Michal si přes net koupil počítač. V pondělí večer jsme ho jeli vyzvednout do jižního Londýna. Ten týpek co ho prodával i vyhledavač MHD spojení nám poradili, abysme jeli metrem na Elephant & Castle a pak autobusem. Jen pro informaci, Elephant & Castle je jedna z nejnebezpečnějších částí Londýna, kde lidi s pudem sebezáchovy nevycházejí po setmění z domu...
Kdysi tam byl Michal na návštěvě u jednoho kámoše a když dostal večer hlad, nic zlého netuše se obul, jakože půjde naproti do večerky pro pizzu. Kámoš mu dal dobrou radu na cestu: "dívej se do země, když na tebe bude někdo něco pořvávat tak ho ignoruj a když uvidiš lesk ostří tak zdrhej". Michal ve své naivitě a neznalosti poměrů prohlásil, že kdyžtak dá dotyčnému přes držku, na což mu bylo odpovězeno: "ty blbče, tady se s tebou nikdo prát nebude, tady tě rovnou zastřelej!".
Inu, tak právě touhle čtvrtí jsme si udělali dlouhou procházku. Díky kvalitní navigaci jsme vystoupili z autobusu mnohem dřív než bylo nutné a hezky adrenalinově si prošli přes celou Rye Avenue až do Nunheadu, s Michalovou šrajtoflí naditou penězi na počítač. Nic naplat že jsme se solidárně oblékli do černé, desítkám nevraživých pohledů jsme se beztak nevyhli. Zprvu jsem se divil, proč mě Michal tak naléhavě táhne pryč od zastávky, kde jsem si prohlížel mapu a snažil se zorientovat, ale pak jsem si všiml právě oněch nevraživých pohledů asi desetičlenné nevraživě vyhlížejících černochů a rychle vykročil s doufem, že jdeme správným směrem (pro jednou jsme skutečně šli, díky za ty dary). Řeknu vám, tohle by mohla být skvělá disciplína do Jackass, jen to vylepšit plešatou hlavou, bombrem a kanadama.
Když jsme po hodině konečně došli na místo určení, nechali si předvést funkčnost zboží, zbavili se peněz a vydali se s kompem zpět do ulic, někdy v půl desáté večer, oběma nám bylo naprosto jasné, že tou samou cestou bychom se živí nedostali. Ani návrh použít zastaralý monitor jako munici by neuspěl, protivníků by totiž bylo příliš mnoho. Ještě štěstí, že přímo před barákem prodávajícího byla zastávka autobusu 78, který nás bezpečně zavezl z Peckhamu až do centra, kde jsme mohli bez rizika přestoupit na metro Aldgate. Jak úlevný pocit mne zalil při přejezdu nádherně osvíceného Tower Bridge! I Michal pak uznal, že jeho nápad vystoupit ze 78 v půli cesty a jet něčím jiným na Elephant byl hodně blbý, a že se radši bude držet mého příkladu, jenž jsem stvrdil heslem "dokud nebudeme v centru, z tohodle autobusu se ani nehnu!"
Projížďka mi připomněla safari, jen jsem se místo křováků v africké stepi díval na obyvatele londýnského ghetta. A taky jsme, stejně jako v safari, byli v širokém okolí jediní běloši - turisti. Jak já byl rád když jsme se z divého, Afriku připomínajícího jihu vrátili do starého dobrého severo-západu mezi zbraním neholdující Židy!
Chci tímto poděkovat dotyčnému co nám prodal počítač za skvělé jednání, jen bych ho poprosil, aby nám příště sdělil, že mu přímo před barákem stojí autobus jedoucí až k metru v bezpečné části města, a že tedy není vůbec nutné dávat si bobříka odvahy a hodinovou procházku s penězi naditou šrajtoflí k tomu!
Žádné komentáře:
Okomentovat