Vojenský prostor Ralsko, část druhá - průzkum

Copak asi skrývá tenhle dungeon?

Minule jste se dočetli, jakou výpravu jsme se rozhodli podniknout začátkem srpna, a jaké obtíže nás po cestě provázely. Po kulinářské vsuvce a poděkování panu Michálkovi z Ostroměře teď konečně poreferuji o tom, co jsme viděli v bývalém vojenském prostoru Ralsko a jak se nám tam líbilo. Jako třešničku na dortu jsem si nechal popis Ruského válečného plánu pro případ konfliktu se západem, jenž byl promyšlený do nejmenšího detailu a rozhodně stojí za to si ho přečíst. Ještě že ho ti magoři nikdy neuskutečnili!

Ralsko podruhé – letiště rumiště
Až druhý den odpoledne jsme se, navzdory nepříznivému počasí, konečně vydali na samotný průzkum vojenského prostoru. Tankodromy, utajené a zasypané sklady jaderné munice a zbořené vesnice jsme odložili na jindy, a naplno se věnovali letišti. Ačkoliv před patnácti lety Rusáci předávali naprosto funkční zařízení s kompletní infrastrukturou, naše skvělá vláda se postarala o to, aby na tomto prostoru zavládla totální anarchie, odradila všechny investory, kteří měli zájem zde provozovat obchodní činnost, a o zbytek, tj. totální demolici, vyrabování, rozkradení a znehodnocení objektu se postarali podnikaví spoluobčané, kteří žádnou dohodu se státem nepotřebovali.
Všechny budovy tak byly rozebrány do posledního šroubku: zmizelo elektrické vedení, ocelové potrubí, zábradlí, víka od kanálů, okenní rámy, stavební materiál (hlavně střešní krytiny), ventilační šachty z pozinku, kilometry kolejí (metr kolejnice váží 50kg a za kilo oceli dávali v kovošrotu až 7Kč), a kdyby mohli, odnesli by i obrovská mnohatunová vrata od maskovaných hangárů, takzvaných úlů. Někomu se hodil pojízdný jeřáb z dílny na náklaďáky, tak ho prostě uřezal autogenem a odvezl.

Dnes okolí letiště vypadá jako regulérní rumiště. Desítky zničených budov, z nichž zbyly jen kostry a rozbourané zdi, jsou zvenku i zevnitř prorostlé vegetací, většina hangárů je zavřená, jen do některých byla navezena pšenice, o kterou údajně nikdo nemá zájem, a několik si jich pronajali majitelé ultrahlekých letadel, jenž letiště využívají, ačkoliv k tomu nemají povolení, nemá ho totiž kdo vydat, což ale nevadí, on jim to ani nikdo nemůže zakázat. Paradoxně se zachovaly do očí bijící nápisy azbukou, na které je opravdu skvostný pohled. Postupem času je splynutí s přírodou stále markantnější, většina budov už je zarostlá a při dumání, k čemu ten který barák kdysi sloužil, na vás může z okna vykouknout nějaké zvíře, třeba srnka.
Anarchy in the Ralsko
V praxi je celý prostor zemí nikoho, stát se o něj nestará, obec ani okres nad ním nemají pravomoc, nebo spíš peníze na zaplacení ostrahy, a policie dohlíží jenom na to, aby zde nedocházelo ke zločinu, jemuž se v minulosti dařilo stejně úspěšně, jako rabování. Část garáží je zaplněná vraky odcizených a následně rozebraných automobilů, jenž jsou dokonce roztříděné podle značek, takový měli zloději přepych. Na jednom místě tak leží hromada kusů Favoritů, jinde zase Fiatů. Prázdné prostory se hodí i jako odkladiště starých pneumatik, kterými to tam doslova přetéká, mimo jiné díky motorkářům a dalším nadšencům, kteří zde zkoušejí různé kejkle jako divoké smyky. Obzvlášť tristní pohled se nám naskytl v jedné budově, kde musely shořet tisíce pneumatik, po nichž na zemi zůstala tlustá vrstva naftově mastného popela a hromady železných drátů. Ať žije ekologie.

Runway
Co se nikomu rozebrat nepovedlo, nebo se o to spíš nepokoušel, je letištní plocha, která je i po tolika letech bez údržby ve velice dobrém stavu a klidně by na ní mohly přistávat obří ruská nákladní letadla, což byl vlastně i původní záměr. V současnosti na letišti dochází ke kurióznímu jurisdikčnímu paradoxu: je-li tam někde řídící věž, tak je neviditelná a hlavně prázdná. Nejde o veřejnou komunikaci, tudíž tam neplatí dopravní předpisy ani rychlostní omezení, a v praxi tam vládne naprostá anarchie. Vedle majitelů vytuningovaných kár, jenž na dráze měří síly, se prohánějí cyklisti a piloti ultralightů, což někdy vypadá skutečně zajímavě. Všichni jsou tam na vlastní nebezpečí, v případě nehody nebudou stíháni a poškozenému pojišťovna nevyplatí ani dobrý den.

