsal další milion bloggerů, takže to nebudu nijak rozpitvávat a hodím sem jen stručný názor. Kdo to ještě neviděl a nechce si zkazit zážitek, ať dál nečte.
Současný trhák kin a komerční tahoun, vévodící reklamám na všechno od coca coly až po airways s křidélky, se mi líbil. Díky recenzím a názorům známých jsem věděl do čeho jdu a co od filmu čekat, proto jsem nebyl zklamán, ba naopak. Sladkovodní hollywoodský příběh byl přesně tak plytký a předvídatelný jak se povídá, zatímco efekty byly přesně tak ohromující, jak se o nich básní. Sice se mi celé tři hodiny sezení v kině chtělo brutálně na záchod, což docela kazilo požitek z filmu, ale s 3D brýlemi na nose (poprvé) jsem si to stejně užil. Musím uznat, že ten kdo vymýšlel grafiku se fakt vyznamenal. Ty barvy, tvary, zvířata, kytky, svítící stromy, levitující hory a všechno to ostatní, to bylo prostě úžasné. Tam bych chtěl mít chatu!
 Ale stejně mě nejvíc dostalo vidět ex bubeníka z Metalliky hrát ve filmu.

Film Postal

Našel jsem odvahu a skouknul další výtvor z dílny Uwe Bolla. Byl jsem mile překvapen.
U Postala jsem znuděně nevzdychal a nečuměl na hodinky kroutíce očima a doufajíce ať už to skončí. Naopak, zíral jsem s ústy dokořán co pár vteřin si říkal "wtf???"... což přesně odpovídá mým dojmům ze hry. Film zůstal celkem věrný své předloze a opomineme-li některé vyložené nechutnosti a fekálnosti, najde se i několik skutečně zábavných pasáží. Konkrétně dialog teroristů v pilotní kabině, manželka hlavního hrdiny či Usama na přednášce o lepším jednání se zaměstnanci mě vskutku pobavila. Po zbytek filmu jsem pak zíral s ústy dokořán a nevěřícně vejral očima. Stejně jako při hraní hry. Rozhodně oceňuji, že si pan Boll v Postalu dokázal udělat srandu sám ze sebe.
Ačkoliv jsem uprostřed sledování Postala usnul a musel ho dokoukat druhý den, nemohl za to Uwe, nýbrž moje nefalšovaná únava. Naopak, Postal mě docela bavil. Ne že by šlo o kdovíjaké veledílo, ale zdá se, že Boll konečně našel svojí parketu. Pokud se konečně přestane brát vážně a bude se držet úchylných herních předloh, možná konečně natočí koukatelný film. Hlavně ať už nechá na pokoji Bloodrayne!
Mimochodem, jak si tak čtu recenze na pár jeho dalších filmů, asi to risknu a zkusím je.

Léčba šokem, aneb dabing je někdy lepší než originál

Po letech sledování Ženatého se závazky v češtině, s geniálním zedníčkovským dabingem, jsem si jen tak na zkoušku pustil jeden díl v originále. Prostě už mi vadily ty špatně přeložené vtipy, které v češtině vůbec nedávají smysl. Věděl jsem, že když dali Zedníček a Zavadská hlasy Alovi a Peggy, že stvořili nejlepší dabing pod sluncem, a že originál bude o ničem. A že přijde šok. A že to bude hrůza. I když už sleduju prakticky všechno v angličtině, tak Simpsonovi a Bundovi prostě čeština rulez, kam se hrabe originál. No ale prostě ta zvědavost mi nedala. No co budu povídat, Alův americký hlas je prostě hnus bezbarvý, ale když jsem uslyšel promluvit Peggy, nemohl jsem uvěřit že tohle je originál hlas té ženské na obrazovce. To zní jak nějaká o dvacet let mladší holka. A hlavně je to hlas Leily z Futuramy!!! No mě poser záda. Zlatej Zedníček.

