Dopařené hry za rok 2016

Co nám dnes zazpíváte, pane Kocáb?

Z krátkosti tohoto článku je zřejmé, že jsem toho v roce 2016 moc nenapařil. Kromě ledna a února, kdy jsem neměl nic lepšího na práci, na to nebyl vůbec čas. V březnu jsem se přestěhoval do městečka Canmore ve Skalistých horách a uprostřed té nádhery měl plné ruce práce s chozením, lezením a dalším zdoláváním místních vrchů kdykoli byla možnost se urvat z mých tří zaměstnání. Opravdový zájem ve mně vzbudily jen dvě hry - Tomb Raider a nový Doom - na které jsem si tak tak našel čas.

Léto jsem pak strávil na Great Divide MTB Trail, pět tisíc kilometrů dlouhé cyklostezce z Kanady do Mexika napříč Skalistými horami, abych se vzápětí přesunul na západní pobřeží Kanady, blízko Vancouveru, kde mě čekaly tři měsíce plného nasazení v jednom z místních vinařství (nikoli sběrem hroznů, nýbrž obsluhou strojů při samotné výrobě vína). V tom období se mi nějakým zázrakem povedlo dohrát několik modifikací do Dooma, což jsou stejně ty nejlepší hry - rychlé, odpočinkové, jednoduché a nesmírně zábavné. V prosinci jsem se vydal do jižní Ameriky a počítač nechal doma. Takže tady je výčet všech jedenácti her dopařených v uplynulém roce.

Assassin’s Creed Syndicate je povedený návrat ke kořenům série
a zážitek ve formě objevování historického Londýna.

ASSASSIN’S CREED SYNDICATE

Dopařeno 26.1.16 v 19:30, první hra roku 2016. Splněny všechny hlavní i vedlejší mise a vysbíráno skoro všechno co šlo. Celková splněnost hry 97%.

K Syndicate jsem přistupoval s velikým očekáváním, ale i se značnou mírou skepse. S očekáváním proto, že Londýn je nesmírně zajímavé téma; se skepsí proto, že jsem po AC3 žádný nový díl nehrál a zanevřel jak na sérii, tak na celý Ubisoft (za což může jejich výroba her přes kopírák a plytkost otevřeného světa).

Syndicate nezklamal a po jeho dohrání mohu s potěšením prohlásit, že se mi hra moc líbila. Odprostím-li se od obligátního sběrfestu všelijakého harampádí a od dnes již tradičního urážení hráčovy inteligence neustálým napovídáním, je Syndicate vysoce kvalitní kousek. Náplň misí je různorodá a zajímavá, souboje jsou plynulé a mají příjemný spád, byť jsou maximálně zjednodušené, a příběh drží pěkně pohrmadě, i když nejde o nic převratného. Zábavné jsou i historické postavy, i když mě trochu mrzí, že nebylo víc odkazů na perzóny typu Sherlocka Holmese či doktora Jekylla, ovšem datadisk Jack the Ripper to docela kompenzuje.

Myslím, že mám nové oblíbené pozadí...

Ke sběrfestu a urážení lidské inteligence ještě dodám, že mě o to víc potěšila (a překvapila!) přítomnost skutečných hádanek v podobě Secrets of London, tzn. Tajných bedýnek, které lze najít pouze pomocí fotografií zobrazujících kousek místa, kde se daná bedna nachází. Žádná další nápověda, žádná mapa, prostě jen fotka a hráči hádej, kde to asi může být.

Hlavní devizou Syndicate ale není herní náplň, nýbrž úžasně a do nejmenších detailů vypiplané město. V Londýně jsem léta žil a znám ho jak své boty, proto jsem se straně těšil, jak budu ve virtuální, historické verzi této metropole dělat skopičiny, o kterých bych si v reálném životě mohl nechat zdát. A skutečně, bylo naprosto úžasné pobíhat po železničních viaduktech, kochat se výhledem z nejvyšší kopule St Paul’s Cathedral, přikodrcat si to na Trafalgar Square a vylézt Nelsonovi na klobouk, nebo se do nejvyšších pater Tower Bridge dostat jinak než výtahem pro turisty, a ještě k tomu zadarmo. Při brázdění ulic kočárem jsem navíc ocenil jeden obrovský rozdíl mezi Londýnem 19. století a tím dnešním – naprostou absenci motorových vozidel a asi tak o tisíc procent méně lidí v ulicích. Jestli jsem na Londýně něco nenáviděl, byla to právě přelidněnost, davy lidí doslova na každém kroku, a absurdní množství aut v jeho úzkých ulicích. Jaká to slast, nasednout do kočáru, prohánět se po kočičích hlavách a nemuset na každé křižovatce hodinu stát!

ASSASSIN’S CREED SYNDICATE – JACK THE RIPPER

Dopařeno 30.1.16 v 19:04, synchronizace 76%. Zajímavě pojatá legenda o Jacku Rozparovači. Na vedlejší úkoly a sbírání beden jsem tentokrát kašlal, ještě jsem se nevzpamatoval z toho strašného sběrfestu z původní hry…

Shadow of Mordor, aneb nová generace generických her přes kopírák.

MIDDLE EARTH – SHADOW OF MORDOR

Dopařeno 2.2.16 ve 21:03, splněny všechny vedlejší úkoly až na jeden a vysbíráno všechno vysbíratelné. A teď dojmy ze hry. Úplně stejné jako u Far Cry 3, 4, Batman Arkham Origins a většiny novodobých Assassinů, tj. solidní příběhová kampaň, bohužel hozená do generického světa rozděleného na sektory s přesně danými generickými úkoly. Fakt se nemůžu ubránit dojmu, že Warner Bros a Ubisoft dělají hry podle stejné šablony. Vždyť hrdina z Mordoru by mohl klidně nosit plášť a házet batarangem, stačilo by jen vyměnit kulisy, a kdyby z toho chtěli mít FPS, stačí překopírovat Far Cry… Ta generičnost dnešních her už mě fakt štve. Kam se poděla originalita, vypiplané herní světy kde člověk potkával opravdu unikátní NPC, dostával od nich konkrétní questy, přesouval se pěšky, bez žádného fast travelu, a každá píď toho světa byla jedinečná? Když si vzpomenu na hodiny strávené průzkumem her jako Gothic, GTA3, Morrowind nebo Oblivion, na radost z každé objevené jeskyně, z každé opuštěné chatrče či ruiny někde v lesích, na tu zábavu kterou objevování skýtalo, a když to porovnám s těmi nudnými, na jedno brdo generickými světy her dnešních, chce se mi řvát.

Ještě štěstí, že Shadow of Mordor přišel aspoň s originálním nápadem skřetích velitelů, které si musíte podmanit a zvolit na to správnou taktiku. Bohužel i z toho je nakonec softwarem generovaná generičnost, kterou nelze na sto procent prozkoumat či dohrát a člověk jen skáče po mapě od bodu k bodu. Na Shadow of Mordor jsem se dlouho těšil a kdybych předtím nehrál x úplně stejných her, možná bych nebyl tak zklamán. Vždyť to vůbec není špatná hra, ale nemohu se prostě ubránit dojmu, že jedu už po xté to samé.

Myslím, že mám nové oblíbené popředí...
aneb ideální úbor k nahánění zombíků.

RESIDENT EVIL 0 HD REMASTER

Dopařeno 24.2.16 ve 23:35 na obt. NORMAL (2/3). Kvalitní klasika ve šmakovním kabátě.

RISE OF THE TOMB RAIDER

Dopařeno 22.3.16 ve 21:47 na obt. SEASONED RAIDER (3/4). Vysbírána většina předmětů a finální kompletnost 95% (později dotaženo na sto). Skvělá tomb raiderovka podle šablony předchozího dílu a přesně podle mého gusta. Zajímavý příběh v exotickém a neotřelém historickém kontextu, parádní hratelnost, atmosféra, grafika, všechno až na uši rvoucí fake British (přestože herečka ztvárňující Laru je paradoxně původem Angličanka).

DEAD EFFECT

Dopařeno 12.5.16 ve 23:48 na obt. HELL (4/4). Docela nudná ale ne úplně špatná oldchoolová doomovka.

DOOM (2016), aneb - úžasně vypadající nuda, která občas pobaví.

