Studená a ledová sprcha, v tom je rozdíl!

Proč jsem se rozhodl pro studené sprchy, a proč se mi nelíbí ledové sprchy.
Poslední dobou bývám často nemocný, letos jsem se nachladil už třikrát a loni toho taky nebylo málo, ačkoliv dřív jsem skoro nemarodil. Teď mi stačí na chvilku vystrčit hlavu z okýnka vlaku, a druhý den mám mandle jak vlašské ořechy, přitom kdysivá jsem byl schopný za deště a při deseti stupních celsia čumět ven celou cestu z Hradce Králové až do Prahy a schytal nanejvýš lehkou rýmu. A to nemluvím o zlatých časech základky, kdy jsem chodil celou zimu v krátkém tričku a bylo to super.
Zašel jsem tedy za doktorkou s tím, že mám asi oslabenou imunitu, a víte co mi poradila? Ať se sprchuji studenou vodou! Inu, lidová moudrost je nekonečná a jistě má paní doktorka pravdu, ale kvůli takovéto radě jsem nemusel hodinu sedět v čekárně...
I bez odborných konzultací jsem dávno přišel na to, že studená sprcha skýtá obrovské výhody: v létě osvěží, narozdíl od horké vody nejste znovu zpocení ještě než vyjdete z koupelny, ušetříte energii za ohřev vody i vodu samotnou, protože se nikdy nevydržíte ráchat tak dlouho, jako když vás obklopují oblaka páry.

Jako všechno příjemné na světě, i tohle však má svůj háček, a tím je vůle. Když na sídlišti vypnou teplou vodu, nebo jste na chatě nuceni se ráchat ve splavu jako já, nic jiného vám nezbyde. Zkuste se však přinutit k pravidelné studené terapii, když je tak strašně jednoduché otočit tím červeným kohoutkem a kochat se hlasitým blafnutím plynové karmy... Mám s tím stejný problém, jako když se v hospodě přesvědčuji, že druhou večeři už si opravdu nedám, a za chvilku už se směle láduji další porcí yankee steaku s kroketami.
Dnes mě má vůle nezradila. S pevným odhodláním jsem vlezl do vany a pustil studenou vodu. Nikoli vlažnou, což dělám celkem často, ale opravdu studenou. Jaké to však nemilé překvapení, když jsem na sebe obrátil sprchovou hadici a ta začala chrlit kostky ledu... ta voda byla naprosto ledová!!! Málem jsem se tam složil s křečemi v chodidlech, ale za mohutného verbálního povzbuzování sebe sama jsem to nakonec ustál a během patnácti minut provedl kompletní očistu. Dokonce jsem si na to po chvíli zvykl, a při zběsilém tření se ručníkem, abych se trochu zahřál, jsem musel odolávat pokušení se omočit ještě jednou. Jaká to však byla s froté ručníkem slast, a jak mi potom zachutnal horký neslazený čaj...
A pointa? Vlastně ani nevím, jen jsem chtěl o svém zážitku povyprávět, a doufám že k němu ještě někdy, pokud možno co nejčastěji, přinutím.