Dungeon Siege 2 - recenze

Tento článek původně vyšel v srpnu 2005 na Gamecenter.cz, jelikož však server zanikl, rozhodl jsem se jej umístit na svůj blog.

Po trýznivém herním suchu se na naše klávesnice sneslo vražedné krupobití: několik očekávaných titulů vyšlo téměř současně, a po proflákaném měsíci jsme si konečně pořádně zahráli. Ze srpnové trojice Bloodrayne 2, Sacred Underworld a Dungeon Siege 2 se dnes blíže podíváme na posledně jmenovaný.

Žánr: akční RPG
Výrobce: Gas Powered Games
Vydavatel: Microsoft
Angličtina: standard
Multiplayer: kooperace po LAN, internet
Web: www.microsoft.com/games/dungeonsiege2

HODNOCENÍ

• Zvuky: 76%
• Grafika: 76%
• Hratelnost: 80%
• Celkem: 83%

KLADY
Větší důraz na příběh, kvalitní a přehledný systém vývoje postavy a managementu party, teleporty, podrobně zpracovaný deník a popis questů, umělá inteligence, dlouhá herní doba, kooperativní multiplayer

ZÁPORY
V jádru věci stejné jako jednička (je to zápor?), nevýrazná hudba, příliš lehké a po čase repetivní

ANKETA
Co si myslíte o podobnosti Dungeon Siege 1 a 2?

• Od pokračování jsem čekal víc než jen okopírovanou jedničku s pár inovacemi.
• Jsem rád že je to jako jednička, k tomu těch pár vylepšení.
• Dungeon Siege sux, Diablo forever!
• Je mi to putna, radši si dám solitaire.

Jaro 2002 bylo epochální období, které rozštěpilo herní komunitu vedví, a sice událostí nikterak neobvyklou, jakou je vydání nové počítačové hry. Ta hra se jmenovala Dungeon Siege (DS) a byla revoluční svým špičkovým 3D zpracováním, které mezi izometrickými RPG nemělo obdoby. Někteří namítnou, že před ním byl průkopnický Darkstone, a mají samozřejmě pravdu, ovšem skutečnou díru do světa udělal až DS. Část pařanů byla tehdy úplně u vytržení, ozývala se dokonce odvážná, leč přehnaná prohlášení "Diablo 2 killer", nicméně nemalé procento lidí zaujalo vůči DS postoj chladný, neřku-li přímo odporný, tedy plný odporu. Nejčastější argument byl, že je nebaví pět minut čučet jak parta hrdinů řeže partu oblud skoro automaticky, bez hráčovy intervence. Dopadne Dungeon Siege 2 stejně, nebo se autorům podaří názorově sjednotit znešvařené strany?

Jeden jim všem káže, zácpu mají stráže...
V dávných dobách, když byla Aranna ještě mladá, koruny stromů nesahaly výš než tlapka močícího psa a elfové nebyli zdaleka tak moudří jako Vojtěch Moudrý, žil byl jeden zlý a mocný tyran jménem Zaramoth, toužící po absolutním despotismu víc, než všichni konkurenční antagonisté dohromady. Narozdíl od prstenového Saurona používal jako nástroj své moci hrůzostrašný meč, jenž mu dodával takovou sílu, že se stačilo nadechnout a armády nepřátel se mu houpaly u nosu. Nakonec byl ale poražen chrabrým křižákem Azunai v ultimátní bitvě na Slzné pláni, kde se Zaramothův meč střetl s kouzelným Azunaiovým štítem, což vyvolalo reakci podobnou erupci střevních plynů po vydatné porci fazolí, do prostoru se uvolnilo nekonečné množství – ehm - magické energie, duše všech zúčastněných byly násilně vyrvány z tělesných schránek a navždy uvězněny v proudu Řeky duší. Tak skončila První éra lidí. Neuběhlo ani tisíc let, a jakýsi pošahaný strýček Valdis (nezaměnit s Vladkem z reality show) se začal zaobírat dávnou legendou, našel ztracený Zaramothův exkalibr, rozpoutal divokou válku a vydal se po stopách zničeného štítu Azunai, jehož úlomky jsou roztroušeny po celé Aranně. Jedině s ním totiž dokáže uskutečnit svůj nezdravý plán.

Zcela netradičně začínáte na straně zla, v roli Valdisova žoldáka, a v úvodní misi, která připomíná spíše středověké Call of Duty nebo Warhammer 40.000: Dawn of War, zaútočíte na chrám dryád, kde se nachází jeden z úlomků štítu. To však nikdo z invazorů netuší, podstatné je pro ně množství slíbených dukátů. Souhrou několika nepříznivých událostí zemře váš nejlepší přítel (ach Alíku, já ti říkal ať nežereš ty granule pod nápisem JED NA KRYSY!), a vy se ocitáte v zajetí dryád s obojkem na krku. Marné jsou snahy o vysvětlení, že své činy jste konali pod záštitou řádné pracovní smlouvy a že vám šlo jen a jen o peníze. Nakonec však svým upřímným a čestným jednáním přeci jenom své věznitele přesvědčíte, že vám mohou slepě důvěřovat, obdržíte výzbroj a na straně bobra se konečně pouštíte do nelítostného boje proti bývalému zaměstnavateli. Zabil vám totiž kamaráda, a to neměl dělat, jeho prdel teď pozná středověk! Navíc vám ještě pořád dluží žold.