DOOM (2016)

Dopařeno 10.6.16 ve 14:21 na obt. ULTRA-VIOLENCE (3/5), zkompletovány všechny mapy, tajná místa, upgrady, atd. Je k neuvěření, že mi dohrání trvalo celý jeden měsíc; zčásti za to může fakt, že v Kanadských horách jsem na hraní neměl čas protože venku bylo mnohem víc zábavy, a dalším důvodem bylo, že mě hra zpočátku nechytla, ba naopak. Nudil jsem se a do hraní se musel vyloženě nutit. Zlepšilo se to až s příchodem pekla a upgradem některých zbraní. Teprve s nabušenou výbavou to bylo to pravé maso. Od chvíle kdy mě začal Doom bavit si ho nemohu vynachválit, jak po stránce grafické, tak co se týče parádní hudby a solidní hratelnosti. Stále to není ten starý dobrý Doom (na zkoušku jsem si pustil Epizodu 1 a bavil se asi stokrát víc), ale hra je to rozhodně povedená.

Dopařeno 23.10.16 v 17:48 na obt. NIGHTMARE (4/5). Neskutečně frustrující a nezáživný opruz. Ultra-Nightmare jsem zkusil jen letmo a po pár pokusech to vzdal. Postahované mody do Doom 2 jsou stokrát zábavnější.

Jedna z nejlepších modifikací pro Doom 2.

DOOM 2 – ETERNAL DOOM III

Dopařeno 1.10.16 ve 13:56 na obt. ULTRA-VIOLENCE (4/5). Neskutečný level design tohoto megawadu mi zároveň učaroval a zároveň mě přiváděl k šílenství. Precizně postavené mapy, krásně převedené textury z jiných her, vyvážený počet nepřátel… a nervy drásající záseky kvůli extrémně obtížnému hledání cesty. Tajná tlačítka schovaná tak že by je ani exekutor nenašel, zídky které by člověka v životě nenapadlo muset přeskakovat, spínač na jednom konci mapy otvírající miniaturní okénko na opačném konci mapy, apod. V několika levelech, zejména pak v tom posledním, které je co se bloudění týče extra echt mňamózní, jsem si musel pomoct videem z Youtube, a i tak to byla solidní challenge. Dohrát Eternal Doom mi trvalo přes měsíc, zejména kvůli vysokému pracovnímu vytížení a nulové schopnosti přemýšlet po návratu domů z náročné šichty.

DOOM 2 – THE WAY ID DID IT

Dopařeno 29.10.16 ve 14:43 na obt. ULTRA-VIOLENCE (4/5). Výborný mod s klasickým stylem map podle původní hry.

CALL OF DUTY: BLACK OPS 3

Dopařeno 6.11.16 ve 12:08 na obt. HARDENED (3/5). Nuda, strašná nuda a opruz hrát tuhle hru. Zlepšilo se to v posledních pár misích, příběh do sebe začal trochu víc zapadat a dávat jakš takš smysl, ale stejně to byla jedna z nejhorších Call of Duty her.

RED FACTION: ARMAGEDDON

Dopařeno 17.11.16 v 11:42 na obt. NORMAL (2/4). Před pár lety jsem tuhle hru rozjel, neuchvátila mě, smazal jsem ji a z nějakého důvodu ji teď chtěl zkusit znovu. Nic moc, ale pár hodin pseudo zábavy se z ní povedlo vymáčknout.

Dopařené hry za rok 2015 - část druhá

Po tříměsiční pauze jsem opět začal hrát a pořádně se do toho opřel. Dalo by se s klidem říct, že všechen volný čas jsem na podzim 2015 propařil. Tady je výčet mých obětí.

ALIEN RAGE

Dopařeno 6.9.15 ve 12:12 na obt. HARD (2/3). První hra dohraná po příletu do Kanady. Průměrná střílečka, na odreagování dobrá, jinak nic moc. Kvůli bugu, který ani řada patchů nevyřešila, jsem si nemohl změnit ovládání, což bylo velmi frustrující a hraní znepříjemňující, ale nakonec se přeci jen povedlo emzáky vymítit.

RESIDENT EVIL HD REMASTER

Dopařeno 20.9.15 v 19:12 na obt. NORMAL (2/3). Chris Bad ending (Rebeccu zabije hunter, Jill přežije, barák nevybouchne). Jaká to paráda zahrát si survival horor ze staré školy, v pěkném grafickém kabátě, konečně dohnat dlouholetý rest a doplnit si hlavní linii Resident Evil. Kdyby tak ještě někdo zapracoval na modernizaci prvního Silent Hillu. Zklamal mě akorát závěr; čekal jsem souboj s Tyrantem a že konečně využiju ten milion lékárniček a nábojů co jsem celou hru škudlil, a ono nic. Ozbrojen po zuby jsem vrthnul na střechu... a odletěl vrtulníkem.

Kouření může způsobit slepotu...

Tady je zápis z doby před mnoha lety, kdy Resident Evil patřil do kategorie „nedohraných her“: Po dohrání Resiho 2 a 3 jsem chtěl uzavřít kruh a dal si i jedničku. Dlouho předlouho jsem žil v přesvědčení, že jsem ji dohrál, dokud jsem jednoho dne nenarazil, resp. nenenarazil na záznam v Pařanském deníčku. Nic tam o Resi1 nebylo! Dodnes nevím, zda jsem si prostě dohru zapomněl zapsat (pochybuju, bylo by to poprvé v životě), nebo jsem tenhle kousek fakt nepokořil. Po letech si matně vzpomínám, že jsem se hrabal v instalačním adresáři a díval se na závěrečná videa, což napovídá tomu, že jsem se na konec nedostal a chtěl jen vidět jak to dopadlo. Pokud je tomu tak, mohlo za to buď zastaralé ovládání z PSX, přes které jsem se na kompu nepřenesl, nebo nějaký problém s grafikou.

SNIPER ELITE 3 – AFRIKA

Dopařeno 23.9.15 ve 22:11 na obt. SHARPSHOOTER (2/4). První dvě třetiny hry jsem se snažil o stealth, pak mě to přestalo bavit a všechny jsem postřílel. V obou případech to byla zábava. Jen škoda, že jsem hru omylem stáhl v češtině a musel trpět další zprzněný překlad.

No dobře, i když je FC4 jen FC3 přes kopírák, tak yettiho v tropech fakt nepotkáte.

FAR CRY 4

Dopařeno 12.10.15 ve 23:44 na obt. MEDIUM (2/3). Zabil jsem Anitu a Pagana, vysbíral všechno co šlo vysbírat a udělal všechny vedlejší questy. Že to považuji za okopírovanou trojku s o něco méně zajímavým příběhem asi nikoho nepřekvapí. Obdivuji tvůrce, že dokázali udělat hru, která ve mně vyvolává neodolatelné nutkání vysbírat úplně všechno vysbíratelné a promařit tím několik dní života, přestože mi to neskýtá žádnou extra zábavu a nemám z toho ani achievementy ani dobrý pocit. V tom je Far Cry skutečně unikátní a tvůrcům klobouk dolů.

DOOM 2 – ZONES OF FEAR

Dopařeno 18.10.15 v 19:45 na obt. ULTRA-VIOLENCE (4/5). Konečně pořádná pařba! Parádní český mod/megawad obsahující 32 obrovských levelů a nevím kolik tisíc monster. Mapy jsou pořádně náročné, ale nic co by zkušený doomista nezvládl, a soudě dle designu mají autoři hodně rádi symetrii. Poslední kolo je obzvlášť chuťovka, ale závěrečný boss paradoxně snazší než v původním Doom 2 (pokud máte zapnutý freelook, což autoři předpokládám zamýšleli).

Když se řekne Doom, je to brutál.

PATH OF EXILE

Dopařeno 30.10.15 ve 23:00 na obt. NORMAL (1/3) za Rogue, finální level 48. Skvělá diablovka, na které mi vadilo jen jedno – nutnost být neustále online. S mizerným, lagujícím a neustále padajícím připojením to není žádná slast. Takováhle tříáčková hra a úplně zadarmo, to je asi to nejlepší, co Novozélanďané kdy vytvořili (samozřejmě s výjimkou steak and cheese pie). Po prvním dohrání jsem s PoE strávil ještě řadu týdnů, vytvořil si nové postavy, dohrál to na nejvyšší obtížnost, jen ta kooperativní stránka věci mě nikdy neoslovila a po pár pokusech jsem zůstal u sólo kampaně.