Iron Maiden Costa Rica 2009

Jak jsem prožil 3. března? Byl jsem na Mejdnech na Kostarice!!! S jistotou mohu říct, že tak parádní koncert jsem už dlouho nezažil. Natočil jsem několik videí a jejich vysoká kvalita mě fakt řekvapila a spravila mé mínění o Nokia N95 8GB. Pokud rozumíte aspoň trochu španělsky, koukněte na Youtube na komentáře pod videi - dokazují nadšení latinskoamerických fanoušků a taky fakt, že jsem tam asi jako jediný měl pořádnou kameru :)
Nebudu se moc rozepisovat o výkonu kapely jako takovém, ten byl jako vždy excelentní a splnil všechna očekávání (ačkoliv tentokrát Bruce tolik nekecal a nedělal tolik vtípků). Co předčilo má očekávání bylo publikum a kotel.

Lordi - velké hudební překvapení

Stává se vám někdy, že zčistajasna, jako rána z azurového nebe, naprosto nečekaně, nezvaně a neplánovaně, přijde něco, co vám naprosto vyrazí dech překvapením? Mně tedy ano. Ehm, nějak jsem se v tom úvodu zamotal, dost těch nesmyslných filozofických úvah, přejdu ke corpus factum, tedy k věci.

Hudební skupinu Lordi znám už asi dva roky. Tedy, znám jen od vidění, nikoli od slyšení – kdysi jsem někomu sháněl jejich album The Arockalypse a viděl od něj obal. Ďábelská image kapely a vzezření masek ve mně vzbudilo přirozenou antipatii svou podobností průjmovým Slipknot, proto jsem se neobtěžoval si CD ani pustit. Pak jsem před nedávnem slyšel na rádiu Rockzone úplně nářezovou písničku Hard Rock Halelujah...

Přeplácaný Batman

Jak se mi (ne)líbil nový Batman? Bacha spojlery!

Karasmanovy dojmy z koncertu Iron Maiden

Karasman me pozadal o pridani jeho dojmu z koncertu Iron Maiden, na nemz jsme spolecne zaparili. Jeho noticka je strucnejsi, nemene vsak vystizna.
Prestoze heavy metalova legenda Iron Maiden nepatri zrovna mezi muj salek kavy a radsi si poslechnu nejaky ten hardcore ci death, jejich koncert pro me byl naprosto grandiozni zazitek. Zacatek sice nic moc (Salamandra neni zrovna hudba pro me, navic s mizernym ozvucenim a tu Harrisovu pudlinu snad nema cenu ani komentovat, Storm to vystihl velice trefne), ale kratce po osme hodine vecerni se rozpoutalo takove peklo, jake jsem snad jeste nezazil. Jakozto Maidenu temer neznaly jedinec jsem sice nemohl rvat vsechny zpivane texty jako vetsina paranu okolo, ale pri notoricky znamych hitech jako Fear of the Dark, Trooper ci Number of the Beast jsem se uz zahanbit nenechal, ty musi znat opravdu kazdy. Atmosfera natriskaneho stadionu nemela chybu a ve chvili, kdy cca 40 tisic lidi zvedlo ruce nad hlavu a zarvalo MAIDEEEN, me az mrazilo v zadech. Bohuzel abych kvalitne zaparil, bych potreboval tak dva metry prostoru okolo sebe, ne dvacet centimetru. Diky tomu se skakani konalo jen vel ice vzacne a i tak jsem nekolikrat solidne sejmul drobnou divcinu za mnou. Vysledny dojem z Maidenu je vice nez pozitivni a po navratu domu jsem byl porad v takove razi, ze jsem jeste asi dve hodiny poslouchal jejich hity na YouTube. Pokud se zase objevi v Praze, pokusim se dostavit znovu. MAIDEEEN!

Iron Maiden Prague 08 August 2008 Somewhere Out in Eden

Report z koncertu Iron Maiden na pražském stadiónu Eden Slavia, aneb jak jsem slavil narozeniny. Uvnitř je půl hodiny videa!

