Jak příjemná může být návštěva banky

Když jsem si před půl rokem zřizoval v Anglii účet, bylo mi řečeno že mohu mít pouze Basic Account (tj. bez kreditky, jen výběry z bankomatu) a po šesti měsících si ho upgradovat. Inu, šest měsíců uplynulo a já se vypravil na nejbližší pobočku HSBC.

Napoprvé
Zaměstnanec indického původu byl dost chytrý, řekl bych jak rádio, a koukajíce na mě doslova skrz prsty mi sdělil, že WRS z Home Office ani oznámení o National Insurance z Job Centra (oba oficiální úřední dokumenty) nemůže jako proof of address přijmout. "A co výpis z účtu který mám u této banky?", zeptal jsem se a dočkal se pohoršeného výrazu se slovy "no dovolte! Vlastní výpis přeci nemůžeme příjmout jako důkaz o vaší adrese". Zkusil jsem zachránit situaci návrhem na dopis od zaměstnavatele, zřízenec byl však pohotový a promptně zaútočil otázkou, zda mám permanent job a pokud ano, jak dlouho. Dělám sice pořád, ale přes agenturu, což mu nebylo dost dobré, a že prý musím přinést dopis z permanent jobu s uvedenými tolika údaji, že by to vydalo na menší fejeton. Rozloučil jsem se dotazem, zda mám do dopisu uvést i počet chlupů na prdeli, a odešel.

Napodruhé
Jiná pobočka stejné banky: "bohužel pane, my jsme jen lokální buňka, musíte na Golders Green do hlavní pobočky". O další setkání s brýlatým Sandokanem jsem skutečně nestál.

Napotřetí
V pondělí jsem hned po práci zabruslil do jiné pobočky, kde místo přechytralého Inda pracoval mladý Brit, jemuž vůbec nevadil můj pracovní a propocený zjev, místo buzerace s proof of address se zeptal na pár základních otázek, moji totožnost si ověřil přes již existující účet a mezitím co mi vysvětloval možnosti Bank Account Plus (cestovní pojištění zdarma, bezplatné výběry hotovosti v cizině, slevy v restauracích a hotelích, atd.) jsme zabředli do zcela neformálního pokecu o českém pivu, o jeho rodném Glasgow (určitě využijte slevu na jízdné a jeďte se tam s přítelkyní podívat), o jeho výletu do Berlína (když už Německo a pivo, tak proč ne rovnou October fest, zeptal jsem se), mých ambicích v Británii, o tom že se v létě chystá do Brazílie, kde prý pivo stojí jenom 50 pencí (to v Praze taky... fakt?!), a tak všelijak. Nakonec jsme se pod nátlakem klientů, nervózně podupujících v dlouhé frontě za mnou, rozloučili a já budu mít do týdne kreditku. Nevím který ze dvou přístupů (Ind či Skot) byl profesionálnější, rozhodně však vím, který z nich byl příjemnější.