Náhodné setkání krajanů

To se tak už třetí hodinu zašívám v parku na lavičce, když v tom mě ze šlofíčku probouzí hysterický psí štěkot. Okamžitě se ve mě probouzejí vražedné choutky vyvolané vzpomínkou na traumatický pobyt ve Vršovicích, se ségry hysterickou a stáleštěkající fenou Beny. Sedám si tedy, beru si pláštěnku protože to vypadá na vodu, a najednou slyším, jak kolemjdoucí muž povídá své malé dcerušce "to ale dneska fouká vítr, viď Amálko?". Ledabyle prohodím "no jo, to ale fouká už od rána", načež se pán překvapeně otočí, a v tu ránu jsme zakecaní až mě to málem stojí pozdní odchod z práce. Tomáš je z Olomouce a povyprávěl mi o Novém Zélandu, kde prý strávil se ženou osm měsíců, a prý je to tam skvělé. Ujistil mě, že na Zélandu skutečně nežije ta samá fauna co v Austrálii (obří skákaví pavouci, jedovatí hadi, klokani...), takže už vím že se tam jednoho dne budu moct bez obav vydat. Do Austrálie by mě totiž nedostalo ani národní družstvo nymfomanek pod záminkou neomezeného množství piva.