Špína v ulicích Harlesdenu.

Varování: tento příspěvek obsahuje nechutnosti, které by osobám se slabým žaludkem a silnou představivostí mohly způsobit vážné potíže, proto by jej neměly číst vůbec, nebo si aspoň připravit kýbl. Neměli by jej číst ani lidé přecitlivělí na téma rasismus, jelikož by jim text mohl připadat rasistický, což by se jim nelíbilo, a mě se nechce poslouchat nějaké námitky.

Pondělí 22.1.
Po zkušenosti s indickou čtvrtí Sudbury, kde jsem uklízel koncem prosince, jsem se mylně domníval, že tamní Indové jsou nečistí. Mýlil jsem se, oni jen odhazují dvakrát tolik odpadků než průměrní londýňané. Zato obyvatelé Harlesdenu, to je jiná třída.

Parkoviště
4. ledna mi byla přidělena ta nejodpornější práce, jakou jsem v Anglii zatím dělal: vyčištění parkoviště u Church Road. Poté, co mi šéf zamítnul napalm, jsem se chopil pickeru a začal pytlovat nánosy starého odpadu, kterým bylo parkoviště doslova pokryto. Celý den jsem se hrabal v odporném marastu skládajícím se z plesnivějících kartonů, stovek lahví, kelímků, papírků, pytlíků, plechovek, starých televizí, palet, rámů bicyklů, koberců, kusů oblečení a obuvi, sanitárních zařízení, autodílů (pneumatik, baterek, olejových filtrů, kýblů vyjetého oleje, našel jsem dokonce jednu převodovku) a ovšem i místní speciality - posraných plenek. Ustál jsem všechno, i zatuchlý pach rozkládajících se kartonů (nevěřili byste, jak taková věc dokáže páchnout) a všudypřítomný čpavý odér uleželé moči. Když jsem však zpod haldy listí vytáhl pytel nelidsky smrdících, kroutícími se červy prolezlých kostí, jež voněly jak lazaret pro malomocné, chyběl jen krůček k druhému setkání s vlastní snídaní. K dokonalosti už chyběla jen lidská mrtvola...

Odvezte to kamionem
Jen pro představu: v době pelichání stromů dokáže průměrný sweeper naplnit okolo padesáti pytlů listí za den. Já jsem za svou směnu, opomenu-li nadměrný odpad, na stometrovém parkovišti udělal přes padesát pytlů ODPADKŮ! A všechno pickerem, protože ti tupci z vedení mi nedali ani lopatu, tu jsem si vydupal až na druhý den! Představte si vrchovatý náklaďák s dvoumetrovými sajtnami a vynásobte ho třemi. Tak přesně tolik toho bordelu bylo.

Jiná kultura
Po tomto nadliském úkolu mi šéf oznámil, že budu mít Church Road a přilehlé ulice příští dva týdny na starost, stálý sweeper si prý bere dovolenou. Při pomyšlení na jedinou minutu strávenou v tom chlívě, kde budu jediný běloch mezi stovkami hyperčistotných Afričanů, halaláků a romských exilantů, mě málem jeblo a nebudu lhát když řeknu, že jsem se další den bál jít do práce. Obzvlášť velké starosti mi dělala skupina zevláků, pod jejichž nohami se za průměrný zevlovací den nakupí obstojná halda bordelu. Můj odpor k jistým spoluobčanům během následujících dvou týdnů výrazně vzrostl a musím si od té doby připomínat, že nejsem rasista. Není přece nic rasistického na tom mít odpor a opovrhovat obyvateli Harlesdenského ghetta proto, že vyhazují posrané plenky na chodník, cestou do mešity tahají kemry jako knedlíky a za doprovodu majestátního chrčení s nimi dláždí zem, většinou tam kde zrovna zametám. Nemohu je odsuzovat ani za to, že ačkoliv dobře vědí o každodenní službě odvážející pytle odpadků a krabice naskládané na chodníku, stejně tyto předměty cpou do křoví či jiných důmyslných skrýší, aby tam mohly vesele hnít a být zalévány močí.

V prvních týdnech svého pobytu v Anglii jsem byl unešen krásou některých exotických děvčat, teď si však vybavím v čem žijí a udělá se mi špatně. Abych ale neházel na nebohé Harlesdeňáky jenom špínu, musím přiznat že se mezi nimi najdou i čistotní jedinci, pečlivě čistící své dvorky od hromadícího se odpadu, většinou končícího na chodníku či u souseda.