DOOM 2 – HELL REVEALED

• Dopařeno 1.11.15 ve 22:30 na obt. ULTRA-VIOLENCE (4/5). Parádní mod s 32 akcí nabitými levely. Není to zdaleka tak brutální jako nedávno dohraný český mod Zones of Fear, kde se nepřátelé počítají na tisíce, ale i tady je hráč neustále ve střehu, a v některých obzvlášť intenzivních pasážích se potýká třeba s tuctem cyberdémonů najednou. Jedinou výtku bych snad měl k nevyváženosti modu jako celku. Prvních deset kol je velice lehkých, pak obtížnost vygraduje až k extrému, aby na konci výrazně klesla. Dle level designu a obtížnosti lze usoudit, že byl autor začátečník a postupně se zlepšoval. Stačilo by jen přeházet pořadí některých levelů.

Když se sečtou všechna synonyma a superlativa slova "krása", tak zmizí Ethan Carter.

THE VANISHING OF ETHAN CARTER

Dopařeno 7.11.15 v 17:00 na jeden zátah. Nádherná, úžasná jednohubka na sobotní odpoledne. Nejvíc mě, asi jako každého, uchvátilo překrásné vizuální zpracování. Ethan ve mně vyvolal celou řadu deja-vu, jak herních tak z reálného života. Ať už to byla vzpomínka na Alan Wake, melancholické ticho Silent Hill, nedávný výlet na Mt Baker ve státě Washington, několikatýdenní trek v Pyrenejích před třemi lety, či různé alpské tůry, to všechno mi vytanulo na mysli při pohledu na jezero obklopené podzimními lesy, divoce rozsvícenou oblohu plnou magicky nasvícených mraků, nebo přehradu vystřiženou ze švýcarské pohlednice. Toulat se kompaktním, ale dech beroucím světem Ethana Cartera, bylo skvělé. Už delší dobu jsem si chtěl zahrát výpravnou hru, která by měla hloubku a chytlavý příběh (po měsíci Path of Exile a modů do Dooma se není čemu divit), a Ethan Carter mi to splnil. Ačkoliv nejsem adventurní typ, tahle úroveň adventurovosti mi vyhovuje. Absence tutoriálů, vodění za ručičku a urážení hráčovy inteligence už jen třešnička na dortu, která zážitek ještě více zpříjemňuje.

BATMAN ARKHAM ORIGINS

Dopařeno 22.12.15 ve 12:22 na obt. NORMAL (2/3), po dohrání hlavní kampaně jsem ještě doladil posledních pár vedlejšícoh questů. Dobrá hra, ale nemohu se ubránit dojmu, že je to už potřetí to samé v bledě modrém, resp. bledě černém, a že tu máme další nekonečnou sérii alá Assassin’s Creed. Nu což, když to lidi kupují, tak proč ne.

DOOM 2 – VILE FLESH

Dopařeno 23.12.15 v 16:09 na obt. ULTRA-VIOLENCE (4/5). Solidní a velice vyvářený mod. Mapy jsou celkem dlouhé, ale nezachází to do extrému, a průměrný počet nepřátel je 200-300 na mapu.

Dopařené hry za rok 2015 - část první

Outlast. Will it last?

Rok 2015 byl z herního hlediska nesouměrný. Pařební aktivita dosáhla vrcholu začátkem a koncem roku, ovšem mezi těmito dvěma fázemi se nedělo skoro nic. Od ledna do května jsem žil na Maltě, kde jsem měl lepší věci na práci než pařit (přesto se mi povedlo si na několik kousků udělat čas). V květnu jsem byl několik týdnů stopem po Itálii a pak následovala cesta do Kanady, kam jsem si úmyslně na prvních pár měsíců nevzal počítač. Strávil jsem díky tomu skvělé bezpařební léto. Změna přišla až na podzim, kdy jsem již počítač měl a pracovní tempo se umírnilo natolik, abych mohl hraní úplně propadnout. Upřímně řečeno, sere mě to. No nic, tady je první část reportu - první pololetí.

Far Cry 3, aneb jak utopit hru ve světě bez hloubky.

FAR CRY 3

Dopařeno 7.1.15 ve 12:19 na obt. MEDIUM (2/3), zkompletováno na 100% včetně všech truhel.

Uff, že to ale byla zabíračka to všechno sesbírat. FC3 je těžké hodnotit. Je to obrovské zlepšení oproti dvojce, herní mechanismy jsou mnohem vyladěnější, hra má lepší spád a daleko příjemněji se hraje. Na druhou stranu, jako sandbox mi to připadá úplně o ničem. Far Cry 3 má velice solidní kampaň s poutavým příběhem, zábavnými misemi a bandou vyšinutých magorů coby herních postav. Bohužel je to všechno utopené v plitkém, nezajímavém světě, který postrádá hloubku a pestrost. Všechno co onen obrovský otevřený svět nabízí je několik podle šablony se opakujících úkolů a masivní sběrfest, aneb desítky hodin honby za "tajnými balíčky", které vlastně ani nejsou tajné. Kéž by Ubisoft netrval na těch svých sandboxech přes kopírák. Mrzí mě taky absence zajímavých achievementů, které by stavěly na pestrém arzenálu a rozličných možnostech boje. Abych ale zakončil komentář v pozitivním duchu, moc se mi líbila přítomnost novozélandských Maorů, který se tu zhostili role domorodců. Na Zélandu jsem prožil krásnou část života a typická maorskozélandská angličtina mě vždycky pobaví. Kia ora!

ALIEN: ISOLATION

Dopařeno 31.1.15 ve 14:00 na obt. MEDIUM (2/3). Šlo to, ale že bych z toho byl tak vyplesknutý jako zbytek světa... 

Oldschool, krása a nádhera v jednom. Nádhera.

LEGEND OF GRIMROCK 2

Dopařeno 24.3.15 v 18.18 na obt. NORMAL (2/3). Dvojka byla stejně zábavna jako jednička, nová prostředí na povrchu jsem uvítal, i když mi docela chyběl ten kryptický pocit stoprocentního dungeonu plného nemrtvých. Co se týče hádanek, přišla mi hra podstatně lehčí než první díl. Ne, že bych si několikrát nepomohl návodem, ale v jedničce k tomu docházelo častěji. Krásná grafika a hudba.

CALL OF DUTY: GHOSTS

Dopařeno 27.3.15 ve 20:56 na obt. HARDENED (3/4), na jeden zátah za 8 hodin. Navzdory averzi ke zkomerčněné sérii Call of Duty musím uznat, že Ghosts je dost dobrá pařba. Dobrá volba pro jubilejní 700. dopařenou hru!

CALL OF DUTY: BLACK OPS 2

Dopařeno 1.4.15 v 11:14 na obt. HARDENED (3/4). Pocity? Smíšené. Těsně před BO2 jsem dohrál Ghosts, což je novější a dle mého názoru mnohem kvalitnější kousek. Na první Black Ops si pamatuji jako na skvělý zážitek s neotřelým příběhem z doby studené války, zatímco dvojka stojí a padá na tom, že jeden zahořklý stařec rozpoutá třetí světovou, aby pomstil svou sestru. Jako by to nestačilo, některé věci vyloženě nedávají smysl, například mise o záchranu, resp. únos nějaké holky, o které po zbytek hry nepadne ani slovo. Nebo fakt, že člověk, který přechytračil armády a rozvědky nejsilnějších mocností světa, se nechá tak snadno chytit (a podruhé už to není naschvál), nebo že po jeho zneškodnění ustane, jako mávnutím kouzelného proutku, rozjetá světová válka. Ještě že to vykompenzoval nečekaný bonus, který mě vyloženě pobavil. Navzdory příběhovým neduhům musím uznat, že od druhé poloviny hry se výrazně zlepšil gameplay a dobře jsem si zahrál.

Nová tvář Call of Duty mi doslova vzala dech. 

CALL OF DUTY: ADVANCED WARFARE

Dopařeno 2.4.15 v 1:06 na obt. HARDENED (3/4) na jeden zátah, asi 12 hodin.

Dohráním Advanced Warfare jsem doplnil všechny mezery v sérii Call of Duty a taky úspěšné dohrál tři CoD hry v kuse během jednoho týdne. Před pár dny to bylo Ghosts, dnes dopoledne Black Ops 2 a hned na to AW. Bylo velice zajímavé odehrát tři de facto stejné tituly vydané v rozmezí několika let – rozdíl v grafice byl šokující. Když se na scéně objevil naprosto dokonale ztvárněný Kevin Spacey, nechápal jsem.