Od Dungeon Siege 2 se očekávalo především vylepšení herního systému. Pokud jste se těšili na kdovíjaké změny k lepšímu, klidně zase vychladněte. DS 2 sice přináší řadu úprav a inovací, ale v jádru věci jde o nemlich to samé co předtím. Vedle hlavní dějové linky, rozdělené do třech dlouhých aktů, nabíráte řadu vedlejších úkolů, od záchrany slabých a nemohoucích až po shánění suvenýrů pro turisty, jež nemají peníze na vlastní cestování. V každém aktu je jedno větší město, sloužící jako základna. Nacházejí se zde obchodníci, krčma, truhla na odkládání věcí, obyvatelé potřební vaší pomoci a další NPC, tvořící už jen nezbytnou omáčku. Cesty divočinou se vyznačují nekompromisní linearitou. Občas sice narazíte na slepou uličku, jeskyň nebo podzemí, ale ty vás nikdy nesvedou z hlavní trasy, která se táhne kupředu jako řeka. Ani dungeony nejsou nijak zvlášť rozvětvené, navíc všechny klíčové cíle jsou na mapě označeny hvězdičkou, a šipka na radaru ukazuje směr hlavního questu, takže ztratit se opravdu nelze. Narozdíl od prvního DS, kde jste prostě jen šli dopředu, se ve dvojce budete často vracet na základnu a většinu lokací projdete minimálně dvakrát, zejména při důsledném plnění vedlejších questů, nebo když zemřete, což by se však stávat nemělo, hra je dost lehká. O tom ale později. Celá herní plocha je propojená množstvím teleportů, takže se nemusíte obávat otravného vracení po vlastních stopách vyvražděnou krajinou, už proto že nepřátelé se obnovují, což skýtá možnost získat neomezeně zkušeností, a vycepovat tak všechny své postavičky.

Mluvíme-li o postavičkách, je řeč o jednom z hlavních herních prvků, který doznal zásadních změn. Při započetí nové hry máte na výběr čtyři rasy: člověk je univerzální a přizpůsobivý, půlobři jsou nejlepší bojovníci, elfové bravurně zvládají bojovou magii a dryády zase tu přírodní, navíc jsou to skvělé lučištnice. Systém vývoje je moderní, jednoduchý a přehledný, každá specializace má svůj vlastní strom dovedností, a zkušenosti naskakují jen do toho odvětví, které zrovna používáte. Nevyplatí se vytvářet všestranně nadanou, ve výsledku však slabou postavu, naopak je třeba důkladně trénovat jednu jedinou specializaci. Mácháte-li kolem sebe palcátem, narůstá síla a zlepšujete se v zacházení se zbraněmi, ale nedokážete si pomocí magie ani utřít zadek, natož zapálit cigaretu, kdežto taková elitní kouzelnice netuší co je to meč, ale zmíněné dvě činnosti zvládá více než bravurně. Spojí-li takové charaktery své síly, budou neporazitelní. Každá specializace má několik druhů unikátních útoků, a zvyšováním správných vlastností dosáhnete bonusu v podobě super mega tripl bomba úderu.

Poměrně zásadních změn doznal management party. V prvé řadě byl maximální počet účastníků snížen z osmi na šest, přičemž ideální jsou dle našich zkušeností dva. Nechceme nikomu kázat, každý ať si najde vlastní taktiku, nicméně nám se skvěle osvědčila kombinace silného bojovníka a mocné přírodní čarodějky. Díky vylepšenému spellbooku můžete používat až tři kouzla současně, takže odpadá věčné přepínání mezi léčením a útokem, a nepotřebujete dalšího mága. Jakmile jsme přibrali třetího člena do klubu, ať už to byl lučištník či bojová kouzelnice, ze zdánlivě neporazitelné dvojice se stala chaotická trojice, kde někdo stále umíral, situace byla méně přehledná a nepřátelé změnili schéma útoku. Při dvou lidech se každý ubránil sám, a když měla čarodějka náhodou problémy tak jí bijec přispěchal na pomoc. Ve třech to prostě nešlo. Budete-li se někoho chtít zbavit nebo ho vyměnit, nezůstane stát napospas osudu uprostřed divočiny, ale zaleze do hospody a poslušně tam bude čekat, jestli se pro něj vrátíte. Hospodská vám za drobný poplatek může taky zvýšit kapacitu party. Toužíte-li po zvířecím společníkovi, máte na výběr z opravdu pestré škály mazlíčků, od oslíka přes draka, krvežíznivého vlka až po různé elementály. I oni dokáží bojovat, mnohem zajímavější je však schopnost požírat zbytečné předměty, takže se nemusíte obtěžovat transmutací či návštěvami vetešníků.

