Londýnská fauna

Docela jsem čuměl, co se v megapoli jako Londýn pohybuje za zvěř. Poprvé jsem to zpozoroval na Walthamstow, když jsem šel ve večerních hodinách po ulici a asi 30 metrů předemnou něco přebíhalo přes cestu. Říkal jsem si, že na kočku je to moc velké, na psa to má moc dlouhý ocas, a že to vypadá přesně jako liška. Ale lišky přece nejsou béžové, a co by dělaly ve městě? Byla to béžová liška, Londýn je jich plný, už dvakrát jsem je ráno odklízel ze silnice. Další příklad divokého londýnského života jsou veverky. Těch je tu ještě víc, jsou děsně srandovní, nebojí se lidí a někdy se chovají pěkně drze. Kolikrát jsem takhle stál tři metry od veverky, která předníma tlapičkama držela kus rohlíku a divoce do něj hryzala. Jakmile jsem se pohnul, vzala rohlík do tlamy a začala bleskurychle zdrhat, úplně se při tom vlnila, jak poskakovala na předních, pak na zadních, pak se zavlnil ocas, pak zase na předních... A za pět minut běžela zpátky s dalším rohlíkem. Michal dokonce říkal, že jednou si jeden drzý veverčák stoupnul na plot a asi pět minut na sebe koukali. Bohužel se zvíře nenechalo vyfotit. Taky se může stát, že parkové veverky, zvyklé být krmeny od lidí, po vás budou loudit jídlo a když jim ho nedáte, skočí vám do klína. Veverka šedivá sem prý připutovala z Ameriky, přemnožila se tu a úplně vytlačila původní druh, do hněda zbarvené a plaché veverky evropské.