Nejdelší pařby - díl první

První část vyprávění o nejdelších pařbách, které jsem zažil a popsal. Nejsou seřazeny chronologicky, nýbrž podle počtu hodin.
13 hodin – ve čtvrtek 1.4.04 jsem byl přes den vzhůru, večer jsem šel do práce na noční, kde jsem se asi tři hodiny vyspal a hned po šichtě jel pařit. V pátek 8 ráno jsem zasedl ke kompu a začal pařit Turok Evolution, který jsem měl rozpařený už několik dní. Asi v 11 hodin jsem byl v posledním kole, ale bohužel jsem nevěděl jak sejmout finálního zmetka, tak jsem to nechal být a nainstaloval Conana. Toho jsem pařil až do 21:30 večer, doufal jsem že to dopařím na jeden zátah, protože už jsem byl skoro na konci, ale bohužel jsem se zasekl v kole, kde na mě ze tří hořících chodeb nabíhala hromada kostlivců a furt ne přestat. Došla mi trpělivost a nechal jsem to být. Ten den jsem se 13 hodin doslova ani nezvedl ze židle, nejedl, nepil, nebyl na záchodě a nespal jsem až na těch pár hodin v práci přes 30 hodin. Když jsem se později ke Conanovi vrátil, zjistil jsem že chyběl ještě docela kus a že bych to ten den stejně nedopařil, ale každopádně je to škoda.
16 hodin – v sobotu 23.3.96 jsem přišel ze školy a v kapse jsem měl funglnovou hru Super Mario World 2 na Super Nintendo, půjčenou od Saveria. Ve 14:00 jsem si k tomu sednul a 24.3. v 6:00 jsem to měl dopařené. Potom jsem pokračoval hrami Tiny Toon Busts Loose a Donkey Kong Country až do večera, ale přesný čas si nepamatuji.
19,5 hodin – ve čtvrtek 13.5.2004 jsem vstal ve 12:00, ihned sednul ke kompu a s krátkými přestávkami pařil nonstop hru Sacred až do 7:30 ráno. Přestal jsem proto, že jsem zakysl u známého bugu s vodou a nechtělo se mi hledat řešení, a taky protože večer mě čekala noční směna, na kterou jsem se chtěl trochu vyspat. Mrzelo mě ale přestat pařit, protože za měsíc mě čeká účast na pokusu o překonání světového rekordu v paření, který je 65 hodin. Před pěti lety jsem se na pařbu nedostal a teď už jsem moc starej, no snad to dobře dopadne.
20 hodin – prosinec 2005 byl pro mě velmi vyčerpávající období. Dlužil jsem kolegům z práce čtyři směny, a všichni si je vybrali na konci roku. Když k tomu přičtu svých obvyklých patnáct směn, byl jsem v práci celkem devatenáctkrát, a pokaždé na noční. K tomu se firma stěhovala, no prostě hrůza. Paření přitom bylo poměrně obtížné, ale naštěstí jsem to zvládl. Zhruba v půlce měsíce jsem si konečně našel čas na dávno rozehraný Boiling Point, pevně rozhodnut ho konečně zlikvidovat. Jednoho dne, už nevím přesné datum, jsem se totálně nevyspalý vrátil z práce, na chvíli si sedl ke kompu, a nějakým zázrakem jsem u toho vydržel sedět tak dlouho, až jsem zjistil že musím jít zase do práce..