Jediné bunkry jsou miniaturní kryty poblíž dráhy, naprosto prázdné.

Tak tady si silničáři schovávají zásoby na zimu.

Ještěrce byla zima, nechala se snadno chytit.

Atomová válka
V případě konfliktu se západem mělo letiště Ralsko posloužit k jednorázovému účelu: odstartování bojových letadel a odpálení jaderných hlavic na cíle v západní Evropě. Rakety měly být přivezeny po železnici z Ruska a uschopněny provozu během 22 hodin od vyhlášení stavu ohrožení. Českoslovenští, Polští a Maďarští vojáci měli být vyslání jako předvoj, projít přes atomovkami zasažená místa a vyhrát ty nejtěžší boje, přičemž se počítalo, že po ozáření budou bojeschopní ještě sedm dní, načež by pochcípali jako mouchy. Teprve pak by nastoupila ruská vojska a slízla smetanu. Jednoho dne se pohlaváři usnesli, že k odpálení jaderných hlavic musí dojít do třech hodin od vyhlášení, což by samozřejmě na transport z Ruska nestačilo, proto byly vybudovány přísně tajné podzemní sklady jaderné munice, ačkoliv se dodnes neví, zda byla nakonec přivezena či nikoliv. V plánu bylo 131 hlavic. Tyto bunkry jsou jediné v celém Ralsku, jiných totiž nebylo zapotřebí, možná kromě velitelství. Po vystartování letadel a odpálení raket se nikdo neměl vracet, a ani by nebylo kam, i západ totiž vlastnil mocné zbraně. Před časem byly vchody do těchto prostor zavezeny hlínou a zablokovány, zřejmě aby se nepřišlo na něco, co má zůstat tajné. Je to obrovská škoda, jen si představte, že by tam dnes mohlo být muzeum, kam by se zápaďáci jezdili dívat, jak to proti nim měli bolševici namířené. Byla by to jedinečná příležitost a unikátní zážitek, vidět všechnu tu techniku, ruské nápisy, atd.

Chémie
Ještě drsnější než sklady atomovek jsou údajné laboratoře, kde byl prováděn chemický výzkum a kam byl zapovězený přístup všem, kromě těch nejvyšších pohlavárů a samozřejmě vědců. Ještě dneska se v okolí povalují hromady injekčních stříkaček, všelijakých ampulí a prý tam roste modrá tráva, hemžící se neznámými druhy hmyzu. Vojáci, kteří tento prostor střežili, nesměli nikoho pustit dovnitř, a sami přitom nemohli ven, byli tam prakticky uvězněni, takže šlo zřejmě o průseráře, kteří tam byli za trest, a taky to vysvětluje zvýšený počet sebevražd. V totální izolaci od civilního světa ostatně bylo všech dvacet tisíc vojáků, kteří v Ralsku permanentně sloužili. Když v devadesátém prvním roce odcházeli, prý je nastrkali do provizorních přístřešků kdesi v ruské stepi, a nikdo neví co se s nimi dál stalo. Pravděpodobně byli přerozděleni do zbytku monstrózní sovětské armády, ale to se už nikdy nedozvíme.

Ralsko není jen geografický údaj, jenž byl na mapě dlouhá léta vyznačován bílou barvou, ale zajímavé místo, které stojí za to vidět, abyste si uvědomili, jak je to tam obrovské, nevyužité, jak moc to svou dezolací připomíná Černobyl a jak to dodnes mohlo sloužit, kdyby to stát nenechal ležet ladem. Zahraniční investoři se v devadesátých letech jen hrnuli, například firma Rolls Royce tam chtěla provádět crash testy svých vozů, ale kvůli průtahům z české strany to nakonec vzdala, a to byla jen jedna z mnoha. Místo aby to do státní kasy přineslo miliardy to tam lidé rozkradli a miliardové škody způsobili, ale to už je holt u nás zvykem. Ani lesy nezůstaly ušetřeny a většina z nich byla vykácena, ačkoliv nelegálně. Jedinou výhodou je fakt, že na místě bývalých tankodromů se samovolně rozvinula původní středoevropská krajina, a že je tam bez lidí úžasný klid!
Dokument
Pokud máte zájem o další informace, doporučuji skouknout Lidé a ruiny, hodinový dokument natočený studenty, kteří v bádání po Ralsku zašli mnohem dál, než jsme během jednodenní návštěvy mohli zajít my. Určitě se tam ale vrátíme!