Tři Sestry in London, aneb dobrý večer

Bylo to jedné středy na konci dubna, kdy jsme se s Michalem vypravili na koncert Františka Moravce a jeho skupiny Tři Sestry. Sranda byla už při výstupu z metra. Na rohu u večerky stál hlouček asi padesáti lidí a jejich provenience byla nezpochybnitelná. Už z dálky nás vítala skupinka kamarádů z Walthamstow a se slovy "jdete pozdě, pivo došlo" ukazovala na Čechy obklíčenou večerku. Pobavil mě týpek, jenž stál u kasy se dvěma plechovkami a když mu nechápající prodavač sdělil, že minimální útrata je pět Liber, pohotově řekl že si tedy vezme ještě čtyři kousky.

Pivo je tu hnusný, ale ženský různý, mají mindráky
Po vlezu do klubu nás čekala zhruba hodina čekání, kterou jsme využili různě. Petr šteloval svojí 3Mpx kameru s trojnožkou, aby byl záznam Fanánkova řádění co nejlepší, zatímco já se začal žíznivě sápat k baru. Bar, to byla (bohužel) stinná stránka celé věci. Teplé hnusné zvětralé něco za dvě Libry padesát jsem dokázal pozřít jen dvakrát. Napotřetí jsem ho radši, v zájmu zachování večeře, ponechal na stole (podlaha byla už tak dost kluzká). co bych v tu chvíli dal za božsky dobrého lahváče z Českých Budějovic...


Emil Holub illegal bend
Nastesti hrála jen půl hodiny. Jejich vystoupení vzdáleně (velmi vzdáleně) připomínalo skupinu Děda Mládek Illegal Bend (saxofon, benjo), chyběla jim však valcha, vtipné texty i dobrá muzika. Reputaci si spravili až v úplném závěru, kdy předvedli divokou Kaťušu. Dost nás překvapilo, když se tato partička Anglánů, jak jsme si všichni mysleli, začala loučit plynnou slovenštinou.


Ta naše rytmika
Fanánek za bouřlivého potlesku nastoupil asi v deset hodin, poté co se probral z opice, a první co z něj vyřvaným chraplákem vylezlo bylo, že po anglickém miniturné má dost vyřvaný chraplák a nepodá tutíž maximální výkon, pročež čeká pomoc zezdola (tj. od nás). Je fakt, že začal dost zvolna, celý první poločas věnoval písničkám z nových alb, které jsou bezesporu fajn a některé i dost divoké (Jejejejeje, Čaroděj ze země Koz, Válka s loky), na punkový koncert je to však volba nešťastná. Jako důkaz posloužil na kraji kotle stojící Storm, jenž si sice hezky zpíval, co do pohybu však dělal čest svému příjmení.
Až to jednu pařmenku pobouřilo natolik, že mě chytla za ruku a se slovy "přece tady nebudeš celej koncert stát? Koukej skákat se mnou!" se mě snažila přimět k pohybu. Bohužel si pro svou snahu vybrala nejnevhodnější chvíli - uspávající song Den Otců, takže se dočkala jen odpovědi, že čekám na ty starší fláky, a dalšího stání. Moje mysl byla zatím zaměstnaná otázkou, jak se na to maličké pódium vejde osm členů tří sester...

Kupky sena, kupky sena...
... z nebe mi mává Airton Senna...

Netrvalo dlouho a mezi ukolébavky byla chytře vsunuta jedna starší pecka (Hrábě, album Hudba z Marsu), já se rázem probral z letargie a v domnění že "teď by to šlo" vzal výše zmíněnou slečnu za ruku a začal skákat. Bohužel jsem netušil, že ona chtěla opravdu jen skákat a rozhodně nemínila vlítnout přímo do změti divoce pařících těl uprostřed kotle, což jsem naopak měl v úmyslu já. Pustil jsem tedy její zpocenou ruku a šel se bavit.
------------
Přestávka (10 minut čekat na nápoj, který měl s pivem společný akorát název)
------------


Starý časy, lepší časy
Druhý poločas, aneb iné kafe. Sestry se konečně rozjely, opustily oblast moderny a jaly se cestovat zpět vlastní historiíí, k čemuž dobře posloužil široký výběr starých fláků jako Hey mistře, Život je takovej a jinej nebude, Nechci do ústavu, Čedok, Pěší zóna, Na kovárně to je nářez, Angelo mutuje, Pačemu garíla, Pijanovka, Sovy v mazutu, Kovárna a hafo dalších.
S lítostí musím říct, že právě tuto část koncertu jsem si neužil tolik, kolik bych si přál. Fakta jako pracovní únava, bolavý palec (tentokrát dostal zabrat) a dehydratace z nedostatku dobrého piva byla proti mně. Zato v Michalovi, jenž celou dobu jen tak postával, se probudil rockový démon a ukázal, zač je toho Nedvěd.

Vyjeli jsme do Anglie na festival všech dechových hudeb...
Kotel byl masakroidní. Na zemi sice bylo žádné sklo, zato však pekelně kluzké parkety (požehnejme klubu CARGO, kde mají koberec), kvůli nimž můj kotník nejméně pětkrát utekl chirurgovi z lopaty. Přesto v něm ke konci koncertu dost nepříjemně luplo a já radši odkulhal ke stolu, stejně už jsem byl na dně svých sil. Zato Michal... ten má v sobě tolik energie, že kdybyste ho napíchli na Temelín tak uranové doly zkrachují.
Několik pádů na zem, podupaný palec, naražený loket, otlačená hýžď a pohmožděný kotník - toť důvody proč jsem se odbelhal ke stolu právě ve chvíli, kdy Franta Moravec začal házet přídavky. Vypustil pět starých pecek a na závěr nás poctil historickou hitovkou z éry Hagen Baden. Průša je úchyl měl na změť zpocených těl účinek detonátor a kotel divoce kulminoval. Pak už jen Mexiko, Fanánkův spěšný ústup směrem k výčepu, vtipný závěr v podobě rýmovačky "včera jsem potkala Karla Kvapkundu a on mi sáhnul na kundu" a občané rozejděte se.



Cesta domů
Klub jsme opustili ve 23:35 a dav rozjařených Čechů se začal rozjařeně sunout ke stanici metra Tuffnell Park. Byly jsme patrně posledními zákazníky, místo obvyklého výtahu nás nahnali k nekončícím točitým schodům, až jsem si pomyslel že skončíme u protinožců (a já sebou neměl pas). Dobrá nálada pokračovala i na refíži a následně ve vagónu, kde několik Anglánů konsternovaně, o to však pobaveněji, zíralo na početnou skupinu cizinců zpívajících, křičících a celkově nezapadajících do běžného obrázku. Povyk "Tři sestry" byl slyšet ještě hodně dlouho a daleko.

Závěrečné shrnutí dojmů
Skvělý koncert, Fanánek je formát. Přesto jsem však byl trochu zklamán, a to zejména kvůli špatné předkapele, nepoživatelnému pivu a nezáživné první půlce vystoupení. Mrzí mě taky, že jsem se nedočkal songu Expres do Bohnic, zatímco Michal se marně těšil na Áve Bráník. Ani hlasitost reprošoustavy nebyla tak vysoká jak by měla být. Hodně byl znát i fakt, že se koncert konal ve středu, pročež ho spousta lidí odřekla aby druhý den v práci nevypadala jak banda zombií po koncertě. I přes tyto nedostatky však šlo o skvělý zážitek a už se těším, až Petr zpracuje natočený materiál (maximální kvalita, prý na pět DVD, takže budeme shrinkovat...)