Úvod, scházení
Pátek, osmého srpna 2008. Pro mě a pro dalších pětatřicet tisíc lidí je to velký den, na pražském stadiónu Eden Slávia vystoupí Iron Maiden, nejlepší metalová skupina na světě. Ve tři hodiny se scházím s Culíkem, nakrátko ostříhaným kamarádem z mimoprahy, a v proudu metaláků se vydáváme ke stadiónu.

Literární hororové skvosty na netu zdarma a legálně

Už delší dobu si chci přečíst něco (všechno) od H.P. Lovecrafta, jenže v místní knihovně ani nevědí kdo to je. Při čtení Kingovky Danse Macabre, kde v jedné kapitole figuruje Lovercraftovo jméno obalené superlativy asi tak pětkrát za stránku, jsem na něj dostal takový zálusk, že jsem se donutil aspoň zagooglovat. Jaké to překvapení, když po zadání jediného slova (lovecraft) a kliknutí na první odkaz vyjela stránka s kompletním dílem předních mistrů hororu minulého a předminulého století. Nejen Lovecraft, ale též Edgar Alan Poe, Bram Stoker (autor Drákuly) či ta šikovná slečna, jež v devatenácti letech napsala Frankensteina a jejíž jméno si nikdy nemohu vybavit (po přečtení Danse Macabre už ano: Mary Shelley).

Stránky jsou laděny v působivě prostém stylu počátků internetu (ačkoliv využívají moderních pičičandiček jako třeba Flash) a místo aby byly přeplácány barvami, reklamami a vyskakujícími okny, najdete na nich přímé odkazy na kompletní díla (romány, povídky, básně) výše zmíněných autorů. A všechno je naprosto legální, protože knižní autorská práva automaticky zanikají po sedmdesáti letech od vydání (aspoň tak jsem to slyšel). Pravda, není to papír a na obrazovce bych si knížku v životě nečetl, už vůbec ne horor, ale na mobilu je to pohodlíčko.
Takže pokud i vy máte zálusk na některého z mistrů hororu a nemůžete (nebo jste líní) od něj nic sehnat, klikněte na web ortodoxního fanouška hororu, www.dagonbytes.com! Ještě bych měl možná poznamenat, že jak stránky tak díla jsou v originále, tedy anglicky.

Bloodrayne 2: Deliverance - horší už to nebude

Po půl roce jsem našel odvahu spustit soubor bloodrayne2.avi a dokonce ho dokoukat až do konce, aniž bych přitom usnul, což považuji za nadlidský výkon (možná šlo o duševní sebeobranu - usnout u toho tak mám takové noční můry, že by se i Alan Wake zastyděl). Musím však konstatovat, že mě tento snímek poměrně překvapil. Poté, co jsem viděl předchozí Uweho výtvory bych totiž nikdy nevěřil, že lze natočit něco ještě horšího!

Netřeba se o obsahu Bloodrayne 2: Deliverance rozepisovat, stačí to spisovně popsat třemi slovy: NEPŘEDSTAVITELNĚ ŠPATNÝ FILM. (místo filmu dosaďte libovolný ekvivalent exkrementu). Uwe se tentokrát překonal a opět dokázal, že nikdy není tak zle aby nemohlo být hůř. Obdivuji jeho schopnost se výtvor od výtvoru horšit a do každého svého "díla" nacpat úplně všechna myslitelná i nemyslitelná klišé, přimět herce k ještě horším výkonům (tentokrát obsadil neznámé tváře, těm známým asi jeden z ostudy kabát stačil) a touto směskou přimět diváka jako jsem já, aby se na jeho špatnou napodobeninu filmu díval s výrazem plným nevěřícného úžasu. Jinými slovy, Uwe na to jde od lesa a vůbec není tak hloupý, jak si lidé myslí.
Teď ale vážně. Na Bloodrayne 2 byla jedna věc která mě pobavila (scéna kdy zloduch táhne pryč jakousi ženu a naprosto neochvějně jí při tom osahává ňadra) a jedna věc, která mě nadmíru potěšila: KONEC!

