Unifest 2007 - část první

Nádherná lokalita na severozápadě Slovenska. Malá chatka hluboko v lesích, ale ne tak hluboko aby nebyla poblíž hospoda a pivní velkosklad. Říkejme tomuto místu Uniho, protože organizátor a duševní otec akce o níž se chystám psát má přezdívku Univerz, pro přátele Uni.

Introduction
Nejdřív menší úvod: UNIFEST není, jak by se z názvu mohlo zdát, nějaká univerzálně festovní střelnice. Je to filmový festival se striktními pravidly, které nyní vyjmenuji.

První Uniho zákon: vypij co nejvíce chlastu. Druhý Uniho zákon: vypij ještě víc chlastu. Třetí Uniho zákon: sežer co nejvíce jídla. Čtvrtý Uniho zákon: ani kapka nesmí přijít nazmar (podpravidlo Prvního a Druhého zákona). Pátý Uniho zákon: v noci platí přísný zákaz spaní, na to je dost času ve dne. Noc patří sledování filmů.

A tady se dostáváme k jádru guláše – Unifest je soukromý filmový festival odehrávající se na Uniho chatě (se kterou jsem se seznámil na silvestra 2005/06. V červenci se konal již třetí ročník a já samozřejmě nesměl chybět. Report z akce přináším s menším zpožděním, ale věřím že v těchto zimních měsících si každý rád připomene slunné letní dny, kdy mohl vesele běhat v kraťasech a válet se v trávě místo v půl metru sněhu. Krom článku jsem dal dohromady i fotoseriál, který najdete na rajče.net.

Strastiplná cesta a setkání s Polícijou
Unifest sice začal už v úterý, leč já až ve čtvrtek přiletěl z Anglie. Odpoledne jsem nasedl do auta a s Jakubem se vypravil směr Žilina. Cíl se nám vzdálil o zhruba dvě hodiny, a to nejen díky zpožděnému opuštění Prahy, ale především kvůli nehodě na D1 (jak překvapivé) a kvůli mé potřebě pořídit si spacák. Toto zdržení bylo vykoupeno Uniho rozkazem: "Kupte vodku!", přičemž rozhodující parametr byla kvantita, nikoli kvalita, což se promítlo do pozdějších událostí a zdraví některých účastníků.
Okolo desáté večer se česko-slovenský hraniční přechod konečně odrážel ve zpětných zrcátkách a do Lalinoku už to bylo co by prázdným lahváčem dohodil. GPS navigace a slovenská policie nám však připravily ještě jedno zpestření. Satelit nás poslal úzkou stoupající lesní cestou (kupodivu vyasfaltovanou), jenže ouha, po asi dvou kilometrech kde se vzala tu se vzala Škoda Fabia s lesknoucími se nápisy POLÍCIA, parkující priamo na úzké cestě. Orgán se len udiveně zeptal čo tam robíme, že predsa dole musí bíť páska cez cestu, a vykázal nás. Záhy jsem obdivoval Jakubovy couvačské schopnosti a pak už jsme konečně byli na místě.

Pomocnice z Ukrajiny a první oběti alkoholu
A jaké nás čekalo uvítání! Mám však podezření, že ovace patřily zejména pípě kterou jsme vezli. Model Sputnik 1/6 o hmotnosti 26kg vyrobený na Ukrajině skutečně odvedl prvotřídní výkon. Jakmile jsme dorazili, přítomní účastníci Unifestu přestali sledovat novinku Next s Nicolasem Cagem a jali se nás vítat. Nové tváře i známé tváře pomohly s točením piva, ohřevem zvěřinového guláše made by Kubo a konzumací toho všeho. Po jídle jsme byli odvedeni do backstage, jak se říkalo speciálnímu posezení za plátnem, určenému ke konzumaci lihovin. Mě nedostali, úspěšně jsem se ubránil pokusům o otrávení alkholem a držel se svého piva, leč ne všichni měli takové štěstí jako já. A tady přichází ke slovu námi dovezená litrovka vodky Božkov, která během chvíle propadla hrdly dvou účastníků (nebudu jmenovat, diskrétnost nade vše), načež Jakub s Unim propadli divokému záchvatu nevolnosti a jali se zpívat do potoka za chatou. Tato činnost je natolik vyčerpala, že o další sledování filmů už neprojevili zájem, leč jeden z nich si s námi účastně sedl pro skupinové foto. Druhý z vodkařů později (za střízliva) okomentoval situaci u potoka. Zatímco on divoce zvracel, přístojící Kubo se prý zabýval svým gulášem a nakonec jej nabídl jako lék na pochroumaný žaludek.

