Fable: The Lost Chapters - recenze

Tento článek původně vyšel v září 2005 na Gamecenter.cz, jelikož však server zanikl, rozhodl jsem se jej umístit na svůj blog.

Máte rádi pohádky, báje a pověsti o hrdinech, zloduších a dracích v krásném fantasy světě? Pokud ano, jistě se vám bude líbit Fable, která k nám na počítače dorazila z planety XBOX, kde minulý rok oslavila obrovský úspěch. Dočká se stejného ohlasu i na PC?

Žánr: akční fantasy RPG
Výrobce: Lionhead Studios
Vydavatel: Microsoft
Angličtina: hutná
Multiplayer: ne
Web: www.microsoft.com/games/fable/

HODNOCENÍ

• Hratelnost: 84%
• Zvuk: 90%
• Grafika: 90%
• Celkem: 84%

KLADY
Krásná grafika a zvuk; zajímavě podaný příběh; originální vedlejší prvky

ZÁPORY
Konzolové prvky, které do RPG nepatří; příliš časté loadování; frustrující souboje; inventář, krátká herní doba; linearita; němý hrdina působí opravdu hodně blbě

ANKETA
Co říkáte na Fable?

• Nelíbí se mi tam ty konzolové prvky a souboje mi drásají nervy.
• Je to super! Jedno z nejlepších RPG co jsem hrál.
• Hrdina má telecí pohled, jako by znal pana Alzheimera.
• Není nad Dungeon Siege, Diablo apod.

Začínáte jako malý, asi osmiletý chlapec, žijící ve vesničce bohatých kulaků, jež si v těžkých časech temného středověku mohou dovolit stavět zděné domy, dlážděné chodníky a kanalizaci. Náš hoch, jehož podobnost s mladým Williamem Wallacem z filmu Brave Heart je pozoruhodná (až na odstávající uši), zapomněl na narozeniny své sestry. Otec mu nabídne, že ho odmění zlatým tolarem za každý dobrý skutek, který ten den učiní, aby mohl koupit dárek. Zpočátku tak pobíháte po malebné vesničce a plníte jednoduché úkoly. Nejzajímavější je situace, kdy načapáte ženatého souseda s neznámou svlečnou, a stanete před rozhodnutím zda přijmout jeho úplatek a mlčet, nebo všechno vyzvonit manželce. Sotva si pak od obchodníka převezmete luxusní bonboniéru a obdarujete sestřičku, do města vtrhne banda krvelačných loupežníků, kteří začnou bez milosti vraždit a rabovat. Nejdou však za lupem, nýbrž za malým chlapcem (jak nečekané...), ale ten je statečně schovaný za bukem, a tak to odskáče zbytek rodiny. Otec se chrabře postaví na obranu své ženy a dcery, jenže se vzděláním oráče toho proti chladné oceli moc nezmůže, a po chvíli padá zasypán bodnými ranami. Matku a sestru zloduchové unesou neznámo kam, a pro vás si, opět po vzoru Brave Heart, přijde neznámý strýc, aby vás odvedl na akademii hrdinů, takzvanou Guild of Heroes, kde z vás udělají pořádného člověka. Zde si příjemnou a pohodovou formou proděláte základní tutorial, z něhož pochopíte o jak jednoduchou a intuitivní hru se jedná. Přesně podle gusta konzolistů. Jako mladý muž se nakonec vydáváte do světa na pořízenou, a skutečná hra může začít. Předchozí řádky nejsou ani tak příběhem, jako spíš popisem počátečních událostí. Časem se dopracujete k tradičnímu zloduchovi s touhou po zotročení světa, jemuž se jakožto vyvolený můžete postavit jen vy. Ačkoliv není zápletka nikterak originální, je plná zajímavých prvků a zhltli jsme ji jedním dechem (což nebylo těžké, herní doba je asi 15 hodin a hra je velice lineární). Úhlavní zmetek nerozpoutá žádnou celosvětovou válku jako v Pánu Prstenů, dokonce to není ani krvelačný polobůh, nýbrž bývalý šampión místní arény Jack of Blades. Ale to už stačí, zbytek si zjistěte sami. Slovo k hlavnímu hrdinovi si však neodpustíme: stárne. Jak postupujete dějem, postupně získává dospělejší rysy, mění se mu účes, řídne mu vlas, a nakonec se z něj stane stařík s poctivým plnovousem. Jen telecí pohled a němota ho provází od začátku do konce. Stárnutí bohužel není dotaženo k dokonalosti, protože nepřichází pozvolna a přirozeně, ale naopak skokově a nečekaně. Dokud je to odůvodněno dospíváním na akademii, je vše v pořádku, ale ve chvíli kdy mezi jedním questem a druhým zestárnete o pět let jako by se nechumelilo, už v pořádku není. Aby toho nebylo málo, na žádnou z vedlejších osob vliv času jaksi nepůsobí.

U hlavní linie bohužel zajímavost končí, vedlejší úkoly stojí za starou bačkoru. Zapomeňte na propracovaný svět Morrowindu nebo Gothicu, v téhle čistokrevné konzolovce se dočkáte jen malé zemičky s jednou guildou, několika titěrnými vesničkami a něco temných lesů, hřbitovů a kobek. Všechna tato místa jsou ještě rozdělena do desítek miniaturních map, aby to chudák XBOX zvládal, ale pro nás myšítkáře to znamená jen spoustu zbytečného loadování. Cestování je naštěstí usnadněno všudypřítomnými teleporty a mobilním zařízením, které vás odstraní odkudkoliv.