OUTLAST

Dopařeno 24.4.15 v 19:35 na obt. NIGHTMARE (3/4). Slušná hororovka, ale po všem tom hypu jsem od toho čekal víc.

WOLFENSTEIN: THE OLD BLOOD

Dopařeno 7.6.15 v 16:45 na obt. BRING’EM ON (3/5). Parádní datadisk, bavil mě podstatně víc než původní hra. Old Blood jsem rozjel krátce před odjezdem z Malty, ale dohrát jsem ho stihl až v Čechách, po třítýdenním cestování po Itálii a těsně před odletem do Kanady. Inu, internacionální dopářka.

CRYSIS 3

Dopařeno 9.6.15 v 16:19 na obt. VETERAN (3/5). Po čase mě to začalo docela bavit, ale jako celek se mi hra nijak zvlášť nelíbila, bylo to moc překombinované.

Falloutí fiasko v New Vegas

Aneb série, která mi opravdu nesedla. Všichni nadšeně básní o postapokalyptické pařbě, kterou „si prostě musíš zahrát“. Fallout 1 jsem zkusil hrát několikrát a přestože se mi hned zalíbil humor a měl jsem chuť se do hry pořádně zakousnout, nikdy se mi nepovedlo rozlousknout herní systém ani ovládání. Zkusím aspoň trojku, řekl jsem si v dávném roce 2010, a jal se ji instalovat. Už tenkrát jsem tušil, že to nebude můj šálek kávy. Dva dny mi trvalo se dopídit nějakých modů, které by hru učinily aspoň trochu user-friendly a stupidního pip-boye nahradilo normální UI. Pak mi zbyl jeden den na hraní, načež jsem musel na dlouhou dobu odjet a Fallout upadl v zapomnění s tím, že si ho někdy zahraju. Ta chvíle přišla o pět let později. Modování tentokrát zabralo jen půl dne, načež následovalo rozčarování z poznání, jak nudná a nezáživná hra to je (přestože je to v podstatě klon skvělého Oblivionu). Ani po dvou dnech marné snahy se mi nepovedlo s Falloutem 3 sžít; zkusil jsem tedy New Vegas, o kterém všichni básní, jak obrovské je to vylepšení. A vskutku, od první chvíle se mi NV lépe hrálo a dokonce jsem neměl ani potřebu modovat UI. Tím nechci říct, že by mě snad NV bavil, to vůbec ne, jen to bylo o něco méně nudné a ta nuda měla lepší spád, méně zkostnatělé souboje a hlavní postava snad chodila o něco rychleji, takže bloumání pustinou nebylo tak ubíjející. Po pár hodinách mi to spadlo, při opětovném nahození to zamrzlo během loadingu a jediný způsob, jak se vyprostit ze zamrzlé loadovací obrazovky, byl restart. Když se to stalo potřetí během pár hodin a nepovedlo se nahrát žádnou z posledních uložených pozic, následoval poslední restart PC způsobený Falloutem, smazání všeho co nese název Fallout z disku a lítost nad nerozvážným nákupem na Steamu. Za ty tři eura jsem měl jít radši na pivo.

Dopařené hry od července do konce roku 2014, část třetí

Jackie Chan Action Kung-fu, NES, 1991
Moje první dohraná hra v životě.

Třetí a poslední část výčtu dopařených her v roce 2014. Začalo to na PC, skončilo to na PC... teda vlastně na Youtube. Na silvestra jsem se totiž domluvil s podobně pařebně naladěným kamarádem, že zatímco ostatní půjdou chytat rachejtle do města, my si dáme pařební seanci. Dopadlo to ovšem jinak, než jsem čekal. Lukáš má doma PS3, PS4, někde určitě schovává PS5, a k tomu plnou skříň her. Když mi ukázal GTA5 v super-mega-giga-ultraHD edition, doslova mi spadla čelist. Nejenže jsem poprvé viděl PS4 v akci, ale poprvé jsem viděl TAKOVOUHLE grafiku! Jenže ouha, po chvilce blbnutí jsem se začal nudit, na GTA5 úplně zapomněl, a místo toho jsme začali kecat o starých hrách, vzpomínat na šlágry z dětství, nostalgicky se rozplývat nad tím, jak tehdejší hry byly zábavnější, "čistší" a všeobecně lepší. A víte co, oni to  nejsou jen nostalgické bláboly herních dědků, ona je to pravda, jak jsme se přesvědčili při několika hodinách fascinovaného civění na gameplay videa z Jackie Chan Action Kung-Fu, Total Recall, The Legend of Zelda, Blade of Darkness a spousty dalších srdcovek z dětství a mládí. A najednou tu byl rok 2015.

Nechvalně proslulý elektrikář poprvé...

INFAMOUS

· Dopařeno 2.12.14 ve 4:10 (PS3) na obt. HARD (3/3) se zlým koncem (Evil Finish). Splněny všechny vedlejší mise a nalezeny všechny nalezitelné předměty... samozřejmě kromě toho úplně posledního balíčku... takže Blast Shards found 349/350. O pár dní později jsem díky obrovskému štěstí našel i poslední balíček – pustil jsem si na Youtube video, kde frajer sbírá všechny balíčky, a ten chybějící byl hned na začátku! Tradá, platinová trofej. Infamous je docela dobrá hra, ačkoliv nechápu přehnaná hodnocení typu 9/10, která po světě posbírala. Pro mě to byla solidní akčňárna, která zdaleka nevyužila svůj sandboxovský potenciál. Pěkné město, kde kromě misí a hledání balíčků nebylo vůbec co dělat. Kde jsou ty časy, kdy sandboxová hra byla něco extra a herní svět byl napěchován spoustou druhů misí, vedlejších aktivit, všelijakých blbostí a serepetiček, a ne jen velký, otevřený, a prázdný svět. Třeba GTA3, to byl pan Sandbox. Mám dojem, že dneska si sandbox vytvoří kdejaký trumbera jen proto, že je to jednodušší než dělat pořádnou a dostatečně dlouhou lineární kampaň. Chcete levný a rychlý způsob, jak místo intenzivní singleplayer kampaně na patnáct hodin udělat hru na minimálně padesát hodin? Udělejte sandbox! A hlavně tam napěchujte balíčky! Balíčky jsou základ, každej stráví tejden jejich hledáním a vůbec si nevšimne, že v tom uchvatným otevřeným světě vlastně kromě hlavní kampaně a pár blbostí navíc stejně nic není. No nic, to ze mě mluví přesycenost dnešními sandboxy. Před chvíli jsem dohrál Far Cry 2...

Dopařené hry od července do konce roku 2014, část druhá

Ty fazole k večeři chutnaly nějak divně...
aneb úderná síla Just Cause 2.

Druhá část letošního výčtu dopařených her. Bez dlouhých okolků se rovnou vrhněte na zkopírovaný text. Mám totiž tak zmrzlé ruce, že nemůžu ani psát. Takový je zimní život na Maltě, kde se momentálně nacházím. Jde mi pára od úst a v místních domech je větší zima, než venku.

DEAD SPACE 3
· Dopařeno 9.8.14 ve 4:44 (PS3) na obt. NORMAL (2/4). Dobrá řežba, která dělá čest jménu Dead Space. Trojka se mi líbila víc než dvojka, ale jednička je stejně nejlepší. Překvapilo mě, jak moc akčně a míň plíživě je trojka pojatá, a musím konstatovat, že craftování zbraní si mohli klidně odpustit a nechat starý dobrý systém vylepšování arzenálu. Každopádně zábavných pár hodin pařby a další posun v příběhu. Bude-li i čtvrtý Dead Space, těším se.

JUST CAUSE 2
· Dopařeno 17.11.14 ve 21:54 (PS3) na obt. HARDCORE (4/4). Celkem splněno 57,19%, hrál jsem pak ještě den abych se dostal na 75% a získal platinovou trofej.