S prací charakterů úzce souvisí umělá inteligence. Ta doznala značných vylepšení, a i když to bylo z části kvůli malému týmu, nezaznamenali jsme skoro žádné problémy se zasekáváním, nečinným postáváním vedle bitvy zatímco kolega dostává na frak, ani nenáviděným odbíháním za nepřítelem přes celou obrazovku, když si to hráč nepřeje. Formace a podobné zbytečnosti jsme nezkoumali, užitečné jsou však módy chování mirror a rampage. Ten první přikazuje charakterům aby vás kopírovali, druhý jim umožňuje útočit na libovolné cíle v dosahu. Dokonce ani obludy nejsou tak tupé jako dřív, přestože na jejich intelekt nebyly nikdy kladeny zvláštní nároky. Podaří-li se vám přeci jenom potupně zhynout, respawnujete se v nejbližším městě u teleportu, kde už čeká chamtivý necromancer, schopný přivolat veškerou výbavu, avšak za nelidský poplatek 25% vašeho zlatého pokladu. Nechcete-li se s vydřidušským čáryfukem dělit, můžete si pro věci dojít, ale to bývá bez vybavení docela prekérka. Chystáte-li se na souboj s nějakým drsným bossem a očekáváte neúspěch, vyhoďte před smrtí většinu peněz na zem, pak použijte služby necromancera a nebude vás to stát zhola nic, zlato zůstane ležet kde jste ho nechali. Nesmíme opomenout výrazný zlepšovák oproti jedničce, kde smrt více postav znamenala hodinové přehrabování se v inventáři, a zkoumání co komu patří. V DS 2 má každá mrtvola svůj pomyslný hrobeček – balíček s úhledně zabalenými věcmi. Ještě dodáme, že quicksave sice hra podporuje, ale quickload nikoliv, což je opravdu šalamounské řešení jak tuto funkci nezneužívat, a autory za to chválíme.

Skvělá podívaná a poslyšená
O herním systému a příběhu jsme prozradili mnoho přemnoho, ale jak se na to vlastně kouká a jak se to poslouchá? Inu, asi takhle... Ne, to je špatný začátek. Tak jinak: Dungeon Siege 2 vypadá skvěle! Stačí? Ne. Tak ještě jinak. Grafika je více méně stejná jako v jedničce. Okolí vypadá perfektně, všechna prostředí od měst, lesů, jeskyní, temných kobek, pouští, atd. jsou kvalitně vymodelovaná a otexturovaná, voda je dokonce z pixel shaderů, což vypadá moc hezky, ale s okolím to ladí asi jako v Morrowindu, tedy vůbec. Postavy nepůsobí zdaleka tak 3D jako dřív, připomínají spíš 2D sprity z éry Build enginu, i když to je trochu přehnané tvrzení. Ať už jde o to či ono dé, vypadají každopádně dobře, jen se nenechte zmást zmršenou postavičkou v hlavním menu. Druhá výtka patří rozlišení. Ačkoliv je DS 2 perfektně optimalizován a v pohodě by nám chodil ve 1280x1024, museli jsme snížit o jeden stupeň kvůli příliš titěrným písmenkům, ze kterých během chvilky bolela hlava.

Zvuk splňuje všechny standardy ISO 9001, je tedy naprosto v pořádku. Dabing není nic extra speciálního, ale oproti takové Bloodrayne 2 se dá mluvit o mistrovském díle. Dost nás však mrzí potlačení hudby. S nostalgií vzpomínáme na výraznou a emotivní melodii z prvního Dungeon Siege, která při procházení nádherným zeleným lesem či rozkvetlou jarní loukou, čpící aromatickou vůní rozkládajících se mrtvol, doslova rajcovala celou škálu šlechetných pocitů v hráčově srdci. Dvojka je doprovázena příjemnou a nevtíravou melodií, ale není to ono.

Multiplayer
Pějme chvalozpěvy na účet autorů, multiplayer je parádní! Svou postavu ze singlu můžete přenést do hry více hráčů a buď po síti nebo po internetu rozjet kooperativní maso. Smíte si vzít i své počítačem řízené pomocníky, ale parta nesmí mít víc jak šest hráčů, včetně těch lidských. Nevýhoda je, že při započetí nové multiplayerové kampaně začínáte vždy na začátku hry.

Dungeon Siege 2 lze označit za akční RPG o něco bombastičtější než první díl, s řadou vylepšení a inovací, přestože v jádru jde pořád o to samé co minule. Pokud vás tedy jednička nebavila, ruce pryč i od dvojky. Úžasná herní doba přes 40 hodin je několikanásobně prodloužena třemi obtížnostmi, které se po vzoru Diablo 2 odemykají až pokořením těch předchozích, s možností přenášet hotovou postavu.