Stephen King - Lisey's Story, aneb jak vypadá čtenářské peklo

Čtenáři třeste se, mistr hororu opět udeřil, a tentokrát je to fakt tvrdé! Recenzi na tento brak jsem 19.3.2008 napsal pro české fanstránky Stephenking.kbx.cz a hodil ji i sem. Zklamal mě však naprostý nezájem tady na blogu, nulová odezva ze strany čtenářů, pročež oceňuji velmi ráznou reakci Romana Krásy na Stephenking.kbx.cz (hned nad mou recenzí). Nebál se vyjádřit svůj nesouhlas a já mu rád odpověděl v komentářích na zmíněném webu. Recenzi si můžete přečíst tam i tady.

Slavný spisovatel Scott Landon se po své náhlé smrti tak docela neodmlčel a jeho vdovu, malou Lisey, nejmladší z pěti sester, čeká náročné období. Ziskuchtiví literární experti, až příliš vehementně se zajímající o Scottovy nevydané texty, jsou to poslední co jí trápí. Ani náhlé upadnutí její sestry Amandy do totální katatonie není tou nejtrpčí porcí na talíři. Tou je totiž fakt, že se Scott začne ozývat ze záhrobí, odkud své milované Lisey udělí náročný a nebezpečný úkol, spojený s jeho smutnou a nepředstavitelně temnou minulostí, dosud zahalenou v blaženém zapomnění. V sázce je hodně, víc než si Lisa dokáže zpočátku představit...

Toto psychologické drama, ač oplývající zajímavou a chytlavou zápletkou, stejně jako unikátním pohledem do života dvojice prožívající skutečnou lásku na celý život, považuji za nejhorší dílo, jaké kdy vzešlo z Kingova psacího procesoru. Jsem zvyklý, že u nemalé části jeho knih musím přetrpět prvních sto až dvěstě stran totální nudy, během nichž mě autor seznamuje s hlavními postavami a vykresluje celkový obraz, v němž se daný děj bude odehrávat. Jsem však také zvyklý, že u všech takových románů (s výjimkou Insomnie) jsem za počáteční útrapy bohatě odměněn strhujícím, temným a často krvavým příběhem. S tímto předpokladem jsem se pustil i do Liseyina příběhu. Já naivka!

Unifest 2007 - část třetí

Tragédie na pivním podnose
Několik stavů opilosti, strastiplná cesta na Slovensko, přiznání se ke spánku a dramatická změna počasí. To všechno a ještě víc charakterizuje Unifest 2007, o jehož závěru se dočtete v dnešním příspěvku.

V posledních dnech bohužel došlo k neštěstí – zkazilo se nám pivo. Náhlé výkyvy teploty, špatně zvolená pozice posledního sudu (celkem se za pět dní vypily čtyři) a nemožnost pročistit pípě trubky bohužel vedla k tomu, že v posledních dnech akce dostalo pivo poněkud nakyslou, ne zrovna atraktivní příchuť. Někteří vytrvali a statečně pili skoro až do konce, stále častější však byly případy, kdy se ráno vylévaly celé půllitry zvětralého piva, které si někdo natočil, ochutnal a znechuceně ponechal svému osudu. Nakonec jsme museli jít do vsi pro lahváče. To už se však festival chýlil pomalu ke konci a nás čekala poslední série filmů.

Unifest 2007 - část druhá

Nádherná lokalita na severozápadě Slovenska. Malá chatka hluboko v lesích... Druhý díl reportu z letošního Unifestu vás seznámí s druhou sérií promítnutých filmů a taky o tom, že zima a kouř dokážou být pořádně nepříjemní společníci. Jen pro připomenutí, nezapomeňte na fotoseriál na rajče.net