Just Cause 2 jsem před pár lety rozjel na PC, ale po zjištění, že se jedná o brutální sandbox silně tíhnoucí ke sběratelství a plnění na 100%, jsem se rozhodl ho dohrát na PS3. Když už mám trávit dlouhé hodiny hledáním balíčků a plněním sběratelských úkolů, ať za to mám aspoň tu trofej jako memento toho, že jsem kdysi hře věnoval svůj čas. Na PC už dávno tyto ambice nemám. Jenže život šel dál a já se k Just Cause 2 znovu dostal až po pěti letech.
Netušil jsem, že jde o TAK velkou hru s TOLIK sbíráním, TAK MALÝM důrazem na kampaň TAK na jedno brdo (podotýkám, že první JC jsem nikdy nehrál). Coby bezmozká aktivita na pár dní to bylo fajn, ale čekal jsem něco různorodějšího, jako třeba GTA nebo Assassin’s Creed, kde se toho děje mnohem víc a člověka to daleko víc vtáhne, i když třeba jen hledá peří, co zbylo z rozstřílených holubů.

Dumbing down Thief, aneb hra na urážení
hráčovy inteligence postopadesáté druhé.

THIEF (2014)
· Dopařeno 24.11.14 ve 21:28 (PS3) na obt. ROGUE (1/3).
· Dopařeno 26.11.14 v 1:46 na obt. MASTER-CUSTOM (3/3, 725 bodů, no focus, no alerts, no upgrades, no damage).

Co o čtvrtém díle říct? Zaprvé to, že mi začíná lézt na nervy trend nečíslování nových dílů herních sérií. Chápu to u titulů jako Tomb Raider, což byl opravdový restart série, ale Thief 4 nemá s restartem nic společného a akorát to dělá zmatek v názvech, pojmech a vyhledávačích.
Přestože stealth akce nejsou můj preferovaný žánr, občas si je s chutí zahraji a série Thief patří mezi moje oblíbené. Jenže zatímco nostalgicky vzpomínám na skvělé první dva díly, ze čtyřky mám velmi vlažné pocity. Ačkoliv mě hra celkem bavila a nemám na ní vyloženě negativní názor, nad mnoha věcmi jsem skřípal zuby. Jako samostatný titul bez jakékoli návaznosti na značku Thief by to byl lepší průměr, ovšem jako Garretův nástupce, nedejbože restart série, zklamání.
Tak třeba příběh; na začátku se něco podělá, ať už větším či menším přičiněním hlavního hrdiny, a ten se to pak celou hru snaží napravit. Veškerá zápletka je o tom, kterak se řeší průser vzniklý na začátku, a závěrečnou animací se jen uzavře pomyslný kruh. Nuda. Přesně tenhle typ příběhu nesnáším a pamatuji si, jak mě rozhořčil v Kane and Lynch 2, kde to byla očividně nastavovaná kaše, uměle vymyšlený problém, aby ta hra vůbec měla o čem být, jinými slovy zbytečnost. Svědčí to o zoufalosti autorů, kteří nevědí o čem vyprávět. Ale zpět k Thiefovi: výprava je nezáživná, animace jsou nudné, děj postrádá hloubku, celé je to nemastné neslané a vůbec mě to nedokázalo zaujmout. Někdo za průmyslové revoluce objeví kouzelný šutr s vlastnostmi uranu (neomezená zásoba energie, lidem co ho nosí po kapsách začnou padat vlasy a zuby, zvrací a mutují). Ten někdo s ním chce napájet město a své fabriky, ale místo toho lidem způsobí akutní nevolnost, a když se je jakýsi dobrák pokusí vyléčit uranovou infuzí, kupodivu se z nich stanou mutanti. To vše je zaobalené v magických kulisách (prsten, tajemný amulet, kouzelná knížka a dědci v hábitech). Takhle řečeno to nezní zas tak hrozně, ale pozor! (SPOILER) Ten šutr v sobě uvěznil nějakou holku, která se přimotala přímo doprostřed šuterního rituálu, šutr jí vcucnul a ona svou přítomností kontaminuje jinak čistou a zdravotně nezávadnou uranovou energii (viz. počáteční průser, který vytváří ten zbytečný příběh). To všechno se hráč dozvídá prostřednictvím úžasných surrealistických pasáží, které nejenže do herního celku padnou jako pěst na oko, ale leckterému epileptikovi by přivodily parádní záchvat. Autory totiž nenapadlo nic lepšího, než temnou hru, kterou většina lidí bude hrát ve tmavé místnosti, prokládat dávkami ostrého bílého světla, které se valí z obrazovky jako blikající tsunami).

Až tě chytím, tak tě... klepnu.

No, možná jsem ten příběh podal černěji než to bylo nutné (je tam opravdu hodně bílých pasáží...), vždyť to ani není na Thiefovi to nejhorší. Mnohem horší je neduh všech dnešních her, a to urážení hráčovy inteligence. Ano, mluvím o „užitečných“ radách při loadingu, kdy si člověk říká „Fakt? To by mě nenapadlo...“, nebo o tom když si hlavní postava sama pro sebe mrmlá nenápadné nápovědy (Hele, možná že když vezmu za kliku, tak se otevřou... Hele nepřítel, možná že když ho střelím brokovnicí do hlavy, tak umře... Hele žebřík, možná že když dám jednu nohu na špricli, rukou se chytnu druhé špricle a přitáhnu se... Hele okno, možná že když ho otevřu tak bude otevřené...). Všichni to dobře známe, dnešní hry nás vodí za ručičku, dělají z nás debily a nedávají nám sebemenší možnost si hru sami v klidu prozkoumat, zjistit jak co funguje, mít radost z nově objevených prvků, rozluštěných hádanek, atd. Proč to ale říkám, protože Thief je jedna z těch her, které tohle zlo dnešní doby zavádí do extrému. Proč jsou všechny puzzly tak uboze primitivní, hledání cesty tak trapně snadné, a pro jistotu u všeho ještě nápověda?! Copak jsou hráči dementi, že je k cíli musí navádět GPSka, na interaktivních předmětech, kterých by si všiml i slepý trotl bliká ikona tlačítka (kdyby náhodou Focus mode nestačil), a Garrett si musí mrmlat „hm, sejf, kombinace bude asi v tom dopisu co jsem před půl vteřinou sebral ze šuplíku vedle sejfu...“. Naštěstí se dá aspoň něco z toho vypnout a hra nepůsobí jak interaktivní pomůcka pro zvláštní školy, ale stejně mě to dovádělo k šílenství. Proboha, vždyť je to stealth akce a ne Call of Duty! Kde je nějaká výzva? Kde je prostor pro hráčovu vlastní invenci, zvědavost, inteligenci? A když už jsme u inteligence, o té umělé se velmi výstižně vyjádřil jeden Anglán na Youtube https://www.youtube.com/watch?v=0PZbrYVlzzk . Abych to nějak zakončil – kdybych měl zmínit jednu věc, která se mi na Thiefovi 4 fakt líbila, byla by to pátá kapitola, mise v blázinci. Strašně mě bavilo se plížit ponurým sanatoriem a nervózně se co chvíli ohlížet přes rameno, jestli Skvělá Jo a taky mi vadí čím dál častější zlozvyk nedávat k novým dílům herních sérií číslovku nebo podtitul. Akorát to dělá zmatky v názvech, pojmech a vyhledavačích. Opravdové restarty jako Tomb Raider na to mají plné právo, ale Thief není žádný restart, nanejvýš retard...

Dopařené hry od července do konce roku 2014, část první

MSI GS60, nový kůň ve stáji Storm Co.
i7 3500 GHz, 8GB RAM, Geforce 970 GTX 3GB, FullHD 15,6"

Z názvu posledních dvou článků je patrné, že od března do července 2014 jsem nic nedopařil. Opět jsem byl na toulkách po světě a nebýt červnového fiaska na Islandu, kde se mi rozbilo kolo, dostal jsem angínu a depresi z nejhnusnějšího léta jaké pamatuji, moje herní abstinence by trvala ještě déle. Osud tomu ale chtěl, abych se předčasně vrátil do Prahy a po zbytek roku se intenzivně věnoval videohrám.

Jak je zřejmé ze seznamu dopařených her, důkladně jsem vyluxoval repertoár Playstation 3 a když už opravdu, ale opravdu nebylo z čeho ve zlevněných bazarovkách vybírat, nezbylo než učinit rozhodnutí.

Koupit si nový počítač.

