Nejdelší pařby - díl pátý

V posledním díle svého seriálu o nejdelších pařbách pokračuji v popisu průběhu nejdrsnější pařanské akce, Pařby století, která se zakončila ve velkém stylu doma v posteli... na 24 hodin.
Den třetí – velká krize a malý spánek
Další krize přišla v neděli večer, a to už šlo opravdu do tuhého, protože mikrospánků jsem měl kvanta (naštěstí si toho nikdo nevšiml), i když nevím jak to přesně bylo. V Painkillerovi jsem loadnul pozici a pak si pamatuju jen nápis game over na monitoru, a takhle to šlo dokola několikrát. I když moment, tohle se vlastně stalo o den dřív, při jiné krizi. Ta o které teď mluvím byla taky při Painkillerovi, ale to už jsem byl skoro na konci, v nějaké rozbourané katedrále, a pamatuju si, že jsem čuměl jak sůva z nudlí na nějaké dveře a říkal si, co to sakra má znamenat, vždyť o těch se mi zdálo, tak on to nebyl sen... a když jsem jimi prošel, našel jsem místnost plnou krve a vnitřností, takže jsem se evidentně i během mikrospánku pěkně činil, což mě možná zachránilo před vyloučením ze soutěže. Když byla krize zažehnána kofeinem a energy drinky, pokračovalo se dál. Tady časové údaje možná nejsou přesné, protože po pár dnech už nám to všem tak splývalo, že jsme pomalu ani nevěděli co je za roční období, natož jestli je den nebo noc. Up to date byli akorát kuřáci, kteří si na denním/nočním světle dávali cigárko. My ostatní jsme v místnosti bez oken věděli kulové.
Úplně nejhorší část pařby byla mezi půlnocí a pátou ráno z neděle na pondělí, kdy mělo dojít k překonání stávajícího rekordu. Po dohrání Painkillera jsem nevěděl co dál, byl jsem velice unaven a nic už mě nebavilo. Vybral jsem si hodinu spánku, ze kterého jsem byl přesně za hodinu probuzen nárazy do mých nohou a slyšel jsem komentáře ostatních: "takys o něj zakop? Smí vůbec spát? Sakra co to tady je za nohy uprostřed uličky" apod. Vstal jsem, nadopoval se kofeinem a energy drinky a pomalu se začal připravovat na zlomení rekordu (ještě že jsem ho neprospal).
Zkusil jsem si dát Half-Life na čas a pokořit ho v co nejkratší době (vlastně ne, to bylo předtím, ještě když tam byl Zdeněk a zrovna byl někde ve vesmíru, tuším že zrovna vraždil monstrum Gonarch). Řekl jsem si, že ho zkusím dohnat a dopařit to dřív něž on. Jenže po čtyřech hodinách jsem byl sotva v půlce hry a uvědomil jsem si, že by mi to stejně těch šest hodin trvalo, takže jsem nechal být Halfa Halfem a šel píchat americké kabátníky šavlí a bajonetem.

V době největší krize jsem zkoušel s ostatními hrát Battlefield Vietnam, ale strašně mě to nebavilo a plácal jsem se od hry ke hře, byl jsem na tom fakt špatně, ale nemohl jsem vypadnout hodinu před rekordem, to bych se studem propadl a asi bych spáchal sebevraždu při dalším pokusu. Musel jsem vydržet za každou cenu, i kdybych měl sám běhat dokolečka v CS aréně! Naštěstí se uvolnil jediný počítač s Diablem 2, na které jsem se těšil od samého začátku a doufal, že mě zabaví aspoň na 20 hodin jako Sacred. Byl jsem pevně rozhodnut odejít hned po rekordu, už jsem dokonce měl domluvený odvoz, ale jakoby zázrakem mě Diablo v kombinaci s Red Bullem a kofeinem probralo a já byl zase krásně fit a šel s klukama pařit Csko. Televizní kamery mě tedy při překonání rekordu zachytily v plné síle, ale jak už to tak bývá, dle Murphyho zákonu, který jsem si právě vymyslel "jsi-li zrovna v záběru kamer, nahromadí se veškerá tvoje smůla", mě natočili během death timu, kdy jsem se mohl tak akorát rýpat v nose (to jsem taky dělal, doufám že to vystřihli).
Bohužel překonáním 65 hodin také odpadla moje hlavní motivace k pařbě a od té chvíle jako by ze mě spadlo obrovské břemeno, pojal jsem to daleko volněji, přestal sledovat pauzy a čas atd a v 8 ráno jsem učinil nesnadné rozhodnutí: skončit.
Na jednu stranu jsem si říkal, že 100 hodin stejně nedokážu a nemá cenu se tam trápit, když bych tak jako tak brzo odpadl, a takhle aspoň hrdě odkráčím s hlavou vztyčenou a po svých. Na stranu druhou jsem tak nerad odcházel z místa, kde se psaly dějiny a já jsem mohl být jejich součástí, jenže ostatní vypadali velice čile a mě už fakt nebavilo pařit to co jsme měli k dispozici. Kdybych byl více zasvědcen do světa multiplayeru, nebo kdyby byl lepší výběr titulů, určitě by to dopadlo jinak.
Žuch do postele, aneb obrovský spánek
Domů jsem dorazil před devátou, okamžitě padl do postele a probudil se po 11 hodinách. Koukl jsem na net a okamžitě jsem zalitoval, že jsem nezůstal na pařbě. Kluci se dohodli, že jako tým zaútočí na 100 hodin a bude-li to možné, i na světový rekord. Kdyby to řekli ještě za mé účasti, pařil bych až do padnutí držkou na klávesnici a i když by se to stalo velice brzy, nebyl bych "ten kdo odešel" ale "ten kdo zůstal v týmu". Toho odchodu budu ještě dlouho litovat...
Po dvou hodinách bdění na mě šel zase spánek, proto jsem místo do vany zalezl zpátky do postele a vytuhl na dalších 11 hodin, takže jsem s krátkou přestávkou spal rovný den. Když jsem se probral, konečně jsem se dobelhal do vany a po čtyřech dnech vykonal osobní hygienu (ještě že tam měli klimošku, kdyby přišel pan Vlk...).
Deník jsem začal psát hned po vykoupání a koukám že už píšu skoro tři hodiny, přičemž jsem pořád tak trochu otupělý. Za tři hodiny bude překonaná hranice 100 hodin, pojedu se na kluky podívat.
Velké finále
Update 16:00 – právě jsem se vrátil z herny, kde 5 lidí úspěšně dosáhlo hranice 100 hodin nonstop pařby. Všichni jsme jim zatleskali za skvělý výkon, naprosto nechápu jak je možné, že po této akci kluci stále vtipkovali, ba dokonce navrhovali že půjdou na pivo, ale když jsem je vzal za slovo tak utekli :-). Největší sranda byla při rozdělování cen. Nikdo nepočítal s tím, že vítěz bude víc než jeden, takže pohár pro hlavního pařana dostanou až po jeho rozkopírování a počítač s kartou Geforce FX 5700 byl před objektivy kamer a foťáků obřadně "rozkrojen" samotným Drebem a rozebrán. Jednotlivé komponenty si kluci odnesli.
Co říci na závěr? Fakt hustá akce, která stála za to. Jen doufám, že už se nebude nikdy opakovat, protože to už bych nemusel přežít, ale nezúčastnit se by bylo nepřípustné. Laťku nasadili hodně vysoko a pokud bude rekord 100 hodin překonán, dokáže to opět jedině tým, který se bude navzájem povzbuzovat. Jednotlivec asi těžko.