Vojenský prostor Ralsko, část první - cesta

Začátkem srpna jsme s Jakubem z rádia Akropolis a jeho kámošem Filipem podnikli výpravu do Ralska, kde se nachází největší bývalý vojenský prostor v republice. V roce 1968 ho převzali naši východní bratři a když roku 1991 odtáhli zpátky do Ruska, zůstala po nich enormní a plně funkční infrastruktura, čítající obří letiště (přistávací dráha skoro čtyři kilometry), desítky muničních skladů, zcela soběstačné město s ubikacemi, školami, obchody i kulturními domy pro Ruské vojáky a jejich rodiny, a spekuluje se dokonce o chemických laboratořích a skladech jaderných zbraní, jejichž existence však nebyla nikdy oficiálně potvrzena. V první části dvoudílného vyprávění nakousnu i exkurzi, zaměřím se však na problémy spojené s cestou, a poradím kde se ve východních Čechách dobře najíst.
Z Prahy jsme se vypravili v pondělí 1. srpna odpoledne. Jelikož Jakub nevlastní dálniční známku a tento stav mu vyhovuje, vzali jsme to sportovně po okreskách přes Mělník, okolo hradu Bezděz, přes Mšeno a Doksy směrem na Mimoň, a za znovuzrozenou obcí Hradčany (armáda jí kdysi zrušila, stejně jako řadu dalších) zabočili na neudržovanou příjezdovou cestu k letišti. Dlouho jsme se však nezdrželi, po chvíli nám zkřížilo cestu vozidlo Obecní Policie. Příslušník nám velice ochotně popsal kde co je, kam bychom se měli podívat, přidal pár neoficiálních tipů a dokonce nás vzal na stanici do Kuřivod, kde nám věnoval užitečné mapky.

Pěkná silnice, chybí jen logo Need for Speed.

Tanky versus středověk
Kvůli velice nepříznivému počasí jsme museli výpravu odložit, jelikož představa, že by nám na sotva viditelné stezce uprostřed lesů, kde bychom se schovali i před signálem od Eurotelu, spadl do cesty strom, se nám ani trochu nelíbila. Na bývalém tankodromu jsme však stihli obdivovat širé pláně, kde na kilometry daleko nespatříte živou duši ani budovu, protože tam už patnáct let nikdo nevkročil. Prý je to ukázka přirozeného středoevropského prostředí, které se u nás kdysi hojně vyskytovalo – vysoké traviny kam až oko dohlédne, a občas nějaký strom. Jen ty cedule "POZOR MINOVÉ POLE" tam asi za Přemysla Otakara nestály.
Masa jako u rasa, neboli melasa
Nocleh jsme měli zajištěný za Hradcem Králové, kde má Filip barák, a po cestě jsme se chtěli stavit na jídle v Mlázovicích, vesničce kousek od mé chaty, kde je na náměstí prvotřídní hospoda. Tradiční Gambáč nebo optimální Svijany 11° mohou polaskat vaše chuťové receptory stejně dobře, jako výborná, v hojném množství podávaná jídla za lidové ceny. Tak třeba třistagramový smažený řízek aka Sloní ucho, i s přílohou za rovných 100Kč. Pokud byste měli zájem o něco tajemnějšího, jistě vám zachutí třeba Farářovo tajemství, což je veliký vepřový kotlet ve výborné pikantní omáčce. I obyčejná polévka za 17Kč by možná postačila, přece jenom plný talíř poctivé prdelačky, kulajdy nebo bramboračky má vysokou nutriční hodnotu. Zkrátka, hospodu v Mlázovicích vřele doporučuji, už kvůli příjemné a velice pohledné obsluze.

Když prší, deštník přijde vhod.

Když jsme přijeli my, bylo samozřejmě zavřeno. Neztratili jsme však naději, a po krátké zastávce na chatě se vydali do Ostroměře, kde je taktéž kvalitní hospoda U Kameníka. Je to přímo na hlavním tahu z Jičína na Hradec Králové, silnice I/35, přibližně uprostřed obce, naproti Maxovi, což je další restaurace. Kameník byl pár let zavřený, původní majitel se totiž kvůli dluhům oběsil, ale teď už to tam zase frčí.

Úplně jak vchod do hororové mohyly, že?

Špatná silnice nebo dobré pole?

Barák po starém pánovi, trochu zchátralý ale pro Filipa výhodná koupě.

Řemen bez řemenice je jako řemenice bez řemenu
Cestou z chaty jsem si poprvé v životě vyzkoušel, jak vypadá moje práce z druhé strany barikády, tedy z pohledu zoufalého řidiče, jenž zkejsnul někde na cestě s nepojízdným autem. Klínový řemen začal pískat už v Ralsku, bláhově jsme to však přisuzovali dešti, a když jsme se blížili k Ostroměři, najednou lup, rána, konstantní pískot a rozsvícená kontrolka dobíjení. Rychle jsme tedy zastavili a pod kapotou zjistili, že navzdory kompletní prohlídce vozu, která Jakuba o dva týdny dříve odlehčila o dvacet tisíc korun, se samovolně povolily dva ze tří šroubů, držících řemenici vodní pumpy. A pak svěřte auto expertům. Že se jednalo o největší tuzemský servis Ford, sídlící na Černokostelecké ulici v Praze, radši nebudu rozvádět, přeci jen je to skoro můj zaměstnavatel, ehm.

Vnější pohled na úly...

...a vnitřní pohled na úly.

Neser našikmo, hoď to do kouta!

Můžeme mluvit o obrovském štěstí, a to hned v několika rovinách. Kdyby se to stalo o dvě hodiny dřív, tak doteď trčíme neznámo kde uprostřed vojenského prostoru. V Ostroměři jsem však skoro jako doma, takže se mi povedlo sehnat mechanika, jenž nám velice ochotně pomohl. Tímto panu Michálkovi děkuji. Další klika byla, že řemen zůstal nepoškozen, protože dvoumetrový šestidrážkový klíňák na Ford Mondeo 1,8i by se v osm večer dost těžko sháněl. Třetí klika byla, že se ani řemenici nic nestalo, jen vypadly ty dva šroubky a trochu se zkřížila, takže jsme klíňák vyndali a do nedaleké dílny dojeli. Jen Jakub si stěžoval, že bez serva se ta dvoutunová kráva řídí dost blbě.
Ve druhé části mého vyprávění se dočtete o samotném průzkumu Ralského letiště, a taky o tom, co s námi Rusáci zamýšleli udělat v případe války proti imperialistům, takže si to nenechte ujít!