Po dvou letech váhání a odkládání jsem se z minuty na minutu rozhodl, noc ležel v recenzích a ráno byl připravený vykročit z domu s úmyslem nakupovat. A pak jsem se zeptal Hukuse. Kamarád Hukus, můj dlouholetý výpočetní poradce, mi jedinou větou "kup si radší Geforce 970 místo 870" totálně rozhodil program; výsledky celonočního bádání šly do koše a já si ještě ten den přinesl domů MSI GS60 Ghost Pro za skoro dvojnásobek toho, co jsem plánoval utratit.

Dík Hukus, dobřes poradil! Ještě teď jsem v šoku z toho, jak za těch pár let mohla technologie tak pokročit. To co dřív táhla šestikilová bedna, to dneska zvládne krabička o hmotnosti 1,9 kilogramů a tloušťce 1,9 centimetrů. Při Shadow of Mordor na ultra detaily se ani nezapotí... i když zní jak fén na vlasy (sluchátka výhodou).

Tímto vzdávám hold a vzpomínku také své cestovní Toshibě, která skoro čtyři roky věrně sloužila, a herní bestii Asus W90 (nejrychlejší herní notebook na světě v roce 2008, opět na Hukusovo doporučení). Po prodeji Asuse jsem skoro rok fungoval jen na dýchavičné Toshibě, kde se sekal i Blood a na low-endovém displeji nešlo pracovat s fotkami. Teď už s fotkami pracovat můžu a snad se konečně dočkáte vizuálních dojmů z mých cest. Ale teď už k těm dopařeným hrám.

Úvodem si neodpustím poznámku na adresu moderních her. Hádejte, co mě letos bavilo nejvíc: DOOM 2!

P.S. rád si nechám poradit kvalitní PS3 tituly, které ušly mé pozornosti. A teď už opravdu ten výčet.

Dopařené hry za leden a únor 2014

Zimu 2013-2014 jsem strávil v Londýně a svůj volný čas věnoval intenzivnímu paření. To skončilo v únoru, kdy jsem dopařil poslední hru, prodal svého herního miláčka ASUS W90, konzoli strčil zpátky do skříně, smazal Games.cz z oblíbených odkazů aby mě to nelákalo, a vydal se zas do světa. Netuším, kdy se k hraní zas dostanu, ale letos to asi to nebude - čeká mě měsíc v jihokorejských horách a pak Island, Faerské ostrovy a Skotsko na kole, načež mi pravděpodobně dojdou peníze a budu si muset najít nějaký zdroj obživy. Kdybych se z jižní Koreje už nevrátil, zbyde po mně aspoň tento stručný výpis her, které jsem letos stihl pokořit.

THE ELDER SCROLLS V: SKYRIM – DRAGONBORN
· Dopařeno v lednu 2014 na PC. Přesnější údaje bohužel nemám, omylem jsem je smazal při prodeji svého herního kompu.

První dny s mým Asusem.

· První hra roku 2014.
· Moc pěkný datadisk. Připomněl mi starý dobrý Morrowind.

THE ELDER SCROLLS V: SKYRIM – DAWNGUARD
· Dopařeno v lednu 2014 na PC. Přesnější údaje bohužel nemám, omylem jsem je smazal při prodeji svého herního kompu.
· Dohráno nejdřív za upíry a pak za lovce upírů. Druhý playthrough, vzhledem k tomu že většina questů byla naprosto identická, jsem doslova proběhl bez boje za několik hodin.

GOD OF WAR 4: ASCENSION
· Dopařeno 1.2.14 v 17:29 na obt. NORMAL (PS3). Přesnější údaje bohužel nemám, omylem jsem je smazal při prodeji svého herního kompu. Chtěl jsem to v rámci zplatinování dohrát i na hard, ale vykašlal jsem se na to, protože mě tenhle díl moc nenadchl. Nemá vůbec koule a působí jako nastavovaná kaše.

SNIPER ELITE NAZI ZOMBIE ARMY 2
· Dopařeno v lednu nebo únoru 2014. Přesnější údaje bohužel nemám, při prodeji svého herního kompu jsem je omylem smazal.
· Poslední hra dohraná na mém herním dělu Asus W90.

SILENT HILL: DOWNPOUR
· Dopařeno 13.2.14 ve 23:14 (PS3) na Ending D - Execution.
· V rámci platinové trofeje jsem Downpour dohral celkem čtyřikrát během asi dvou týdnů a hodně mě to bavilo. Ze začátku jsem byl dost rozpačitý, hlavně kvůli příšerné grafice a tipicky mysterióznímu příběhu, ale pak se vše vyjasnilo, grafika se zlepšila, gameplay nabral obrátky a já si tuhle hru fakt oblíbil. Jsem pyšný na to, že ji dělali Češi, byť na zakázku.

The Last of Us - postapokalyptická úvaha o nelidském lidstvu

Dojmy bezprostředně po dohrání byly tak silné, že jsem nedokázal zplodit kloudnou myšlenku, jen ten nekoherentní blábol kterým je první odstavec. O pár dní později už jsem byl schopen objektivně napsat nějaké dojmy. Druhý odstavec je krátký seznam těch několika málo negativ, které jsem na hře zpozoroval, a následuje osobní úvaha o závěru a rozuzlení příběhu.

Pokud jste The Last of Us ještě nehráli a nechcete si zkazit zážitek,
tak ČLÁNEK NEČTĚTE, JE PLNÝ SPOILERŮ!

Neprodleně po dohrání nejsem schopen slov... Tak intenzivní, nekompromisní, drsný, brutální, silný a něžný zážitek zároveň, se dá nazvat jediným způsobem: emocionální bomba. Atomová. A ten konec, ten budu ještě hodně dlouho rozdejchávat. Tahle hra je extra třída, po všech stránkách - scénář, hratelnost, napětí, grafika, dialogy, prostě všechno. Kdyby hry dostávaly oskary, The Last of Us by jich měla celou skříň. Málokterý příběh ve mně dokázal vyvolat tak intenzivní pocity, tak silně mě vtáhnout, vycucnout a vyplivnout jak hroudu špatně sežvejkané parmské šunky. Podobný efekt mělo několik románů od Kinga, konkrétně si vybavuji To. Po dočtení jsem si musel dát od kingovek pauzu, a nedovedu si představit, že bych To četl ještě jednou, stejně jako mě děsí představa hrát podruhé The Last of Us (přestože platinová trofej vyžaduje nejmíň tři dohrání na vysokou obtížnost). Masakr. Mazec. Totál. Jsem hotovej. Příští hra musí být něco veselého.

Navzdory výše uvedenému jsem si to po dopsání toho příspěvku pustil znovu a pařil celý den nonstop. Býval bych to dojel na jeden zátah, jenže byl silvestr a já musel slavit... Nakonec jsem to dohrál na Survivor + a byla to nejenom moje poslední hra roku 2013, ale i první hra 2014.

The Elder Scrolls V: Skyrim, aneb krásná hra na zklamání

Na Skyrim jsem se dlouho, dlouho těšil, a nakonec se k němu dostal až dva roky po vydání. Když na podzim 2011 vyšel, já prožíval novozélandské jaro a videohry mi byly skoro tak daleké jako cesta na Mars. Krátkodobě jsem se k nim vrátil v létě 2012 při pobytu v Evropě, na Skyrim však nedošlo; po zkušenosti s Oblivionem, u kterého jsem se zasekl na celé dva měsíce, jsem si chtěl na nové Elder Scrolls udělat patřičný čas a klid. Jenže přišla osmiměsíční pařební abstinence a kýžené Skyrimování bylo opět v nedohlednu. Nakonec jsem si ho naplánoval na leden 2014, kdy jsem se měl vrátit ze sezónní práce v Dánsku s naditými kapsami a užívat si volno.

Omyl. Práce v Dánsku se nezdařila, místo sbírání jablek za pětset na hodinu jsem skončil u lopaty za sto na hodinu, a v říjnu mě čekal odjezd z ČR vstříc další dlouhé pařební abstinenci (tehdy jsem nevěděl, že skončím v Londýně). Jinými slovy, Skyrim jsem si mohl zahrát buď před odjezdem, nebo už nikdy. Volil jsem první možnost, praštil s prací a na pár týdnů se hermeticky uzavřel do fantasy světa Elder Scrolls. Dopadlo to přesně tak, jak jsem se obával - hru jsem dokončil na poslední chvíli, ve spěchu a stresu, a datadisky už vůbec nestihl.

