Hurá k urnám

Volby se blíží a poprvé v životě se týkají i mně. Díky změně trvalého bydliště mi tentokrát přišly volební lístky a já se již nemohu vymluvit na to, že mi prostě nepřišly či že se o politiku nezajímám, stejně jako o fotbal, a vím jen to málo co ke mě pronikne ve vzácných chvílích, kdy se dívám na televizi. I přede mnou tak stojí nelehké rozhodnutí, komu z té verbeže tam nahoře dát svůj hlas. Upřímně řečeno, radši bych se rozhodoval, zda sníst pytel švábů nebo vypít vodu z mísy. Záchodové. Samozřejmě je tu možnost k volbám vůbec nejít, a možná to tak dopadne, bude za to však moct jedině lenost, z níž se stane hlavní argument mého alibistického já.

Už několik let mi starší lidi říkají, že k volbám se musí, protože je to občanská povinnost, a hlavně proto, že každý hlas který nedám, ať už komukoliv, bude hlasem pro bolševiky, jejichž příznivci mají jasno a k urnám se dostaví bez výjimky. Na tom je hodně pravdy, otázkou však zůstává, jaké menší zlo zvolit?


Původně jsem chtěl, aby to bylo ČSSD, a to z několika důvodů.
Zaprvé proto, že dostali do rukou zprasenou ekonomiku po dlouholeté Klausově vládě, a neměli zatím dost času všechno napravit a naplno prosadit svůj program. Řídím se mimo jiné životní pravdou, že cokoliv se dá zničit během vteřiny, vytvoření či opravení té věci však trvá mnohem déle a stojí to daleko víc námahy. A lidi z ODS byli u koryta dost dlouho...
Druhým důvodem byl až do svého odchodu Miloš Zeman. Ačkoliv je to politik jako ostatní, je ze všech lidí co se tam vystřídali nejdůvěryhodnější. Za tím pohledem zfetovaného vepře s visící slinou u tlamy se skrývá mozek inteligentního člověka s vlastním názorem, který se nebojí nahlas říct co si myslí, někdy možná až moc expresivně. A taky nevím o žádné korupční aféře týkající se Zemana.

Právě korupce je však důvodem, proč sociální demokraty nakonec volit nebudu. To máme Grosse a jeho podnikání, dále pak pupkatého Paroubka, jehož bradavice se na mě usmívá z každého druhého billboardu a straší mě v těch nejhorších snech... no a celou tu korupční aféru co se nedávno rozjela okolo zabitého podnikatele Mrázka, zákaz mluvení pro policejní mluvčí, atd. atd. atd.

Na druhou stranu je tu i argument mluvící ve prospěch socanů: berou všichni, nejenom oni! Stačí pomyslet na ambiciózního ministra Pavla Němce z Unie Svobody, jehož prsty jsou hluboce zaryté do prodeje firmy ABA, jenž rozhodně neproběhl podle regulí, a hlava až po krk vražená do prdele Katarského prince. Inu, peníze nesmrdí ať je taháte odkudkoliv.

Ministr dopravy Šimonovský, tuším že Křesťanský demokrat, ve svém křesťansky smýšlejícím mozečku zase připravil stát, potažmo daňové poplatníky, o sedm miliard korun, které shrábne firma Kappsch a zůstává otázkou, jak velké budou problémy, o kolik se protáhne a zda vůbec bude dokončena výstavba dálničních platidel u nás...

Zkrátka a dobře, z politické scény poslední doby je mi doslova na blití a nové korupční aféry už ani nekomentuji. Člověk by si naivně myslel, že deset let po pádu bolševiků už těch skandálů bylo dost a že se situace uklidní, což se taky na pár let stalo, bohužel ale šlo jen o krátký nádech, během něhož si politici vytáhli ten největší kemr až z paty, a teď nás, občany, mohutným flusem plným korupčního hnisu a slizu doslova smetli. Vypadá to, že už se té špíny nikdy nezbavíme... možná tak za šedesát let, až budou všichni staří bolševici pod drnem spolu s novou generací, kterou stačili nadobro zkazit (Gross a Němec, oba přibližně 35letí, jsou toho jasným důkazem).

Vrátím-li se ještě na chvíli k ČSSD, zbývá mi poslední ožehavé téma: ministr Rath. Ačkoliv tuto osobu nenávidí asi každý občan v republice, ať už zdravý či nemocný, já k němu, byť s určitými rozpaky, cítím čím dál větší sympatie. Nevadí mi, že je to arogantní hovado, takoví jsou tam všichni, ale líbí se mi že jde tvrdě za svým cílem a nenechá se od nikoho zvyklat. Krom toho, že je v politice krátce a veřejně se přiznal k bigamii, si mé sympatie totálně získal epizodou s Mackem, která pobavila celou republiku a zaplnila kuloáry čtvrté cenové kategorie šťavnatým tématem. Macek Ratha zbaběle napadl zezadu a bez varování, čímž se znemožnil. Tím, že se nechal vyprovokovat ke druhému útoku, z nějž navíc vyšel jako poražený (ten Rathův výkryt a direkt byli dokonalé), ze sebe udělal naprostého idiota.

Abych to ale nějak ukončil: socany volit nebudu z různých důvodů, hlavně však proto, že se ten bradavičnatý tlustoprd začal otevřeně paktovat s bolševiky, čímž u mě nadobro skončil a s ním i jeho strana. Není snad jedno, jestli dám hlas ČSSD, KSČM, nebo nikomu?

Na závěr úvaha: problém téhle republiky tkví v tom, že máme dvě silné politické strany, jednu levou a jednu pravou (ve skutečnosti jsou levé obě...), a pár minoritních jedinců. Ve volbách měli vždy zhruba stejné preference, takže jsme nikdy neměli silnou stranu třeba se 70 procenty ve vládě, která by si jela svůj program, ať už by byl jakýkoliv, aniž by jí to opozice neustále kazila. Takhle se nikdy nikam nedostaneme.

Jak si tak pročítám volební lístky, vzbuzují ve mě optimismus. Proč bych si měl vybírat mezi socany, bolševiky, ods nebo stranou zelených, když mohu s klidným pocitem "splnil jsem svou občanskou povinnost" dát hlas třeba Straně zdravého rozumu, nebo Balbínově politické straně, čítající 3, slovy tři kandidáty?

A vůbec. Pálí mě žáha, v šest ráno vstávám do práce, jdu spát. Ať se mi zdají hezké sny o Paroubkově bradavici.