Do Guildy se budete stále vracet, a to z několika důvodů. Tím prvním jsou questy. Ve státě Albion totiž existuje důmyslný systém úkolových karet, takzvaných quest cards, což v praxi znamená, že občan který potřebuje službu vyplní formulář, odevzdá ho na úřad a některý z hrdinů se ho ujme. Náplň práce většinou spočívá v trivialitách jako zachránit město od banditů, osvobodit zajaté občany od banditů, vyvraždit bandity, nebo naopak pomoct banditům (i oni mohou dávat quest karty). Akademie je také jediné místo, kde můžete upgradovat postavu. Ne že by tam měli posilovnu, ale pouze ve speciální kabince lze přerozdělit získané zkušenostní body. Kromě těch základních je tu ještě obratnost, duševní a fyzická síla. Upgradovat můžete zdraví, tělesnou odolnost, sílu útoku, obratnost s lukem, umění kšeftovat, manu a zhruba dvě desítky kouzel. Žádné zkušenostní stromy ala Diablo však nečekejte, Fable je ultrakonzolovka, což zachází tak daleko, že expy nezískáváte automaticky zabitím nepřítele, ale musíte ještě posbírat zelené kuličky, které z mrtvoly vypadnou. Je-li řeč o konzolovosti, nelze nezmínit další, možná ten nejhorší neduh, a sice souboje. Trénink na akademii hráče rozhodně nepřipraví na to, co ho později čeká. Bitka jeden na jednoho je v pohodě, ale jakmile se okolo vás motá deset banditů nebo skřetů, přičemž všichni útočí současně a ze všech stran (takzvaně na férovku, tobě je třicet nás je taky třicet), jde o nervy. Mistr vás sice naučí jak se krýt, ale to je proti komandu zmetků houby platné. Boj proti přesile není sám o sobě nic špatného, naopak, ale ve chvíli kdy musíte každých deset vteřin lézt do inventáře pro lékárničku (aspoň než se naučíte používat předvolby), je to na palici. Krom toho je zde další konzolový prvek – multiplikátory. Za mlácení oblud vám naskakují čísla, jimiž se násobí získané zkušenosti, když vás ale někdo trefí, jdete zase od nuly. V jednu chvíli jsme měli sto chutí hru smazat, proklít celé studio Lionhead a spravit si chuť partičkou Dungeon Siege 2, ale časem se naštěstí situace vylepšila, hlavně díky lepší výzbroji a stovce lékárniček, které jsme nakoupili.

Další negativní prvek je inventář, i z něho totiž přímo čpí konzolový původ (to slovo už nám začíná lézt krkem...). Všechno je řešeno formou jakýchsi tabulek, skrz které se musíte pracně proklikávat, ale na druhou stranu, do všech záložek se dostanete přes funkční klávesy a cokoliv z inventáře si můžete přetáhnout do předvoleb, jichž je celkem deset a jsou velice praktické. V inventáři najdete i tak zajímavé funkce, jako gesta sloužící k mezilidské komunikaci. Je jich celá řada, ale spíš než k užitku jsou pro chvilkové pobavení. Můžete si třeba před policajtem hlasitě ulevit když vás pokutuje, hrůzostrašně se zasmát na nebohé děťátko, zatančit obecenstvu kozáčka, nebo hodit očko po pěkné slečně, okořenit to dárkem a vlastníte-li dům, klidně s ní založit rodinu. Vliv na lidi má i počet splněných questů, protože za ně získáváte slávu, a všichni vás pak obdivují, nebo z vás mají naopak hrůzu, záleží zda se řídíte heslem "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí", nebo jste realisté a děláte to přesně naopak. Ani tato funkce však není dokonalá, a i když je docela příjemné být v hospodě vítán všeobecnou slávou, působí značně stupidně, že vám při záchraně osob z temné jeskyně začnou vystrašení rukojmí vesele tleskat. Mezi neobvyklými prvky najdeme i možnost úpravy vzhledu, zahrnující několik druhů účesu a tetování, což má společně s vhodně zvoleným brněním velký vliv na vaši atraktivitu/odpudivost. Když budete zlí jako v SW: Kotor, jistě si radši vyberete dočerna laděné oblečení, kdežto pan svatoušek se svatozáří (opravdu, i ta je k mání) bude preferovat atraktivní vojenskou zbroj.

Grafika je jedním slovem pohádková. Když jsme hru poprvé spustili, chvíli jsme zírali s ústy dokořán. Nějak takhle asi bude vypadat TES: Oblivion. I když by se našla spousta nedostatků, všechno vypadá hezky barevně, vesele, okolo cesty rostou stromy a kytky, ve vzduchu poletují motýli, vnitřky domů jsou stroze avšak prakticky zařízené, ale najdou se i strašidelná místa jako hřbitov, les vlkodlaků nebo temné kobky tyranova hradu. Celkový dojem dotahuje k dokonalosti perfektní ozvučení, vyznačující se skvělým dabingem s markantním britským přízvukem (opět narážka na Brave Heart?), kvalitní zvukovou produkcí běžného světa a romanticky melodickou hudbou.

Fable je pohádkově vypadající RPG, které zaujme nádhernou grafikou, zajímavými vedlejšími prvky a chytlavým příběhem, pokud ovšem překousnete markantní konzolový původ, jež se na hře nesmazatelně podepsal jak po stránce technické, tak i hratelnosti. Nejhorší jsou frustrující souboje, časté loadování, krátká herní doba a málo atraktivní vedlejší questy. Nemohli jsme se zbavit dojmu, že autoři se snažili vytvořit koktejl s přísadami úplně všech druhů, od klasického RPG přes obyčejnou rubačku až po The Sims, a trochu to přeplácali.