Filmová kaskáda
V průměru jsme stihli promítnout tři filmy za noc, bohužel si nepamatuji přesné chronologické zařazení, jelikož jsem jich většinu prospal. Správně si teď říkáte, že jsem závažně zhřešil porušením Pátého Uniho Zákona, za což jsem byl málem zbaven práva na pivo, ale naštěstí mě omlouvalo několik věcí. Jednak jsem nebyl jediný trasgresor, druhak jsem spal i přes den (chrápal jsem doslova ve dne v noci) a třeťak to bylo způsobeno tím, že jsem přijel z Anglie naprosto vyčerpán a prospal půlku dovolené. Ale zpět k filmům.

Unifest 2007 přinesl přibližně následující výčet promítnutých snímků: Next, 300, Stalker, Fight Club, Vratné láhve, Fearless, Zodiac, Seven, The Wall od Pink Floyd, Beerfest, Životy těch druhých, Děkujeme že kouříte, Disturbia, Science of sleep a nějakou japonskou kokotinu. Bylo jich určitě víc, ale v době psaní tohoto článku už si je nemám šanci vybavit (hlavně proto, že jsem jich tolik prospal).

Next jsem neviděl, v době příjezdu už měli hoši rozkoukáno a já se radši věnoval guláši, pivu a pokecu s dlouho neviděnými kamarády.

Z 300 mi uniklo to hlavní – centrální bitva. Jinak mě tento snímek moc nezaujal: spousta kecání, šlimáčí sled událostí, modré filtry a o to hlavní jsem navíc přišel. Uznávám však, že jde o hodnotný historický snímek a na tu krvavou bitku se určitě někdy podívám.

Na Stalkera jsem těšil už od jara, jenže když jsem neustál 300, vydržet nespat při tomhle bylo naprosto nemyslitelné. Držel jsem se statečně, při druhém CD jsem ale stejně vytuhl a přišel opět o to nejdůležitější, o Zónu.

Fight Club jsem viděl nejmíň pětkrát a proto, v souladu s Murphyho zákonem schválnosti, jsem u něj neusnul.

Celé jsem viděl i Vratné láhve, aneb Svěrákův poslední počin. Zde musím konstatovat, že jde o vynikající dílo. Svěrák opět nezklamal a neztratil nic ze svého unikátního humoru říznutého nadsázkou, absurdními situacemi, ale i smutnou reflexí nad strastmi každodenního života. V určitém smyslu by Vratné láhve mohly být duchovním pokračováním Na samotě u lesa, protože se po třiceti letech vrátil manželský pár Svěrák – Daniela Kolářová.

Nejkontroverznější promítaná věc byl čínskoamerický Fearless. Ačkoliv nešlo o komedii, smáli jsme se víc než u Mr. Beana. Ačkoliv bezkonkurenční Jet-Li předvedl nádhernou ukázku bojového umění, málokdo to ocenil. Ačkoliv mělo jít o dramatický, dojemný a kdovícoještě příběh zrady, pýchy předcházející pád, vzmužení po pádu, morálního prozření, hrdinství, sebeobětování a vítězství nad zkorumpovaným zmetkem, byla to ve skutečnosti patetická hovadina plná klišé. Nebýt toho, že jsme si z každé scény dělali srandu, chrlili posměšné hlášky a dali vzniknout obrovskému množství situačního humoru, byl by byl Fearless veliký propadák. Takhle však slavil poměrně slušný úspěch, což se nedá říct o druhém asijském snímku, jenž nás všechny málem připravil o rozum a Matuše o život, protože film vybral a my ho za to chtěli zabít, ale o tom až příště, za tři dny.