Unifest 2007 - část druhá

Nádherná lokalita na severozápadě Slovenska. Malá chatka hluboko v lesích... Druhý díl reportu z letošního Unifestu vás seznámí s druhou sérií promítnutých filmů a taky o tom, že zima a kouř dokážou být pořádně nepříjemní společníci. Jen pro připomenutí, nezapomeňte na fotoseriál na rajče.net

Chlastací intermezzo, zima a hrátky s ohněm
Po druhé nebo třetí noci, už si nevzpomínám, okolo šesté ráno, šla většina lidí spát. Nikoli však dorůžova vyspinkaný Storm a odpočatější Uni, Kubo a Dano. Nějak jsme se zapovídali a znáte to. Člověku z toho mluvení vyschne hrdlo, vyhrabe se ze spacáku, natočí si pivo, pak druhé, pak třetí... no a jak už to tak bývá v situacích kdy to člověk čeká nejméně, nakonec jsem jich natočil jedenáct a když ostatní ve tři odpoledne vstávali, já se poměrně nejistým krokem zavrávoral do spacáku. Loňský rekord třinácti kousků se mi však zdolat nepovedlo. Co se však zdařilo dokonale bylo opětovné nastydnutí, za což tentokrát nemohla hlava vystrčená z okna vlaku, nýbrž náhlé a velmi nepříjemné ochlazení doprovázené mohutnými lijáky, kterými nás přivítal začátek srpna. A to se nám Uni smál, když se šel den předtím koupat a my ne! Že byla fakt brutální kosa dokazuje fotka tří účastníků vycpaných několika páry fuseklí, tuplovanými tepláky, mikinami, bundami a novinami a zavrtaných hluboko do svých spacáků (ať si Jakub říká co chce, spacák za dvě stovky se vyplatil. Nepustil zimu dovnitř, natož tělesné teplo (a jiné věci) ven). Když ne na těle (o to se staral alkohol), tak aspoň na duši zahřál Tominhu se svou ohnivou show, jež byla vskutku působivá a uprostřed letního vyschlého lesa i plná napětí.

Další filmy
Zodiac měl být podle Hukuse kvalitní thriller od režiséra Seven, navíc natočen podle skutečné události. Začal sice slibnou sérií brutálních vražd, ale rychle se zvrhnul v pouhou detektivní práci jednoho novináře, pro nějž se stalo hledání vraha posedlostí a nevzdal to ani po mnoha letech, kdy to vzdala policie, manželka se odstěhovala i s dětmi a vrah zemřel sešlostí věkem.

Seven. Tak na tenhle film jsem se těšil víc než na Stalkera, toužil jsem jej vidět už několik let a nikdy si nenašel čas. Na Unifestu mě spánek přemohl už po první vraždě.

Poměrně unikátní byl hudební film The Wall od Pink Floyd, na nějž se přišli podívat i Uniho rodiče. Tady mi dovolte malou odbočku: je až s podivem, že za ty dvě hodiny co s námi strávili si Uni nedal ani cigáro ani panáka, přešel ho perverzní humor a vypil pouhá dvě piva, jestli vůbec). Ale zpátky k The Wall. Nemohu říct, že by mě tento snímek nadchnul či zklamal. Byl prostě jiný. Mysl člověka který tohle dílo stvořil se musela utápět v tak nepředstavitelných depresích, že na to radši ani nechci myslet. Od začátku do konce jde o sled nešťastných událostí zoufalého hudebníka, kterému před očima probíhá celý jeho život – život bez otce a s přehnaně ochranitelskou matkou, školní instituce snažící se z inteligentních bytostí udělat nemyslící masu, zrada milované ženy, únik před depresemi za pomoci drog, další útrapy a nakonec masivní zeď, kterou si protagonista vytvořil v mysli aby se před tím vším chránil a teď nemůže ven. Opravdu zvláštní a depresivní snímek, jehož největší zápor spatřuji v přílišné délce, ústící v obtížné strávení tolika negativismu najednou. Pokud má někdo doopravdy tohle v hlavě, upřímně mu nezávidím.

Beerfest je typicky americká komedie o absurdní konzumaci piva, která vyvrcholí velkou bavorskou soutěží ve stylu undergroundových zápasů Krvavý sport. Probudil jsem se v půlce filmu a radši zase hned usnul, nicméně jedna scéna mě opravdu pobavila. To když největší pivař Ameriky spadnul do obří kádě se zrajícím sladem a aby se dostal ven, pokusil se všechno vypít zevnitř. Škoda že to nakonec nezvládl a utopil se.
Další hodně kvalitní film se jmenuje Životy těch druhých. Jde o pohled do komunistického Německa osmdesátých let a práce tehdejší tajné policie Stasi, obdoby našeho STB. Jistý divadelní scénárista se prohřeší tím, že se do jeho krásné manželky zamiluje politický funkcionář, kterému však ona nedá (resp. dá košem). Agent pověřený sledováním jejich domácnosti, věrný stoupenec režimu, se nakonec podvolí vlastní lidskosti a nad diverzantskou činností divadelního dramaturga přivře oko, čímž nastartuje dramatický sled událostí. Jde o skutečný pohled do absurdní doby pár let před pádem komunismu a o silný zážitek, který vřele doporučuji.

Tabáková vole a nevole
Jestli je film který mě vskutku potěšil a u nějž jsem hrdinně neusnul, pak je to Děkujeme že kouříte, můj osobní favorit Unifestu. V hlavní roli tohoto geniálního snímku je lobbista jedné tabákové společnosti, jenž spolu se dvěma kolegy (lobbisty alkoholového a zbraňového průmyslu) čelí kritikám společnosti a protikuřáckých kampaní. Celá finta je v tom, že cigaretový lobbista je sympaťák s neodolatelným úsměvem, jenž každou kritiku překroutí ve svůj prospěch a udělá blbce i z toho nejpoctivějšího a nejzarytějšího antikuřáka, v čemž mu ještě pomáhá jeho desetiletý syn. Nejde však o účelnost nebo snahu zlehčovat problém s cigaretami, jako spíš o satirický pohled na otázku kuřáctví v dnešní společnosti. Film je napěchovaný vtípky a poznámkami, které dostanou i toho nejzarytějšího odpůrce tabáku jako jsem já. Thank You for Smoking považuji za jeden z nejlepších, nejchytřejších a nejzábavnějších filmů jaké jsem kdy viděl.
Je-li řeč o kouření, dovolte mi ještě jednu odbočku. Jestli mě oproti minulému Unifestu něco opravdu vadilo, byla to početná účast silných kuřáků, kteří patrně soupeřili o cenu Propálený kotel roku, protože si zapalovali doslova jedno cigáro za druhým a například Uni, kterého jsem poznal jako nekuřáka, dokázal v pohodě zdolat dvě až tři krabky červených máček za den. Nejhorší byl moment, kdy jsem se pohodlně usadil k promítání a než jsem se nadál, obklíčili mě oba Kubové, Uni i Dano a během dvou minut jsme byli zahaleni v kouřové cloně, přes kterou jsem málem neviděl na plátno. Ve chvíli mě z toho rozbolela hlava a ještě mě Uni vytočil, když po slušném požádání zda by mohl foukat kouř jinam začal mířit ještě přesněji na mou hlavu. Abych ale nezakončil povídání negativním dojmem, vězte že příště se rozepíšu o nejkrutějším filmu, jaký byl na Unifestu promítnut a z něhož si všichni neseme trvalé následky. Někteří už tuší... ale to až za tři dny.