Co se týče dojmů, mám plnou stránku komentářů. Předesílám, že se mi hra líbila, a to hodně, avšak negativ bylo tolik, že ve vzpomínkách budou převládat nad pozitivy, což asi pochopíte ze zbytku článku. Kupříkladu zaprvé, proč musím každou hru od Bethesdy dva dny modovat, aby byla použitelná? Nahrát takový interface, ze kterého se PCčkář nezblázní, použitelný inventář, malé fonty, lepší mapu, vychytat bugy, atd. atd. Zadruhé...

Hrátky s Larou

Při komentování dohraných Tomb Raider titulů jsem byl poněkud výřečnější, proto jim věnuji samostatný článek. Kdo by odolal dvěma Laram... takže tady je komentář k TR: Underworld a TR 2013.

TOMB RAIDER: UNDERWORLD
Dopařeno 10.7.08 na Nintendu DS
Dopařeno 9.8.13, kdy byl napsán tento příspěvek.

TOMB RAIDER (2013)
Dopařeno 14.8.13 na PC. A pak ještě jednou.
Dopařeno 23.11.13 na PS3. A pak ještě několikrát.

Opominu-li levobočka série s názvem Lara Croft and The Guardian of Light, Underworld je vůbec první Tomb Raider hra, kterou jsem kdy dohrál, a ještě k tomu na dvou platformách. TR mi nikdy nesedl a žádný z pokusů proniknout do Lary nedopadl na úrodnou půdu. Kdysi dávno jsem flirtoval s prvním dílem, chvíli se kochal Lařinými jehlany, ale nedostal jsem se ani na třetí metu. Dvakrát jsem to zkoušel na dvojku (s trojkami), ale od první chvíle mě to nebavilo a nedostal jsem se ani za bílého tygra co na hráče vybafne těsně po startu. Pak přišly filmy; ty jsem sice viděl celé, ale můj názor na ně se nedá vyjádřit slušně. Jednou jsem spustil herní Angel of Darkness... abych zjistil jestli daná kopie funguje.

Největší naději jsem dával sedmému dílu Legends, když už mělo jít o ten next-gen. Vydržel jsem ho hrát několik hodin a dokonce se dostal z úvodní úrovně do nějakého podzemí a vyřešil pár hádanek. Tím to ale skončilo - hrozně mě to nebavilo, souboje byly trapné a poskakování po plošinkách frustrující (nic proti plošinkám, ale ne v TR). Zlom přišel až v roce 2008, kdy mi byl TR: Underworld přiřazen povinně v rámci tehdejšího zaměstnání game testera. Nejdřív jsem se prokousal velmi jednoduchou verzí pro Nintendo DS, což byl můj vůbec první dohraný Tomb Raider. Pak přišel na řadu Xbox360 a i když šlo tehdy jen o alfa verzi, motivovalo mě to dát Laře další šanci. Pak mi na disku pět let ležela plná verze, než jsem se k ni konečně v roce 2013 dostal. Musím uznat, že jsem byl příjemně potěšen. Čekal jsem stejný opruz jako Legends, leč po chvíli oťukávání jsem do Lary konečně, po letech marných pokusů, vnikl.

Bylo velmi osvěžující si po desítkách zběsilých koridorových akcí, kdy se jen ženete dopředu za rachotu zbraní, zahrát něco, u čeho je potřeba se co chvíli zastavit, prohlédnout si okolí a promyslet co dál. Možná zkusím i nového Tomb Raidera. A hle...uvnitř článku čeká pokračování.

Dopařené hry od října do konce roku 2013, aneb návrat do Anglie

Ano, čtete dobře, návrat do Anglie. Jiří Storm Nehyba porušil heslo "dvakrát do stejné řeky nevstoupíš" a vrátil se do jámy lvové, do Londýna. Ale jen dočasně! Jelikož mi nevyšla sezónní práce v Dánsku a jelikož jsem měl na říjen stejně domluvené krátkodobé zaměstnání na jihu Anglie, řekl jsem si, proč nepřezimovat v Londýně, kde už to znám a práci bych měl sehnat bez větších problémů, a na jaře zase vypadnout? A přesně to činím - přezimovávám, pařím a makám. Někdy všechno současně. Poslední herní resumé čítá kousky dopařené po návratu za kanál; kromě dvou výjimek jsou to všechno PS3 tituly. Zatímco svět dostal pod stromeček Playstation 4, já se vrátil ke své milované třetí generaci.

Dopařené hry za srpen a září 2013

Druhá polovina roku 2013 byla významná ze dvou, vlastně ze tří důvodů. Zaprvé, po skoro třech letech jsem si opět zahrál na PS3. Zadruhé, po dvou letech jsem se konečně dostal k tomu si zahrát Skyrim, a za třetí, svět Tomb Raider už mi není cizí. Při komentování posledních přírůstků do série Elder Scrolls a Tomb Raider jsem byl výřečnější než obvykle, proto těmto hrám budu věnovat samostatné články. Tady prozatím obvyklé resumé.

BIOSHOCK INFINITE
• Dopařeno 5.8.13 ve 2:37 na obt. HARD (3/4, čtvrtá se otvírá po dohrání).
• Dost mě to zklamalo, čekal jsem stejný nářez jako v prvních dvou dílech, leč s nástupem nebeského města zmizela tajemná atmosféra Rapture, plasmidy zmutované lidi nahradili lidé nezmutovaní, tentam je big daddy a o zábavném RPG prvku a minihrách ani nemluvě; nový Bioshock je ryzí akce kladoucí maximální důraz na akci. Jen to otravné vybírání popelnic zůstalo. Abych ale jenom nehanil, celý příběh motající se okolo Elisabeth je zajímavý a neotřelý, Elisabeth samotná je sympatická a příjemně se na ní kouká, a závěr hry, to někdo v angličtině trefně nazval "mindfuck".

Dopařené hry za červenec 2013

ALIEN TRILOGY
• Dopařeno 6.7.13 v 7:07 na obt. RAGING TERROR (2/3). První hra roku 2013 a první hra hraná a dohraná po osmiměsíční abstinenci. Od října 2012, kdy jsem se vydal zpět na Nový Zéland, jsem se žádné videohry ani nedotkl. Osm měsíců jsem byl úplně čistý! Během cestování po Austrálii a Novém Zélandu nebyl na hraní čas, pomyšlení (to je jen poloviční pravda) ani prostředky (ačkoliv jsem Alien Trilogy dohrál právě na svém hardwarově omezeném cestovním notebooku). Až 18. června se mi konečně dostalo potřebného klidu a volna a nenapadlo mě nic lepšího, než se podívat na zoubek jedné výborné doomovce, kterou jsem kdysi dávno rozehrál a pak to kvůli zákysu vzdal. Roky mi tahle vetřelčí akce ležela v hlavě a nenapadlo mě nic lepšího, než zagooglit „alien trilogy abandonware“ a hle, hned první odkaz byl úspěšný. Pak už stačilo jen stáhnout Dosbox a začít kosit starodávné rozpixelované vetřelce. Jaká slast!

O mé herní abstinenci, aneb rok nepařana

Rok se s rokem sešel a já s hrůzou zjišťuji, že je to přesně dvanáct měsíců od mého posledního příspěvku. Blogování mě holt pustilo. Pořád mám cukání napsat něco o svých cestách, ale asi to bude muset počkat. Do důchodu.Vždyť nejsem schopný ani uspořádat fotky z posledních dvou let, natož něco psát...

Rok 2013 pro mě představuje nejdelší herní abstinenci v životě, tedy aspoň od mých osmi let, kdy jsem poprvé překročil práh světa videoher a od té doby z něj nevystoupil. Celých osm měsíců, od října 2012 do června 2013, jsem byl čistý! Po říjnovém dopaření remaku Black Mesa jsem se hry ani nedotkl, ba ani na žádnou nepomyslel. Můj nejbližší kontakt byla návštěva obchodu s hrami, kde byl jeden známý koupit dárek pro synovce. Musím uznat, že když na mě z plakátů a krabiček vybafly všechny ty barevné obrázky Far Cry, Crysis, Skyrim či Aliens, docela to se mnou cukalo, ale stačilo se z obchodu vzdálit a cukání jakoby zázrakem ustalo, obrázky zapadly kamsi do lhostejna podvědomí a byl klid.

Sbíječka Storm. Proč pařit když mám tohle,
aneb brigáda na jižní polokouli.