Chlastací intermezzo, zima a hrátky s ohněm
Po druhé nebo třetí noci, už si nevzpomínám, okolo šesté ráno, šla většina lidí spát. Nikoli však dorůžova vyspinkaný Storm a odpočatější Uni, Kubo a Dano. Nějak jsme se zapovídali a znáte to. Člověku z toho mluvení vyschne hrdlo, vyhrabe se ze spacáku, natočí si pivo, pak druhé, pak třetí... no a jak už to tak bývá v situacích kdy to člověk čeká nejméně, nakonec jsem jich natočil jedenáct a když ostatní ve tři odpoledne vstávali, já se poměrně nejistým krokem zavrávoral do spacáku. Loňský rekord třinácti kousků se mi však zdolat nepovedlo. Co se však zdařilo dokonale bylo opětovné nastydnutí, za což tentokrát nemohla hlava vystrčená z okna vlaku, nýbrž náhlé a velmi nepříjemné ochlazení doprovázené mohutnými lijáky, kterými nás přivítal začátek srpna. A to se nám Uni smál, když se šel den předtím koupat a my ne! Že byla fakt brutální kosa dokazuje fotka tří účastníků vycpaných několika páry fuseklí, tuplovanými tepláky, mikinami, bundami a novinami a zavrtaných hluboko do svých spacáků (ať si Jakub říká co chce, spacák za dvě stovky se vyplatil. Nepustil zimu dovnitř, natož tělesné teplo (a jiné věci) ven). Když ne na těle (o to se staral alkohol), tak aspoň na duši zahřál Tominhu se svou ohnivou show, jež byla vskutku působivá a uprostřed letního vyschlého lesa i plná napětí.

Unifest 2007 - část první

Nádherná lokalita na severozápadě Slovenska. Malá chatka hluboko v lesích, ale ne tak hluboko aby nebyla poblíž hospoda a pivní velkosklad. Říkejme tomuto místu Uniho, protože organizátor a duševní otec akce o níž se chystám psát má přezdívku Univerz, pro přátele Uni.

Introduction
Nejdřív menší úvod: UNIFEST není, jak by se z názvu mohlo zdát, nějaká univerzálně festovní střelnice. Je to filmový festival se striktními pravidly, které nyní vyjmenuji.

První Uniho zákon: vypij co nejvíce chlastu. Druhý Uniho zákon: vypij ještě víc chlastu. Třetí Uniho zákon: sežer co nejvíce jídla. Čtvrtý Uniho zákon: ani kapka nesmí přijít nazmar (podpravidlo Prvního a Druhého zákona). Pátý Uniho zákon: v noci platí přísný zákaz spaní, na to je dost času ve dne. Noc patří sledování filmů.

A tady se dostáváme k jádru guláše – Unifest je soukromý filmový festival odehrávající se na Uniho chatě (se kterou jsem se seznámil na silvestra 2005/06. V červenci se konal již třetí ročník a já samozřejmě nesměl chybět. Report z akce přináším s menším zpožděním, ale věřím že v těchto zimních měsících si každý rád připomene slunné letní dny, kdy mohl vesele běhat v kraťasech a válet se v trávě místo v půl metru sněhu. Krom článku jsem dal dohromady i fotoseriál, který najdete na rajče.net.

Kabát - Live in London 8.12.2007

Je to zvláštní, ale všechny české a slovenské kapely které mám v oblibě jsem naživo viděl až v Anglii. Horkýže Slíže v únoru, Tři Sestry v dubnu a teď v prosinci Kabáty. Koncert byl parádní a dokonce mě čekalo naprosto nečekané překvapení. Uvnitř další videa!



Carling Islington Academy byl beznadějně vyprodán a sál narvanější než ta nejnarvanější piksla od sardinek. Obsluha baru byla zřejmě na sedativech, protože na pivo se čekalo snad hodinu a za pípou se zjevně nespěchalo. Naštěstí to trvalo jen do chvíle, než Vojtek a spol. vstoupili na pódium.
Překvápko, které jsem věru nečekal, přišlo už s předkapelou Reskata. Čtyři holky, kterým to s kytarama vážně seklo a docela se mi líbila i jejich hudba, bohužel však bylo publikum naladěno na Kabátovskou notu, takže se nesetkaly s větším ohlasem.