10cm sněhu = kalamita

Kterak v Londýně napadla trocha sněhu, kterak v Londýně zkolabovala doprava, kterak byli Londýňané perplex z trochy sněhu, kterak měli londýnští školáci druhé vánoce. Poprvé ilustruji příspěvek vlastníma fotkama.

Čtvrtek 8.2.

5:50 - vycházím z baráku, po pěti minutách připomínám sněhuláka a nohy se mi boří do neuvěřitelných třech palců sněhu.

5:55 - přicházím na zastávku, oklepávám ze sebe sníh a začínám čekat na autobus. Dle jízdního řádu bych se měl dočkat v 6:04.

6:20 - přijíždí pět autobusů.

6:45 - přistupuje nějaká slečna, sedá si o pár sedaček dál a já i přes rachot ze sluchátek (Alkehol - Dvanáctka) slyším, kterak česky nadává a konstatuje, že mrzne jak ta... dosaďte libovolnou dámskou partii, která by rozhodně mrznout neměla.

7:25 - po hodině a čtvrt jsem na konci cesty, která mi běžně trvá čtyřicet minut.

7:30 - ve svém zbrusu novém telefonu vypínám přehrávání mp3 (Alkehol - Dvanáctka) a pouštím rádio. Zrovna hlásí dopravní informace. Silniční doprava je celkem standardní, cesty už jsou rozježděné a auta se štosují na křižovatkách jako v létě. Zato metro... Bakerloo Line - no service, Jubilee Line - no service in the north, Northern Line - no service from Golders Green to Edgware...

Pokud si teď klepete na čelo ve snaze pochopit, jak může sníh zablokovat metro, nejste sami. Pro objasnění této záhady je nutné vědět, že Londýnské metro není celé pod zemí. Mimo centrum jezdí většinou po porvchu, stanice i kolejiště jsou k nerozeznání od vesnických nádražíček a místy sdílejí kolej s vlakovou dopravou. Jenže narozdíl od vlaků jsou stavěné právě na jízdu pod zemí, kde sníh nepadá nikdy, ani jednou za pět let jako dneska. Veškerý problém pravděpodobně spočívá v tom, že i malá troška sněhu dokáže zablokovat dveře, což ústí v situace, kdy souprava stojí půl hodiny ve stanici, řidič zahlásí: "dveře se zavírají", dveře se z půlky zavřou a hned zase otevřou, pět minut se nic neděje, pak řidič zahlásí: "dveře se zavírají", dveře se z půlky zavřou a hned zase otevřou, pět minut se nic neděje... Pak jsou cestující vyzvání k vystoupení a počkání na náhradní soupravu, kterážto místo avizovaných pěti minut dorazí za minut osmnáct, lidi si nastoupí, řidič zahlásí: "dveře se zavírají", dveře se z půlky zavřou...

7:35 - sněží, nemohu tudíž zametat, zašít se v parku na lavičce ani zalézt do hospody. Nejen že by to bylo krajně neekonomické, ale ona tu ani žádná hospoda není! Nezbývá tedy nic jiného, než solit. Jelikož nemám barrow, nezbývá, než solit v okolí beden se solí, což nezabere moc času.

8:30 - solím u základní školy. Děti stavějí sněhuláky, házejí po sobě sněhové koule a celkově si užívají zimní radovánky. Muslimské děti obzvlášť. Postarší sympatická školnice se mi svěřuje, že ten sníh je podle ní "awful" a nevěřícně kouká, když oponuji tvrzením "I like it" a k tomu přidávám informaci, že v mé zemi tohle nic není, že tam běžně padá třicet a víc cenťáků.

9:00 - je dosoleno. Co teď? Chvíli si hraji se svým novým telefonem, po vyfocení dvou snímků mi kleká baterka. Ještě že jsem si vzal i starou Nokii.

11:00 - už dvě hodiny se bezcílně potloukám po beatu, jsem promočený, ukrutně znuděný a nejradši bych šel domů.

11:06 - jdu domů, ale mám takové blbé tušení...

11:36 - už jsem skoro doma, právě jsem vystoupil z autobusu a jdu ještě do knihovny vrátit knížku. Už se těším na suché oblečení a horkou sprchu.

11:37 - a do prdele, zvoní mi telefon, kdo to asi může být? Ano šéfe? Kde jsem? Noo, ehm, šel jsem si koupit něco k jídlu, budu zpátky za půl hodiny. Že přestalo sněžit a mám odhrabat tu tající břečku z chodníků? Dobře, jdu na to.

12:06 - tak jsem se aspoň zahřál v autobuse...

13:38 - A konečně jedu domů, dneska podruhé. Po sněhu je skoro veta, já jsem nastydnul jako svině (už včera, dneska jsem tomu jen dopomohl) a teď mě čeká paralenová párty, litry čaje, strkání teploměru do podpaždí a spousta pocení. Proč jsem kurva musel onemocnět zrovna teď, když chci jít v sobotu na Horkýže Slíže??!!