Osmiměšíční abstinování přišlo tak nějak samo, nebylo plánované ani úmyslné. Prostě byly jiné věci na práci. V říjnu jsem odjel z Prahy, všechna herní zařízení nechal ve skříni a vezl si jen svůj cestovní low-end laptop. Na jižní polokouli jsem měl úplně jiné myšlenky, a to až do chvíle, kdy koncem června přišel zlom. Pár týdnů před odjezdem z Nového Zélandu jsem na svém nevýkonném notesu rozjel, pomyslete, Alien Trilogy z roku 1996! Tuhle starou pecku jsem už kdysi pařil a nakonec to vzdal kvůli zákysu, celá léta mi však ležela v hlavě a nahlodávala mě jako bolavý zub, který ne a ne se utišit. Ve vzácné chvíli volna jsem kliknul na první vygooglený abandonware a za chvíli už vzduchem létaly rozpixelované kusy vetřelců. Jak já si to užíval! Poté co se mnou nehla ani ta nejpovedenější moderní gamesa, to dokázala sedmnáct let stará vykopávka. Brzy poté už jsem si v Praze užíval krátké, zato však intenzivní pařební znovuzrození. Čekala mě cesta do Dánska za sezónní prací, o pár týdnů jsem ji však odložil...

Dánsko nedopadlo podle představ, což mi však dalo možnost si konečně, po dvou letech těšení, zahrát Skyrim (víc v samostatném článku). Podzimní návrat do Anglie pak přinesl další významný posun - návrat ke konzoli. Po skoro třech letech nepaření či krátkých zapářek na PC jsem konečně exhumoval svou milovanou PS3 a vzal si ji do Londýna, kde bylo v plánu (a momentálně probíhá) přezimování. Část první výplaty padla za televizi.

Přestože jsem za celý rok nenapařil víc než dva měsíce, docela se mi povedlo proškrtat svůj obsáhlý "to play list". Byla by škoda všechen materiál napchat do jednoho obsáhlého článku, proto bude herní resumé za rok 2013 rozděleno na několik částí. Aspoň to bude vypadat, že sem píšu víc než jednou ročně. První část herního resumé čekejte za pár dní.

Dopařené hry od července do konce roku 2012

Tedy, od července do konce roku není tak úplně přesné, protože v červenci jsem celý měsíc ťapal po horách a o hrách jen dlouze snil, zatímco od poloviny října jsem zpátky na Zélandu a můj nejbližší kontakt s videohrou byl skrz výlohu. Během zhruba tříměsíčního pobytu v Praze jsem se však náležitě činil a mezi jednotlivými dovolenými (Pyreneje, Slovinsko, Francie, Londýn, Krkonoše) vyškrtal hezkých pár kousku ze svého "to play" seznamu. Ani zdaleka to však nestačilo k jeho úplné anihilaci, pořád je na něm dlouhý zástup titulů, které bych si jednou rád zahrál, ale pochybuji že na to budu mít v nejbližší době čas.

MASS EFFECT 3
• Dopařeno 12.8.12 v 1:28 na obt. NORMAL. Skoro full paragon říznutý renegadem, level 55, za ženu jsem si vyybral Liaru a jako konec symbiózu. Bezprostředně po dohrání vůbec nevím co ke hře říct. Byl to hodně silný herní zážitek, příliš skvělý, intenzivní, poutavý a zábavný na to, aby mě napadaly nějaké konstruktivní komentáře. Tahle hra mě prostě dostala, totálně. Užil jsem si každou minutu z více než uctyhodně dlouhé singleplayer kampaně a teď se cítím jako při dopití láhve toho nejlepšího vína - vstřebávám dojmy a vychutnávám si tzv. aftertaste. Jsem velmi rád za dlouhou hratelnost, za důraz na vypiplanou akční složku a za zjednodušení "hledací" části po galaxii, která mě na jedničce hrozně otravovala. Mass Effect 3 je jeden z nejlepších herních zážitků tohoto roku.

Dopařené hry za červen 2012

Za patnáct minut odjíždím na letiště a vyrážím na dlouhou dovolenou do Pyrenejí. Takže jen narychlo, bez obrázků a velkých editací, soupis her dopařených během mého pobytu v Praze po návratu ze Zélandu (kromě té úplně první, Duke Nukem Forever - ta je v předchozím příspěvku). Dojmy z nahromaděných her, nebo aspoň z těch které jsem stihl dohrát, jsou spíše negativní. Až na pár výjimek mě novodobá produkce velmi zklamala. Pravda, kvůli nedostatku času jsem se soustředil spíš na kratší tituly než na pořádné pecky jako Skyrim, Zaklínač nebo L.A. Noire, ale i tak jsem čekal víc.

PAINKILLER: RECURRING EVIL
•    Dopařeno 15.5.12 v 15:15 na obt. INSOMNIA (2/4). Krátký mod o pěti mapách, z něhož nenažraný Jowood udělal další z mnoha oficiálních datadisků a chce za něj neuvěřitelných deset euro! Tůdle.

LEGEND OF GRIMROCK
•    Dopařeno 17.5.12 ve 4:47 na obt. NORMAL (2/3). Můj první oldschoolový dungeon (žádnou ze starých klasik jsem nikdy nehrál) mě vskutku chytnul, jak je patrné z toho, že jsem ho pařil devatenáct hodin nonstop.

Requiem for a mouse

Po neuvěřitelných osmi letech společného soužití mě opustila věrná a oddaná společnice. Minulý týden naposledy vyklikla moje věrná myš Microsoft Intellimouse Explorer 3.0

Po stovkách hodin společného klikání mi uprostřed hraní vypověděla službu a už se neprobrala. Měl jsem to čekat, v posledních týdnech nebyla ve své kůži a občas trpěla výpadky při probrání počítače z úsporného režimu, její odchod byl přesto náhlý a překvapivý. Houževnaté myšítko, které se mnou prošlo stovkami hodin paření, během svého života bezchybně provedlo miliony kliknutí, doprovázelo mě řadou zaměstnání kam jsem si nosil svou myš, prožilo se mnou Anglii, namačkané v sedlové brašně se mnou na kole procestovalo Nový Zéland, aby nakonec dokonalo v poklidném pražském pokoji. Takový byl život mé myši, která již není mezi námi. Přestože se již roky nevyrábí, nebo spíš právě proto, jsem ji nikdy nevyměnil za jinou. Ergonomie Intellimouse Explorer 3.0 je zkrátka legendární. Naštěstí jsem ji mohl nahradit podobně smýšlející, byť o třídu nižší Intellimouskou, kterou jsem si přivlastnil mimo zraky techniků ve svém posledním anglickém zaměstnání.
Takže tedy, sbohem má věrná myši, bylo mi s tebou fajn, ale je konec. Doklikalas.

Návrat ztraceného pařana, aneb dopařené hry od ledna do května 2012

Osmý květen 2012. Jiří Storm Nehyba nastupuje do letadla směřujícího z Nového Zélandu do ČR a o 48 hodin později si v pražské pobočce Xzone kupuje hru Duke Nukem Forever. O pár dní později ji na svém herním PC, na které se rok prášilo ve skříni, dohrává. Pár minut na to už instaluje další.

Tak vypadá návrat z ročního pobytu v nádherné zemi na konci světa, kde jsou hory zelenější, moře modřejší, slunce sluncovitější, pivo pivovější (kecám) a videohry jsou to poslední, co člověka zajímá.

V žádném případě to ale neznamená, že se vrátil starý Storm, trávící všechen svůj volný čas dohráváním her jak na běžícím pásu. V Praze se zdržím nanejvýš měsíc a musím si moc dobře promyslet, které z těch zhruba čtyřiceti titulů, co jsem si za ten rok napsal na seznam "k dohrání", dostanou přednost. Zvlášť u velkých RPG je to těžká volba.

Navzdory výše řečenému jsem i na Zélandu měl své pařanské chvilky. I přes technická omezení mého cestovního notebooku jsem na něm spustil hezkých pár kousků, převážně těch z bohatého světa herních modifikací. Znovuobjevení legendárního Unreala dokonce vedlo ke comebacku do světa herní žurnalistiky a sepsání nostalgického článku pro Games.cz

Recesoidní ukázka smutné reality dnešních her

Nevím zda se smát vtipnosti těhle videí (hlavně toho prvního), nebo brečet nad smutnou realitou kterou ukazují. Každopádne stojí za skouknutí.